Vyhledávání

Neobracet se pouze k historii, ale soustředit se na stále aktuální problémy

Už po jedenácté proběhl ve dnech 8.–18. 10. festival Dny židovské kultury Olomouc, letos s podtitulem Od začátku... Česko-Slovensko a Izrael. Návštěvníci mohli v rámci pestrého programu navštívit výstavy, přednášky, koncerty i divadlo. Akci pořádalo Centrum judaistických studií Kurta a Ursuly Schubertových FF UP v Olomouci ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc a Židovskou obcí Olomouc. Celý festival se konal pod záštitou Jeho Excelence Daniela Merona, velvyslance Státu Izrael v České republice. Na ohlednutí za festivalem jsme se zeptaly Ivany Cahové.

Ivana Cahová je vedoucí Centra judaistických studií v Olomouci. Věnuje se především německy mluvící exilové kulturní scéně v Palestině/Izraeli, německy psané židovské literatuře z Moravy a české židovské literatuře. Zabývá se také problematikou traumatu holokaustu. Také překládá beletrii a odbornou literaturu z německého jazyka.

 

Jak byste osobně zhodnotila celkový průběh letošních Dnů židovské kultury?

S organizační stránkou nelze nebýt spokojen, poněvadž organizátorů není mnoho. Máme tři hlavní partnery, kteří festival zaštiťují. Kromě hlavního organizátora, kterým je Muzeum umění Olomouc, se na tomto projektu podílí ještě Židovská obec Olomouc a my jako Centrum judaistických studií. Ovšem hlavní výkonný výbor čítá vlastně jen dvě osoby – Alexandra Jeništu z Muzea umění a mě, dá se říci. Samozřejmě na přípravě festivalu a organizaci jednotlivých akcí se podílí mnohem více lidí, ale hlavní program dáváme dohromady víceméně my dva. Takže nadávat můžeme pouze sobě. Na hodnocení letošního ročníku je ještě poměrně brzy a můžeme se zatím řídit pouze tím, co jsme slyšeli od diváků a návštěvníků, což byly vesměs pozitivní reakce

Co bylo hlavním tématem tohoto ročníku?

Letos jsme se opřeli o ta významná osmičková výročí a vyšlo nám z toho téma vzájemných československo-izraelských vztahů. Vybraly jsme si dvě důležitá data, a to vznik Československa 1918 a vyhlášení nezávislosti státu Izrael 1948. Myslím, že se nám podařilo docílit toho, co jsme si předsevzali – jen nepřipomínat, neobracet se pouze k historii, ale soustředit se také na problémy, které jsou pořád ještě aktuální v dnešní společnosti. To doufám splnila hlavně ta dvě divadelní představení, která se věnovala prostějovské aféře obnovy židovského hřbitova (konkrétně Po tvých hrobech šlapu a Furianti).

Jak jste do tématu zakomponovali izraelskou kulturu?

Izraelskou kulturu se nám podařilo dobře zachytit ve filmové sekci. Letos jsme vybrali pět snímků, jedním z nich byl i hit loňského roku Foxtrot, a kromě něho to byly dokumenty týkající se doby kolem vzniku státu Izrael, války za nezávislost či současného pohledu mladých na ideály zakladatelů, a jakým způsobem se tyto ideály proměnily v realitu.

Jaký je zájem o akci a kdo je vůbec účastníkem takových programů?

Zájem je tradičně velký v rámci Olomouce a nejbližšího okolí. Počet návštěvníků se pohybuje okolo dvou tisíc. Nutno připomenout, že se nejedná jen o přednášky a workshopy, jsou zde samozřejmě kulturní akce, které táhnou širokou veřejnost mnohem více, přestože letos byla i na té odborné části obsazenost poměrně velká. Máme řadu kulturních akcí, výstavu, která otevírá celý festival a která přitáhla pro mne až překvapivé množství návštěvníků, filmové projekce, které jsou tradičně bohatě navštěvované, a divadelní představení, která se poslední dva roky konají v Divadle hudby a hlediště je většinou zaplněné. Máme do programu začleněnou i městskou hru, která je určena primárně rodinám s dětmi, takže i děti si tam nakonec přijdou na své.

Myslíte si, že bude zájem o tyto akce stoupat?

Já tedy můžu samozřejmě mluvit pouze za tu naši akci a tady doufám, že návštěvnost bude čím dál větší, už proto, že se nám daří ji mezi těmi širšími vrstvami propagovat a informovanost hraje evidentně největší roli. Nejprve je potřeba tu informaci o tom, že se něco děje, mezi potenciální zájemce dostat, ale ta orientace v současném světě a v záplavě těch nejrůznějších kulturních událostí a zpráv je těžká, takže i my musíme sáhnout po nějakém účinnějším PR a doufám, že nás i univerzita na základě pozitivních ohlasů z posledních ročníků podpoří a že počet návštěvníků dále poroste.

Která část se Vám osobně nejvíce líbila?

Já mám největší zážitek asi z představení Po tvých hrobech šlapu, protože si myslím, že to je velmi zdařilý divadelní počin, který mě osobně, ač jsem k tomu přistupovala s lehkým despektem, velmi příjemně překvapil. Pak musím pochválit naše centrum samotné za zdařilou filmovou sekci, která je výsledkem spolupráce, především tedy s našimi absolventy, ale také se studenty anglistiky, kteří pro nás překládají titulky. A pak byla vynikající, tak jako ostatně každý rok, hudební složka, koncert Pressburger Klezmer Band.

Jaké další akce nás čekají v následujících měsících?

Jak už jsem řekla na začátku, tak festival Dnů židovské kultury Olomouc není akcí čistě Centra judaistických studií, tím hlavním pořadatelem je skutečně Muzeum umění Olomouc, my v té spolupráci vesměs pokračujeme i během roku, ale další, větší, kulturní akce do konce občanského roku spolu naplánované nemáme. Spíš můžeme mluvit o tom, co pořádá samo Centrum judaistických studií.

A co má Centrum judaitických studii ještě v plánu?

Kromě oslav tradičních židovských svátků – nyní už pouze Chanuky, pořádáme listopadový cyklus přednášek pro veřejnost, na který zveme řadu odborníků z nejrůznějších oborů, kteří se vyjadřují k tématům, která jsou nějakým způsobem spojena ať už s dějinami Židů na Moravě, nebo obecně s židovstvím jako takovým.

Židovství je poměrně ojedinělý obor. Jaký přínos má taková akce pro univerzitu popřípadě konkrétně pro Katedru judaistiky?

Řekla bych, že poměrně velký. Tato akce začíná být takovou výstavní platformou, na které se může prezentovat nejen naše katedra, ale i univerzita jako taková. Letos jsme vlastně byli i pozvaní do Českého rozhlasu, kde jsme festival prezentovali vedle pražského festivalu, který se věnuje izraelské filmové produkci, Kolnoa. Takže vzhledem k tomu, na jaké úrovni festival je, ten přínos univerzitě, hlavně z hlediska PR, je v poslední době čím dál intenzivnější a řekla bych, že značný.

Myslíte si, že by takových akcí mělo být víc a na více místech v naší republice?

Ono jich více vlastně je, co se týče festivalů židovské kultury, těch je celá řada, například v Třebíči je jeden z takových největších, ale mám pocit, že každé větší město má svůj vlastní festival židovské kultury, většinou v menším rozsahu. Poměrně hojně navštěvovaný je tedy ten nově vzniklý festival izraelského filmu Kolnoa, o kterém už jsem mluvila před chvílí. To je tedy festival pražský, letos se konal jeho druhý ročník a tam si myslím, že je velká odezva právě proto, že se jedná o filmovou současnou produkci a ta je u nás ještě stále dost neprobádaná, takže pro naše diváky velice atraktivní. Proto i my jsme se rozhodli v té filmové sekci přibližovat současné izraelské produkci, přesunout se z minulosti více do současnosti, protože u nás zatím skutečně není příliš známá, přestože řada těch filmů byla v posledních dvou, třech letech i navržena na Oscara – když si vzpomenete například na Cukráře loňského roku. Ano, byla bych velmi ráda, kdyby takových akcí bylo víc, ale nejsem si jistá, jestli by momentálně trh v této oblasti unesl nárůst, myslím si, že je zatím postačující.

Na co se můžeme těšit příští rok?  

Co je důležité říct, my se snažíme opravdu tvořit festival kultury, nikoli kultu. Téma příštího ročníku už je známé, dohodli jsme se, že příští ročník se bude týkat kultury Jidiš jako takové a rozdílnému nazírání na toto téma. Zatím ještě nemáme program nijak více definovaný, to se většinou utřiďuje až koncem roku a přece jen jsme teprve před týdnem ukončili festival roku letošního, takže je zatím ještě brzy na nějaké konkrétní plány.

 

Autoři: Tereza Kovářová a Nikola Suchová

Zdroj fotografií: Tereza Kovářová

Nikola Suchová

Ahoj! Jsem Niki (nebo Nikol, to je jedno), jsem z Kolína a jsem trochu podivínka. Ráda zpívám, tančím, kreslím, peču, prostě všelijak tvořím. Jinak jsem hrozný trémista a prokrastinátor. Asi jako někdy každý. ;)