Vyhledávání

ROZHOVOR: „S politikou je potřeba něco dělat,“ říká Vojtěch Pikal

Narodil se v Olomouci a vystudoval Univerzitu Palackého. Po zkušenostech v několika stranách vstoupil k Pirátům, kde v současné době vykonává pozici místopředsedy Poslanecké sněmovny. Vojtěch Pikal hovoří o začátcích své politické kariéry, o České pirátské straně a nadcházejících volbách do Evropského parlamentu.

Krom toho, že jste se v Olomouci narodil, jste také vystudoval i na Univerzitě Palackého, že?

Ano, vystudoval jsem bakalářský obor Informatika, pak jsem navazoval magisterským studiem, které jsem ale přerušil. Následně jsem zkusil jiné magisterské studium, to jsem ale také přerušil a nastoupil do zaměstnání. Napůl pracovat a napůl studovat nešlo.

Jakou práci jste dělal?

Nejprve jsem absolvoval zahraniční stáž v Maďarsku, to bylo první přerušení studia, a potom jsem nastoupil k jedné firmě tady v Olomouci, zabývající se vývojem jisté testovací aplikace. Respektive aplikace pro testery.

V roce 2012 jste vstoupil k Pirátům. Předtím jste byl registrovaným příznivcem?

Registrovaným příznivcem jsem byl někdy od roku 2010 a v rámci této obyčejné funkce bez práv jsem dělal předsedání celostátního fóra na jednání internetového fóra Pirátské strany.

Současně jste byl ale i registrovaným příznivcem stran, jako Věci veřejné nebo Strana zelených.

Někdy v roce 2010 jsem se rozhodl, že s politikou je potřeba něco dělat, a neměl jsem úplně vyjasněno, jakým politickým směrem bych šel. Věděl jsem, že jsem sociální liberál, což platí do teď, ale nebyla tu strana, která by se tímto dala jednoznačně identifikovat. Tím pádem jsem se stal registrovaným příznivcem Věcí veřejných, které se tvářily jako liberální strana, dále Pirátů, Strany zelených, Strany svobodných občanů a vstoupil jsem i k Mladým sociálním demokratům, což nějak pokrylo tu liberální levici. Zjišťoval jsem, kde to jak funguje a kde má smysl se o něco snažit, kde je šance na vnitřní změnu nebo šance prosazovat své myšlenky. Nakonec jsem zůstal u Pirátů.

V čem jste viděl jejich potenciál?

Ta strana byla skutečně liberální a otevřená. Každý si tam mohl říct svoje, nebylo složité se do něčeho zapojit, řešila aktuální otázky. Alespoň tak jsem to v současné době vnímal já, čili otázky jako příchod digitální revoluce, co to udělá se společností, jak zajistit, aby veškerá naše soukromá data nepadla do rukou velkých společností a vlád, které si s nimi budou dělat, co chtějí.

Když jste vstupoval do strany, předsedou Pirátů byl Ivan Bartoš. Po volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 na svou funkci rezignoval a na jeho místo nastoupil Lukáš Černohorský. Vnímali jste ve straně po jeho příchodu na pozici předsedy nějakou zásadní změnu?

Myslím, že v té době jsem byl vedoucím administrativního odboru a pod Lukášem jsem byl prvním místopředsedou. Následně pak i pod Ivanem. Zásadní změny směřování strany si nepamatuji. Je pravda, že pod Lukášem to bylo více zaměřeno na vnitřní nastavení strany a podobně, protože v tom období dvou let nebyly žádné velké celostátní volby a řešilo se zlepšení servisu pro místní organizace.

Dosáhli by podle Vás Piráti ve volbách do Poslanecké sněmovny stejného výsledku, kdyby stranu nevedl Ivan Bartoš?

Ivan je určitě důležitá součást výsledku, skvělý lídr, který dokáže lidi nadchnout. Ať už ty, kteří dělají kampaň, nebo voliče. Nicméně si myslím, že bychom se do Poslanecké sněmovny dokázali dostat i pod vedením Jakuba Michálka (předseda Poslaneckého klubu Pirátů, pozn. red.). Já osobně jsem byl skeptický a ve finále překvapen těmi deseti procenty, ale to je asi můj úděl člověka, který se na věci dívá ostražitě.

U Pirátů jste už sedm let. Změnila se za tu dobu z Vašeho pohledu nějak podoba strany?

Sedm let je dlouhá doba. Změnilo se hlavně to, že strana má teď nějaké reálné prostředky, takže může platit lidem, kteří pracují v aparátu. Vybudoval se širší program, který se věnuje pokrývání všech oblastí života. I když se stále vychází z primárních principů toho, že stát má být transparentní, věci se mají dělat na základě faktů a člověk má právo na přijímání a vydávání informace podle svého, což znamená nějakou tu informační svobodu. Toto zůstává v jádru, ale program je rozšířen od environmentální politiky přes zemědělství až po sociální věci. Poslední dobou nám přibylo dost místních sdružení, hlavně jejich počet narostl po komunálních volbách, čili reálně se věnujeme i té komunální politice.

Když mluvíme o komunálních volbách, v roce 2012 jste kandidoval do Zastupitelstva města Olomouce. Jste spokojen s výsledkem Pirátů v posledních komunálních volbách?

Já myslím, že to dopadlo dobře. Sice mě mrzí, že tu nebyla nějaká původní vyjednávání o širší koalici, na druhou stranu ten výsledek dopadl dobře. Kdybychom šli společně i se Zelenými a Starosty, tak by to ve finále možná znamenalo o mandát víc, možná ne. Myslím si, že volebním ziskem je, že jsme se postupně dokázali dostat z pozice juniorního partnera v koalici, který nemá žádného zastupitele, až k zisku třech zastupitelů a máme zástupce téměř ve všech komisích. Musím přiznat, že teď už dost nejsem v Olomouci, abych držel prst na tepu toho, co se tu děje, bohužel. Nicméně vím, že naši lidé se schází a řeší potřebné věci.

Jste spokojen se vzniklou koalicí tady v Olomouci?

Koalice mě dost zklamala, protože po tom, jak dopadly výsledky, byla velká naděje na sestavení koalice, která by přetrhala původní vazby, které tu existovaly, a postavila by se nová, primárně z nových stran nebo stran dříve opozičních. Možná se dala udělat drobná návaznost na lidovce nebo někoho podobného, kdo zajistí kontinuitu znalosti. Bohužel se stalo to, že hnutí ANO, které minule zůstalo v opozici, šlo nyní do koalice se všemi, kteří byli prakticky v koalici předtím.

Pokud by Piráti v Olomouci vyhráli, jak by podle Vás měla vypadat koalice? Za předpokladu, že byste byl lídrem třeba Vy.

Pokud bych byl lídrem Pirátů já, tak bychom jako první oslovili hnutí ProOlomouc. Do vyjednávání bychom šli společně se Starosty a pak by nastaly věci, primárně ohledně programu, protože pro nás je zásadní se domluvit s partnerem, jestli je v programu dostatečný průsečík na to, aby se věci daly prosazovat. Bohužel, u volebního vyjednávání jsem nebyl osobně přítomen, takže netuším, jak probíhalo.

Blíží se volby do Evropského parlamentu. Jaké očekávají Piráti výsledky?

Očekáváme dvacetiprocentní účast, dvacetiprocentní výsledek a výhru ve volbách.

V posledních evropských volbách získalo hnutí ANO zhruba šestnáct procent. Piráti skončili s necelými pěti procenty. Dá se za pět let udělat takový skok?

Vypadá to, že dá. V poslední době jsou průzkumy běžně okolo patnácti procent a ty se týkají sněmovních voleb. Samozřejmě struktura voličů u evropských voleb je dost jiná, vzhledem k nižší účasti. Zde je to otázkou toho, kdo dokáže zvednout své voliče ze židle, a myslím si, že my to dokážeme.

Ve volbách v roce 2009 byla účast voličů okolo dvaceti osmi procent, na rozdíl od roku 2014, kdy byla o deset procent nižší. Podle Vás by se tedy mohla účast letos zvýšit?

Myslím si, že ano. Je to nějaký profesionální odhad na základě toho, jak tyto volby kopírují výsledky, respektive účast v komunálních volbách. Takže drobný nárůst by tam být mohl. Doufejme, že se to nepropadne ještě níž. To by bylo opravdu smutné.

Čím je podle Vás tento propad zapříčiněn?

Podle mě je to tím, jak je Evropská unie prezentovaná. Nemluví se o tom, co se projednává, co se aktuálně děje, a pokud se něco děje, tak se to dozvíte stylem, že komise nebo někdo podobně bezejmenný rozhodl o tom a tom. Nicméně když si dohledáte jednotlivá rozhodnutí, můžete zjistit, že zástupci České republiky na Radě ministrů nebo podobně hlasovali v nesouladu s tím, co říkají doma nebo jaký měli mandát. Klasický příklad posledního hlasování ohledně řešení nové copyrightové směrnice, kde se dlouho řešily články jedenáct a třináct, což znamená daň z odkazu a automatické filtrovací mašiny. Tady Sněmovna přijala nějaký mandát, Senát přijal podobný mandát, vláda se rozhodla na nějakém postupu ve vyjednávání a ministerstvo kultury tam nakonec hlasovalo proti tomuto mandátu. Ve chvíli, kdy se rozhoduje tímto způsobem a ani se to nediskutuje, tak zájem je malý. Lidé nevnímají to, že by evropské volby mohly ovlivnit politiku doma nebo v zahraničí. I když většinu přijímaných zákonů tvoří v současné doby evropské normy a směrnice.

Do kterých frakcí Evropského parlamentu plánují Piráti za předpokladu vítězství vstupovat?

Máme schválenou povolební strategii, která říká, že Piráti vytvoří klub, ideálně s ostatními evropskými pirátskými stranami. Nadějné možnosti jsou v Německu, Belgii nebo Slovinsku. Do jaké frakce se následně půjde, schvalujeme my v Republikovém výboru. Cíl je spíše počkat, jak to dopadne, a vyjednat vznik nebo transformaci vlastní frakce. Je velkou otázkou, co se stane s Evropskými konzervativci a reformisty, nebo jestli ALDE (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, pozn. red.) zůstane ve stavu, v jakém je. Nebo jak dobře na tom budou zeleno-rudé frakce, které tam jsou. Otázky, které v současné době nejsou vůbec jasné, protože výsledky mohou být o dost jiné, než je do teď známo. Čili naším cílem je stát se součástí frakce, kde budeme moct prosazovat náš program a budovat naše jméno.

Čím chcete přesvědčit voliče, aby přišli k urnám?

Chceme primárně mluvit o tom, že hrozí zásadní změny v Evropském parlamentu, a tedy možná i ve směřování Evropy. Pokud lidé chtějí, aby Evropa zůstala taková, jakou ji znají, tedy liberální s volným pohybem osob, zboží, s výměnnými pobyty studentů, je důležité, aby přišli a volili.

 

Foto: Facebook a Twitter Vojtěcha Pikala, commons.wikimedia.org

Michal Bajnok

Cimrmanovský přízrak hrající si na novináře. Jsem nepříjemný, údajně kulhám a rád křičím na lidi.