Vyhledávání

ROZHOVOR: Mohli bychom to změnit my, říká Helena Škrdlíková

Helena Škrdlíková je studentka Environmentálních studií a udržitelného rozvoje na Univerzitě Palackého. Je jednou ze zakladatelů organizace Udržitelný Palacký. Společně se svými kamarádkami založila blog Czech Zero Waste a snaží se rozšířit povědomí o životě bez odpadků a popularizovat jej.


Jak vznikl nápad na vytvoření Udržitelného Palackého a jaké byly začátky tohoto spolku?

Nápad vznikl, když jsem začala studovat v prvním ročníku. Mně a mým spolužákům vadilo, že se učíme o problémech, které jsou na světě, ale nic se s nimi nedělá. Často jsme na to v hospodě nadávali. Pak nám došlo, že bychom to mohli být my, co udělají tu změnu. Napsali jsme tedy na facebookové skupiny, svolali lidi, udělali naši první schůzku a chtěli založit spolek. Bylo to v kuchyňce na Václavkách, vymýšleli jsme tam název a začali plánovat první akci, což bylo Ukliďme Česko. Na akci Ukliďme Česko jsme si jakž takž udělali jméno. Největší zvrat ale přišel, když za námi přišla „kolejbába“ s tím, že je zahradní architektka a napadlo ji vytvořit komunitní zahrádku. Tak vznikl náš úplně první projekt. Rok nato pak vznikl Freeshop. Navázali jsme spolupráci s kolejemi a začali pořádat akce, jako jsou grilovačky, promítání dokumentů s diskuzemi a vše, co se vlastně dalo.

Přijalo vás tehdy vedení univerzity jako spolek v pořádku, nebo se na vás dívali skrz prsty?

Přijali nás dobře. Prvních pár měsíců jsme totiž fungovali sami. Vedení se o nás oficiálně dozvědělo až díky zahrádce, kdy za nimi přišla „kolejbába“. Myslím si, že právě tím, že to bylo ze strany jejich zaměstnanců, nás přijali v pohodě. Navíc při otevření zahrádky viděli, že jsme milí studenti, kteří to myslí doopravdy vážně.

S kamarádkami jste také založily blog Czech Zero Waste, který je docela populární, jak se Vám to povedlo?

Myslím si, že náš úspěch je hlavně v načasování. Začaly jsme psát v době, kdy se o zero waste nemluvilo a nikdo o něm nepsal. Poprvé se o nás začalo mluvit v roce 2016, v tom roce jsme začaly dělat 40denní bezodpadovou výzvu. V tu dobu o nás začala psát média a narostli nám fanoušci, třeba až na 2 tisíce, což pro nás bylo nepředstavitelné číslo. Navíc se snažíme psát na našem webu blogovým způsobem a zachováváme jakousi kvalitu. Než vyjde nějaký článek, kontrolujeme si ho navzájem klidně i šestkrát.

V rámci svého blogu jste vytvořily také aplikaci Bezodpadová výzva. Jak tento nápad vznikl a kdo s ním přišel?

Začalo to všechno tou 40denní bezodpadovou výzvou. Každý rok jsme ji upravovaly a zdokonalovaly. Loni jsme se rozhodly udělat webové stránky pro tento projekt a právě manžel kamarádky Míši přišel s nápadem. Řekl, že bychom to mohly udělat jako mobilní aplikaci, a tím, že je IT, tak by mu to nevadilo vytvořit a vlastně by ho to i bavilo. Takže za tím vším stojí Míšin manžel, náš skvělý IT, Péťa.

Kdy jsi ty osobně začala s životem bez odpadu? Máš nějaké doporučení pro lidi, kteří chtějí začít žít zero waste?

S bezodpadovým životem jsem začala v tu dobu, co jsem začala studovat environmentalistiku. Bylo to právě i tím, že jsem něco chtěla dělat. Tehdy jsem do toho šla docela po hlavě. S holkama jsme se bavily, že v České republice neexistuje žádný blog o zero waste. Tak jsme to tedy zkusily samy a začaly o tom psát. Pro začátečníky bych doporučila jít po malých krocích a ne po hlavě jako my. Dobrým začátek je ta 40denní bezodpadová výzva. Tvrdí se totiž, že na vytvoření návyku potřebuje člověk 21 dní, takže pak teoreticky stačí vydržet polovinu výzvy. Často pomáhá podívat se i do koše a určit si, který odpad zredukuji, nebo se ho zbavím úplně. Když je v koši nejčastěji krabice od mléka, tak můžu kupovat mléko v mlékomatu, vratném skle nebo jej omezit úplně. Nejjednodušší je si ale nosit svou tašku na nákupy, láhev na pití a krabičku na jídlo. Jakmile se člověk cítí pohodlně v tom všem, může začít řešit věci, jako jsou bezobalové nákupy nebo bezobalová kosmetika.

Většinou se setkáváme s lidmi, kteří žijí bez odpadu a veškerý vyprodukovaný odpad si skladují v zavařovací sklenici. Máš takovou skleničku i ty?

Zavařovací skleničku nemám, přijde mi to totiž nechutné. Je sice fajn ji ukázat například na přednáškách, které konáme v rámci blogu, a pochlubit se s ní. Na druhou stranu to ale zase může odradit ty lidi, jelikož si řeknou, že nacpat svůj odpadkový koš do malé skleničky je nemožné. Navíc jsem si nikdy nestanovila, co by v takové skleničce mělo končit, snažím se žít tak, aby vše bylo bez obalu. Pokud není, tak ať je ten obal alespoň jednoduše recyklovatelný, házím ho pak do tříděného odpadu. Za mě by tam asi nejčastěji končily jízdenky na autobus, nějaké pokažené věci a obaly z dárků, které dostanu.

Co se týče ekologie a ekologického hnutí, řeší se často jméno Greta Thunberg. Jaký je tvůj názor na to, co dělá? A řekla bys nám něco k té aféře o plastové krabičce?

Já osobně Gretu obdivuji. Myslím si, že to, co dělá, má smysl a už jen to, že se o tom problému mluví, je pozitivní. Když se objevily stížnosti, že má svačinu v plastové krabičce, tak mě to neskutečně zklamalo. Snažím se totiž vysvětlovat lidem, že odpad není jen to, co končí v koši. Za každou věcí, každým jídlem i činem se skrývá nějaký environmentální odpad. Dále plast není nutně to nejhorší zlo. Hodně lidí si myslí, že lidi, co žijí zero waste, mají vše z bambusu, dřeva nebo kovu. Hlavní je se ale vyvarovat kupování nových věcí, často kupujeme věci z bazarů. Já i holky využíváme normálně plastové krabičky, protože jich máme doma hodně. Zero waste je spíš životní filozofie, která pomáhá člověku zaměřit se na to důležité, omezit zbytečný odpad a myslet ekologicky. Za mě osobně se počítá každá věc. Už jen ta láhev na pití je pro někoho velký čin.

Setkaly jste se někdy s holkami s nějakou nenávistí na to, co děláte?

My právě máme štěstí, že jsme se s negativní odezvou ještě úplně nesetkaly. Na tyto komentáře je přímo facebooková stránka Green Piss, kde přidávají články nebo videa se zero waste tematikou. Ty poté negativně komentují a docela je i shazují. Jednou se tam objevilo video o mně s komentářem, že by tvůrce zajímalo, čím si utírám zadek. Ale toto mi přišlo spíše komické. Paradoxně jsou ale největší „hejtři“ ti lidé, co nepochopili smysl zero waste jako omezování odpadu. Nejčastěji se pak můžeme setkat s těmito lidmi právě na stránce Zero Waste Československo. Často tam lidé žádají o radu, jsou jim ale poskytnuty jen odpovědi ve stylu: Ty stále používáš plastové tyčinky do uší? Je to pak škoda, že už samotná komunita od toho odrazuje lidi.

 

Foto: archiv Heleny Škrdlíkové

Sára Poloučková

Chodím pozdě, ale na víno vždy včas.