Vyhledávání

ROZHOVOR: Studenti občas nedoceňují dnešní možnosti, říká končící děkan Pechal

Na začátku února skončil po 4 letech ve funkci děkan Filozofické fakulty. Profesor Zdeněk Pechal se označuje jako literární vědec, vystudovaný slavista-rusista. Jak probíhalo jeho studium na Filozofické fakultě v době, kdy byla fakulta několikrát menší a bylo těžší se na ni dostat, a jak se od té doby změnila? Jací jsou dnešní mladí lidé? Líbí se mu vize udržitelné univerzity? A jak podle něj vypadá vzdělávání budoucnosti?

Studoval jste někdy na přelomu 70. a 80. let. Jaké to bylo studovat tady v době totality, v době komunismu? I vzhledem k tomu, že ve společnosti proběhly od té doby velké změny, jak se změnila univerzita?

Studovat v 80. letech a v současné době je diametrální rozdíl. Zkusme si jenom představit to, že jsem studoval rusistiku, to znamená obor, který tehdejší režim maximálně podporoval, nebo se alespoň zdálo, že jej maximálně podporuje. Jenže některé stěžejní knihy z oblasti gramatiky, literární vědy nebo literatury nebyly dostupné. Tím nemyslím jenom to, že nebylo dostupné dílo Solženicyna nebo Pasternaka, ale nebyly dostupné materiály k morfologii či syntaxi, jejichž autoři emigrovali nebo se z nějakého důvodu ocitli na ideologickém indexu. A také je vidět rozdíl v technice. Kdysi se mě studenti ptali, proč jsem si dělal výpisky. No protože v té době neexistovaly žádné počítače, žádná kopírovací zařízení. 

Filozofická fakulta se fakticky velmi změnila. Představme si, že zhruba v době, kdy jsem studoval já, na ní studovalo 500 studentů. Dnes je to v podstatě počet studentů jedné katedry. Kvantita studentů může vypovídat i o tom, jak moc bylo studium v té době exkluzivní. Přijetí ke studiu na Filozofickou fakultu se v té době považovalo za něco zcela výjimečného. Když to shrnu, tak doba je jiná, ale studenti si více vážili toho, že texty mohou číst, protože to bylo zakázané ovoce, a daleko více navštěvovali přednášky, třeba literární, protože na nich mohlo zaznít to, co se jinde nemohli dočíst. I tady na této univerzitě museli mnozí po roce 1968 odejít. Naštěstí někteří mohli zůstat. A to bylo pro nás, tehdejší studenty, moc dobře. Měl jsem štěstí, že jsem potkal vynikající odborníky, na které rád vzpomínám. A pro tuto chvíli je mi velmi líto, že nás opustil pan profesor Václavek, který k nim patřil, byť mohl působit pouze v roli řadového knihovníka. 

Dnes se jeví všechno dostupným, ale domnívám se, že si toho mnozí neváží, nebo se v tom množství kvalitní knižní nabídky ztrácejí. 

Proč si myslíte, že si toho neváží? A čím to podle vás je?

Možná, že jsem se nepřesně vyjádřil. Spíš nedoceňují to, co v knihovnách je. Když se otevřel svobodný svět a  mohli jsme cestovat a nakupovat knihy autorů, kteří předtím nebyli ani v knihovnách ani v knihkupectvích, jako byli např. Nabokov nebo Mandelštam a celá další galerie světových autorů, bylo to pro naši generaci něco neuvěřitelného. Vše ale potom zevšednělo a přestalo mít ráz výjimečnosti. A přišel také internet. Ve společnosti už nepozoruji takovou úctu k filmu, divadlu, literatuře, kultuře. Není taková, jaká by mohla být, a internet s přemírou informací tuto kulturu zatlačuje do pozadí.

Rusistika je poměrně zajímavý obor, proč jste si ji vlastně vybral? V době vašeho studia se přece více studovaly technické obory, což je poměrně v kontrastu s rusistikou.

Dostat se na FF bylo něco výjimečného. Ale obrátím to a musím říct, že jsem měl skvělou středoškolskou profesorku literatury. Člověk, když čte a má zájem pracovat s textem, dostává se do situace, že by chtěl zprostředkovat literaturu a její chápání dalším lidem. Mně tohle sdělovali zase ti, kteří to učili přede mnou. A když jsem měl možnost si vybrat, tak jsem si vybral ruskou klasickou literaturu 19. století s osobnostmi, které se svými díly, výjimečným talentem, svébytností, estetickým vjemem světa, zcela odlišovaly od ostatních. Mám na mysli Puškina, Gogola, Dostojevského, Tolstého a spoustu dalších. Každé z těchto jmen představuje, a každý po svém, jistý vrchol světové literatury.  

Máte mezi těmito autory a knihami jednoho autora, jednu knihu, která je vaše nejoblíbenější, ta úplně TOP?

Na to skutečně nejde odpovědět lehce, každý z těchto autorů je jiný. A tím, že je jiný, vnáší jiný pohled na svět. Aby to fungovalo, tak se to vzájemně doplňuje a probíhá neuvěřitelná polyfonie témat, obrazů a estetických forem. Puškina pokládám za výjimečného tím, jak se mu podařilo přeložit kód západoevropské literatury do ruské literatury. A ruská kultura tato témata přijala jako svá vlastní a Rusové je takto chápali. Ve 20. století se něco podobného povedlo Vladimiru Nabokovovi s americkou kulturou, když ruská témata začlenil do literatur západních. 

A kdybyste si chtěl vybrat opravdu jen jedno dílo?

Rád si čtu pasáže z Mistra a Markétky od Bulgakova, rád si listuji povídkami z Babelovy Rudé jízdy, mám rád živelnost  Šolochovova Tichého Donu, za který dostal Nobelovu cenu, ironii Puškinových Bělkinových povídek, estetiku ozvláštnění L. N. Tolstého, či dramatické scény Dostojevského. Je toho spousta a nedokážu vyslovit pouze jedno dílo. To nemá smysl. Jde o velkou uměleckou polyfonii.

Jste děkanem čtvrtým rokem, nedávno proběhly děkanské volby, které vyhrál historik Jan Stejskal. Jak hodnotíte poslední 4 roky sám sebe, svoje úřadování? 

Spíš bych to možná otočil tak, že bych zmínil věci, které se podařily. Po dokončení rekonstrukce budovy Křížkovského 10 se podařilo stavebně dokončit také budovu na třídě Svobody 26, o které by nikdo na první pohled neřekl, že má zhruba stejné metry čtvereční jako tato budova na Křížkovského. Že se rekonstrukce podařila v době pandemie, pokládám za malý zázrak a velký úspěch.

Podstatně se změnily tarify akademických a technicko-hospodářských pracovníků. Jen pro srovnání, před změnou byl tabulkový plat univerzitního profesora necelých 28 tisíc a po úpravě se změnil na 50 tisíc. Navíc se  zdvojnásobil příspěvek ze sociálního fondu, mezi jiným  na penzijní připojištění.

Probíhala velmi významná mezinárodní evaluace ve vědecké oblasti, ve které fakulta uspěla na jedničku. To jsou věci, které se podařily i v mezinárodním měřítku, a tato hodnocení jsou důležitá pro financování fakulty i do budoucna. 

Ale jsou i věci, které se nepodařily.

Což jsou například jaké věci? Co jste chtěl jako děkan udělat a co se nakonec nepovedlo?

Toto se netýká tak úplně mě, to se týká toho, že Filozofická fakulta je součástí Univerzity Palackého, a určitě se nepodařilo zřízení vysokoškolského ústavu Catrin oddělením  části výzkumných pracovišť od Přírodovědecké fakulty. Tady chci dodat jednu věc – dělení se nepodařilo, a to má velmi vážné finanční dopady  pro dnešek a obávám se, že i pro budoucí roky naší univerzity. V mnohých aktérech těchto událostí to navíc zanechalo pocit křivdy a vzájemné nedůvěry. 

Může podle vás vyřešit situaci nový rektor Procházka, který si to dal za cíl, i když podle mnoha názorů to bude velmi obtížně splnitelné?

Zajisté víte, že rektor není všemocný.  Jeho pravomoci jsou výrazně omezené. Situace je velmi složitá a on a další lidé z vedení budou muset udělat všechno pro to, aby se dva zmíněné subjekty dohodly alespoň na tom základním. Byl bych velice rád, kdyby se to podařilo. Ale situace není vyřešená. Moc bych si přál, abychom se na univerzitě vrátili s chladnou hlavou k jednacímu stolu, ke smíru a rozvaze. Úpornosti bylo už dost.  

Ve svých kandidátských tezích z doby, kdy jste kandidoval na děkana, uvádíte, že po „dynamické době“ bývalého děkana Lacha chcete fakultu uklidnit a začít mezigenerační dialog. Povedlo se vám to?

Došlo k celé řadě nových akreditací, a za situace, kdy probíhala už zmíněná velká stavba, si fakulta zachovala velmi dobrou finanční kondici, a to nebylo jednoduché. A zdá se mi, že i v personální politice se situace zklidnila a na fakultě nepanuje napětí, jako tomu bylo dřív. V okamžiku, kdy jsme se polovinu mého funkčního období potýkali s pandemií, kdy jsme den co den řešili, co se bude dít příští den s výukou, co se bude dít v zásadních oblastech fakultního života od přijímacího řízení až po disertace doktorandů, tak toto vedení zachovalo potřebný rozvoj ve vyučovaných studijních programech i ve vědě a výzkumu.

Vedení fakulty změnami dvou klíčových metodik pro dělení finančních zdrojů na fakultě posílilo motivaci akademiků k dosahování co nejlepších výsledků ve vědě, výzkumu a výuce. V nedávné době jsem podepsal zcela novou koncepci rozvoje vědy a výzkumu na fakultě. Administrativně bylo přebudováno doktorské studium mezi jiným i proto, abychom měli potřebné datové zdroje pro jeho další rozvoj a byly posíleny grantové příležitosti studentů. Toto se podařilo a tento výsledek je pro fakultu a její budoucnost nesmírně důležitý. A jestli jsem byl přitom jako děkan vidět nebo ne, není důležité. Nemám potřebu se pohybovat v bludných diskusních kruzích, posilovat na sítích nejrůznějšího charakteru šedivou bezvýznamnost a vytvářet iluzi viditelnosti.

Nepřijde vám, že jste byl jako děkan málo vidět?

To záleží na úhlu pohledu. To musí posoudit jiní. Nebo tím myslíte, že jste mě s tímto rozhovorem oslovil až nyní? Ale teď vážně – jsem především rád, že byla vidět fakulta, její akademici a studenti. 

Vaše období pomalu končí. Proč jste nechtěl kandidovat na další 4 roky? Spousta lidí ve volených pozicích říká, že 4 roky jsou málo na to, aby byly dotaženy nějaké zásadnější reformy, změny.

Nevím, které lidi myslíte. Ale když například mluvil můj nástupce docent Stejskal o své kandidatuře, všechny ujistil, že za 4 roky chce skončit, že nebude chtít dál kandidovat. Víte, funkce děkanů, proděkanů, rektorů a prorektorů mají jedno nebezpečí – že se v nich člověk zacyklí, že ztratí kontakt s oborem, pro který sem přišel. Je důležité, aby se z funkce tohoto typu nestalo mocenské postavení. Akademické funkce jsou především službou akademické obci. A z toho vycházejme.

Myslím si, že zase může přijít někdo jiný, kdo do toho vnese jiný pohled a jiné směřování.

Čili se cítíte zacyklený?

Zacyklený ne, spíš si myslím, že lidé, kteří stále představují můj proděkanský tým, vykonali obrovský kus práce. A proč nedat příležitost zase jinému pohledu na věc, nové kvalitě, novému rozměru či směru.

Za další 4 roky už se možná „provozní slepoty“ zbavíte, pak nechcete znovu kandidovat?

Ne, to ne. Děkanství znamená, že se dostanete do každodenního víru nejrůznějšího typu jednání, porad a shromáždění, a trvá jistou dobu, než člověk pochopí, co je opravdu podstatné. Než pochopí, jak je nesmírně důležité odlišit politiku, mnohdy i aktivistickou demagogii, ideologii a dojmologii v rozhodování od seriózní analýzy, datové přípravy a přísně věcného chápání problému. Nejrůznějších návrhů přichází hodně, ale především ze strany těch, kteří nenesou odpovědnost za důsledky svých nápadů, byť někdy na první pohled i rozumných, či, chcete-li, charismatických. Úmysly mohou být dobré, ale víte, jak to úsloví končí... A teď už to beru tak, že je to etapa, která je pro mě uzavřená a uzavřená zůstane. Děkanská role mi přinesla poznání, že věci, události a mnohdy i lidé jsou jiní, než se to jevilo zvenčí. Vše je daleko složitější, všechno má svá plus a minus a nejčastěji  platí  plus i minus současně.  Bude-li v budoucnu zájem o můj názor, rád přispěju svými poznatky do diskuse.


Proděkanský tým děkana Pechala. Foto: Facebook FF UPOL

Dnes se hojně diskutuje o tom, jak je nutná reforma vzdělávání a že se vzdělávací proces musí zmodernizovat. Jak ve vašich představách vypadá Filozofická fakulta v budoucnosti, jak by měla vypadat?

O reformách a modernizaci se mluví odedávna. Zůstaňme na zemi. Měla by být fakultou, která je pro studenty atraktivní a ve které se akademici budou studentům  maximálně věnovat. To je první věc.

Aby však akademik mohl  řádně vyučovat, musí mít kontakt se špičkou ve svém oboru. A proto je potřeba, aby fakulta byla srovnatelná s nejlepšími pracovišti nejen v republice, ale i v zahraničí. Aby tady byly osobnosti, které vědním oborům celkově udávají směr. 

Podstatnou podmínkou úspěšné fakulty je to, aby byla fakulta finančně stabilizovaná a aby akademickým zaměstnancům nabízela finanční zázemí, které odpovídá kvalitě jejich práce. To se v současné době říct nedá, protože přestože se ledy  pohnuly, tak základní tarify jsou pod úrovní učitelů základních a středních škol. Na druhé straně je pravda, že akademický život nabízí grantové příležitosti a svobodu, které otevírají před akademiky nové světy. Za znepokojivé pokládám to, že se rozevírají nůžky mezi bohatými a nebohatými fakultami, a když budu pokračovat dál, tak se rozevírají nůžky mezi bohatými a nebohatými katedrami. A není to pouze otázka kvality či kvantity vědecké či pedagogické práce. 

Přál bych fakultě i univerzitě méně konfrontací a více partnerské spolupráce ve všech sférách. To může akademické prostředí stmelovat a posilovat.

Jaké je podle vás řešení platů v akademické sféře? Bude se do budoucna muset vysoké školství zpoplatnit?

Ano, to by bylo řešením, ale není to reálné. V současném politickém klimatu je to naprosto neprůchodné. Tím nemyslím jen klima, které panuje nyní, na podzim roku 2021, ale klima, které je tady od začátku 90. let minulého století. Je tady zkrátka jiná tradice než  v USA nebo ve Velké Británii. Zásadní změnu tady nepředpokládám.

Na druhou stranu, nemyslíte si, že zpoplatněné vysoké školství více otevírá nůžky mezi sociálními skupinami? Že studenti z chudších rodin mají větší problém se dostat na univerzitu, že je to pro ně o dost náročnější?

Určitě by to nůžky rozevíralo, ale systém, který je v USA nebo ve Velké Británii, umožňuje velká stipendia. Tady by musel vzniknout systém, který by všechno držel v nějaké finanční rovnováze a který by zamezil tomu, aby lidé, kteří nepocházejí z bohatých rodin, mohli studovat.

Víte, že ve zmíněných zemích jde o to, že když člověk vystuduje dobrou univerzitu, dává to automaticky předpoklad k tomu, že absolventi mají dveře otevřené k těm nejlepším pracovním příležitostem a mají šanci úvěr na studium reálně splácet.

Proč je fakultní ombudsman důležitý?

Pozice ombudsmana je důležitá z toho důvodu, že student nebo zaměstnanec může přijít se svým problémem za děkanem, za vedoucím katedry a podobně. Někdy se však dotyčný dostane do situace, kdy to není možné, a ombudsman by měl vyhodnotit, zda se jedná o nějaký ojedinělý případ nebo systémovou chybu. Díky tomu máme jako vedení FF informace o tom, zda nenastávají problémy, které je třeba řešit.

Jaká je tedy zpětná vazba fakultě? Jsou na FF systémové chyby nebo větší problémy, které budou muset být řešeny?

Problémy existují vždycky, týkají se většinou etiky, ale nejsou nepřekonatelné. A zatím se neukazují nějaké systémové chyby, ale jde spíše o individuální selhání toho či onoho.

Nejen v rámci univerzity čím dál častěji v souvislosti s budoucností zaznívají pojmy jako „udržitelnost“, univerzita má dokonce svého koordinátora udržitelného rozvoje. Je to podle vás směr, kterým by se univerzita (ale i svět) měl vydat?

Péče o planetu je důležitý předpoklad naší lidské existence a je stále třeba na to upozorňovat. Chci, aby moji vnukové žili v dobrém prostředí. Jestliže se však z udržitelnosti začne dělat dogma, jestliže se z toho začne dělat ideologie, začnou se za tím schovávat nejrůznější lidé, sluhové pravdy, kteří jdou jednotným krokem, a uprostřed kroku se začíná ztrácet zdravý rozum, kdy se jen  – a tím nemám vůbec na mysli koordinátory – přežvýkává  to, co už někdo někdy napsal nebo řekl, tak to není ta pravá aktivita, která je mi sympatická. Mám na mysli to, že bychom měli vést univerzitu tak, abychom šetřili zdroje, abychom rozumně třídili odpad, abychom neplýtvali energií a chápali zranitelnost přírody. Abychom se tímto směrem vnitřně nastavili a jednali tak sami za sebe a vždy začínali u sebe. Abychom jako univerzita přispěli do vínku poznání, přispěli nápady z laboratoří a obohatili naše poznání o nové energie všeho druhu, tak tomu bych fandil. Ale jakmile se něco začne masově vnucovat, tak mi naskakuje husí kůže. Mnohé zajisté dobře míněné proklamace ve mně vyvolávají dojem spíše bezvýznamnosti než významnosti. Ale mohu se mýlit. Ano, pojďme chránit planetu, přírodu, ale poctivě a bez demagogů a sluhů pravdy. Někdy se večer projděte po univerzitě a podívejte se, jak třídíme odpad. A to jsou všude poučné plakáty. Stále více lidí se zapojuje do úklidu, vodních toků, příměstských lesů a zelených ploch. Bez okázalých gest a politických kamer. Tato čistá a neviditelná lidská síla ve mně vzbuzuje úctu a optimismus. 

Pojďme k poslednímu tématu, na které bych se vás rád zeptal. Univerzita i FF diskutují o budoucnosti Konfuciova institutu. Jaký na toto téma máte názor?

Konfuciův institut vznikl pod univerzitou, hlasoval o něm akademický senát a je součástí univerzity. Myslím si, že by z toho nemělo být děláno nějaké konfrontační téma, ale že bychom měli nalézt způsob, jak se s celou situací vypořádat. Pokud by se za KI skrývalo nějaké ohrožení bezpečnosti, určitě by byl potřeba zásah. Z druhé strany je KI součástí země, se kterou máme meziuniverzitní smlouvy, studuje tady spousta sinologů, kteří by měli nebo chtěli odjet do Číny, získat tam víza. Myslím, že bychom měli i nadále stavět na  partnerství, do kterého by neměla zasahovat žádná politika. Já se obávám, že ve chvíli, kdy se toto téma bude nějak necitlivě řešit, mohlo by dojít k tomu, že by to mohlo negativně poznamenat naše studenty a vybudované kontakty s tamními univerzitami. 

Konfuciovy instituty existují po celé Evropě, a tak bychom se mohli poučit od jiných zemí, jak vycházejí se zemí, která nemá úplně stejné chápání světa jako my. Měli bychom hledat spíš cesty, které spojují, než rozpojují, a hledat cesty, jak tyto mezinárodní smlouvy podporovat. Jestli má KI problém, ať se to věcně vyřeší. Přál bych si, aby nebyly poznamenány cesty našich studentů do zahraničí, byť do zemí, které se na svět dívají jinak. Tyto cesty jsou vždy pro studenty velkým poučením.  

Vaším nástupcem bude doc. Stejskal z katedry historie. Co bude jeho hlavním úkolem a co mu přejete do jeho období?

Přeju mu hodně štěstí při výběru proděkanského týmu, protože to je velmi důležité. Jeho hlavním úkolem bude vypořádat se s covidovou a postcovidovu dobou, finanční nejistotou následujícího období a se změnami, které chystá Ministerstvo školství.

zdroj fotografií: Žurnál UP, Facebook FF UPOL

Jaroslav Synčák

Student ruštiny na FF v Olomouci, absolvent programu Erasmus+ na Durham University ve Velké Británii. Mezinárodní vztahy, Erasmus a fotbal - to je moje.