Vyhledávání

ROZHOVOR: „Naším cílem je společnost, která nevnímá zvířata jako zdroj užitku,“ říká Jana Menčíková

Obránci zvířat (OBRAZ) je nezisková organizace, která aktivně usiluje o ochranu zvířat. V minulosti se zabývala například zrušením kožešinových farem a v současnosti se snaží docílit legislativního zrušení klecových chovů. Kromě legislativy se zaměřuje i na korporátní závazky, které celému účelu pomáhají. Firmy tak přislíbí, že nebudou používat či prodávat vejce pocházející z klecových chovů. Členové této organizace přijeli proto i do Olomouce, kde vyjednávali s ředitelem Správy kolejí a menz Josefem Suchánkem. Proč jsou tedy klecové chovy tak špatné a jak probíhalo jednání s olomouckou menzou? To nám prozradila místopředsedkyně OBRAZu Jana Menčíková a koordinátor korporátních vztahů Ivo Krajc.


Proč by se neměly chovat slepice v klecových chovech?

Ivo: Chov slepic v klecích je ten nejmíň ohleduplný způsob, jakým se u nás slepice chovají. Dvacet slepic je namačkaných v jedné kleci, kde má každá z nich prostor zhruba o velikosti papíru A4. Nemůžou si proto protáhnout křídla, nemůžou se popelit ani hrabat, což jsou základní potřeby každé slepice. V klecích to ale nejde. Je to pro ně vlastně utrpení, protože tam nejsou dostatečné podmínky na to, aby mohly slepice žít a vést normální život. Slepice se takhle dožijí zhruba jednoho roku. Po roce intenzivního klecového chovu jsou vyčerpané a vlastně i nepoužitelné. Poté jdou na jatka. Celý svůj život prostojí na drátech, takže ani nezakusí, jak se říká, pevnou půdu pod nohama. Toto jsou hlavní důvody, proč nechovat slepice v klecových chovech.

Směrnice EU ale míry klecí v těchto chovech upravují. Proč je to tedy tak špatné, i když chovy velikosti a podmínky klecí dodržují?

Jana: Autory těchto směrnic bývají často zootechnici. Jsou to lidé, kteří nezohledňují podmínky života zvířat a naplňování jejich přirozených potřeb. Snaží se v podstatě přijít na to, jak ze slepic na co nejmenším prostoru dostat co nejvíc, a tak zvýšit zisk... To, že je to podle směrnic správně, neznamená, že to je správně i v realitě. Znamená to jen jednu věc – směrnice se měly už dávno změnit. Takové chování ke slepicím do 21. století nepatří.

Názorem zootechniků ale je, že slepice přechovávané v klecových chovech žijí déle nežli ty v alternativních chovech. Nepůsobí v nich totiž vnější vlivy ovlivňující život slepic. Co je na tom pravdy?

Jana: Samozřejmě, když máme v rodině slepice na dvoře, tak se může stát, že je sní liška. To se v klecovém chovu stát logicky nemůže. Nicméně „bezpečí“ před predátory je vykoupené tím, že jsou celý život namačkané v malém prostoru bez možnosti pohybu. To určitě není důvod, proč bychom měli říkat, že klecové chovy jsou lepší.  

Ivo: Slepice žije v podstatě celý život ve vězení, kde je relativně v bezpečí před tím okolním světem. V rámci té klece ji ale hrozí spousta dalších nebezpečí. V kleci dochází k takzvaným technologickým úhynům způsobeným právě konstrukcí klece apod. Tělo mrtvé slepice není vždy rychle odklizeno, a tak ho ostatní slepice využijí jako pevnou podložku pod nohama, aby ulevily svým pařátkům. Takže není ani správné tvrdit, že v klecích jsou v absolutním bezpečí

Jana: Úhynů v klecích je spousta. Po roce v klecovém chovu je na tom slepice tak špatně, že stejně skončí na jatkách. Nám se na dvorku dožívají klidně i pěti, osmi nebo deseti let. Klec slepice uchrání maximálně před predátory, ale čekají je v ní mnohá další nebezpečí. Často z těch podmínek šílí a dělají věci, které by v dobrých podmínkách nedělaly. Dochází tam k poškozování druhých slepic, kanibalismu apod. Je to důsledek toho, v jakém pekle vlastně žijí.

Na jaře roku 2018 jste ve spolupráci s Českou televizí vydali reportáž ze tří klecových chovů. Pár měsíců na to však byla napadena pravdivost záběrů. Co si o tom myslíte?

Jana: Investigativci natáčí ty záběry v jednom kuse. Začínají záběrem na GPS, kde jsou souřadnice. Poté je záběr na noviny, aby prokázali, že záznam není starší. Jsme schopni tyto záběry předat novinářům v nesestříhané podobě, tak jak jsme to udělali například pro pořad 168 hodin. Oni si to poté zkontrolují podle GPS polohy apod. Drůbežárny, kterých se to týkalo, psaly do médií, že to není od nich Žádná z nich ale nepodala trestní oznámení, ani se nepokusila napadnout pravdivost záběrů. Musely si totiž jasně uvědomovat, že existují způsoby, jak přijít na to, že je záběr nesestříhaný a poloha také sedí. Kdyby byly záběry zfalšované, tak by určitě udělaly krok k tomu, aby prokázaly pravý opak. O což se nikdo nepokusil.

Ivo: Na druhou stranu není vůbec jednoduché získat nějaké záběry oficiální cestou. Nedávno nám psal jeden dokumentarista z České televize. Chtěl použít ve svém dokumentu naše záběry. Zkoušel oslovit několik drůbežářů, a všichni mu zamítli přístup do chovů. Nemohl si tak pořídit své vlastní záběry z klecových chovů. Proto žádal nás. Drůbežáři tedy nechtějí, aby veřejnost viděla, jak to tam vypadá.

Alternativou ke klecovým chovům jsou například podestýlkové chovy. V čem jsou tedy lepší než ty klecové?

Jana: Těch alternativ je více. V tuhle chvíli je možné chovat slepice čtyřmi způsoby. Klecový je z nich nejméně ohleduplný, vajíčka z těchto chovů jsou označené číslem tři. Dvojky, jedničky a nuly jsou pak další označení. Dvojky jsou z podestýlkového chovu. Benefitem je, že má slepice pevnou půdu pod nohama, má možnost se popelit a má jednou tolik místa než v klecovém chovu. Vajíčka označená jedničkou pochází potom z volných výběhů a ta s nulou jsou z biochovů.

Pokud však budou slepice chované v podestýlkových chovech, stoupne cena na jejich údržbu. O kolik poté stoupne cena jednoho vejce?

Ivo: Máme vysledováno, že výrobní cena na jedno podestýlkové vejce je o dvacet až třicet haléřů vyšší než u toho klecového. Není v tom tedy žádný zásadní rozdíl. Kdyby zanikla klecová vejce, tak by se základním produktem stala ta podestýlková. V současné době si supermarkety dávají na podestýlková vejce vyšší marže. Považují to totiž za nadstandartní, luxusnější produkt. Základem pro každého jsou vajíčka z klecových chovů. Kdyby byl ale jejich legislativní zákaz, základním produktem by se tak stala ta podestýlková a cena by měla spadnout dolů. Máme i takové příklady. Internetový obchod rohlík.cz klecová vejce vůbec neprodává. Prodává pouze ta podestýlková, a to za cenu jako dřív klecová. Rozdíl ve finální ceně tak ani vlastně nemusí být.

Jana: V tuhle chvíli supermarkety ví, že si neklecová vejce koupí někdo, kdo je ochotný si připlatit. Proto také mají rozdílnou cenotvorbu, přestože se cena produkce liší jen v rámci haléřů. Jak ale říkal Ivo, jakmile budou základním produktem podestýlková vajíčka, budou supermarkety nucené je prodávat za nejmenší možnou cenu. Stejně tak, jak prodávají teď vajíčka z klecových chovů.

Kdy by mělo přijít v platnost nepoužívání vajec z klecových chovů v menze Univerzity Palackého?

Ivo: Dnes to byla taková „předschůzka“, kde jsme si vyjasnili, jaké stanovisko má menza v Olomouci ke klecovým vejcím. Je pozitivní, že Správa kolejí a menz Univerzity Palackého nepochybuje o správnosti myšlenky přejít na bezklecová vejce. Atmosféra byla velmi nakloněná k tomu, abychom to zvládli dojednat a olomoucká menza se v tomhle ohledu posunula.

Jana: Dnešní schůzka byla taková seznamovací. Problematiku jsme probrali více do hloubky. Vyplynulo z ní, že je menza této iniciativě velmi nakloněná. Akorát se budeme muset pobavit o nějaké konkrétní podobě. Nepřinášíme ale žádný konkrétní deadline, kdy by to mělo přijít v platnost. Jsme s Ivem oba absolventi Univerzity Palackého, tak bychom hodně stáli o to, aby olomoucká menza byla tou první, co takový krok podstoupí. Mohli bychom ji pak používat jako příklad při jednání s ostatními menzami jiných univerzit. Proto o ten závazek tak stojíme. Olomoucká menza také produkuje hodně jídel, takže dopad na zvířata bude velký. Pokud se to vše podaří.

Jak se potom nepoužívání vajec z klecových chovů promítne do ceny jídel?

Jana: Tohoto tématu jsme se na schůzce dotkli jen letmo, proto nepřinášíme konkrétní informace. Bude se muset sehnat konkrétní dodavatel neklecových vajec, který bude schopný cenou konkurovat těm klecovým. Menza nestojí o to, aby se jídla zdražila v řádu desetikorun. To nechceme ani my. Takže se to určitě nestane.

Je někdo, kdo bude schopný pokrýt množství vajec potřebných v menze?

Ivo: V současné době je to tak, že mnoho drůbežářů přestavuje své chovy na základě korporátních závazků. Ty zcela prvotní závazky vznikly v červnu 2018 a šlo o velké řetězce supermarketů jako třeba Kaufland nebo Lidl. Drůbežáři nám potvrdili, že k přestavbě chovů dochází. Ví totiž, že klecová vejce nebudou v kurzu, takže by je neprodali. Máme potvrzeno, že minimálně 60 % klecových chovů bude přestavěno. I když by v tuto chvíli bylo těžké pro menzu sehnat hlavního dodavatele, tak to v budoucnu nemusí být problém. Proto neříkáme na schůzkách, aby to udělali ze dne na den. Menze jsme dali nějaké časové možnosti a budeme dojednávat, který termín je z nich reálný. Myslím si, že jakmile menza najde správného dodavatele, tak to nebude problém.

Jana: Teď je jen důležité najít funkční deadline a přístup, který bude vyhovovat. A k těm dodavatelům bych chtěla jen doplnit, že menza sice vyrábí mnoho jídel, ale v množství použitých vajec se nemůžou srovnávat s obchodními řetězci, jako je Kaufland nebo Lidl. Pokud už tyto řetězce ví, že to jde, tak to bude možné i pro olomouckou menzu.

Máte alespoň nějakou časovou predikci? Mají studenti počítat se změnou v řádu týdnů, měsíců nebo let?

Ivo: Spíše let. Ten nejpozdější termín, který požadujeme, je rok 2025. Je to deadline, přes který už nejede vlak. Později by to už nedávalo ani smysl z pohledu legislativního procesu, který probíhá. Mám ale pocit, že olomoucká menza tomu bude nakloněná dřív.

Jana: Na schůzce zaznělo, že jakmile menza nalezne vhodného dodavatele, tak změnu uvítají. Teď se ale bojí slíbit, že změna nastane například za půl roku. Stále ale přibývají nové a nové závazky, takže i drůbežáři jsou nuceni své chovy měnit. A to určitě pomáhá.

Co jako Obránci zvířat chystáte do budoucna?

Jana: Cílem OBRAZu je společnost, která nevnímá zvířata jako zdroje užitku. Ale jakými cestami k tomu budeme směřovat, nedokážeme odhadnout. Zohledňujeme hlavně to, kolika zvířatům v rámci daného úsilí pomůžeme. Se slepicemi jsme začali v době, kdy jich bylo v České republice pět miliónů v klecových chovech. Je to tudíž změna, která se dotkne opravdu velkého množství zvířat. To budeme primárně zohledňovat v další kampani. Teď se soustředíme na legislativní zákaz klecových chovů. Mluvit o budoucnu je v tuto chvíli předčasné. Nová kampaň vznikne až v okamžiku, kdy bude čas se věnovat něčemu novému. OBRAZ si vždy zakládal na tom, že jde naplno do jedné věci. Pokud bychom se pustili do více věcí naráz, tak by to potom nemuselo vést k cíli, který jsme si nastavili.

Ivo: Je zde určitě spousta témat, kterým bychom se rádi věnovali. Vždycky se ale shodneme na tom, že se soustředíme na to jedno. Až se to dotáhne do úspěšného konce, tak se jde dál.

FOTO: Archiv Obránců zvířat

Sára Poloučková

Chodím pozdě, ale na víno vždy včas.