Vyhledávání

ROZHOVOR: Králíčci přicházejí aneb seznamte se s HeleEli

Dne 20. listopadu 2018 se pražským Futurum Music barem rozezvučel mladý hlas talentované Elišky Dvořákové. Eliška je studentkou Univerzity Palackého oboru dramaterapie a ve volných chvílích pracuje se svým tátou Davidem Dvořákem a sestrou Amálií na společném projektu HeleEli. A právě v tento den celý projekt vyvrcholil křtem desky Revoluce v dětském pokoji. Eliška je nová talentovaná umělkyně, a proto se ji Helena rozhodla trochu vyzpovídat.


Právě proběhl tvůj první křest. Jaké máš pocity?

Pořád to nemůžu popsat, protože těch pocitů kolem je neuvěřitelně moc. Ale celkově jsou hrozně pozitivní. Vůbec nevěřím tomu, že se to stalo, že máme v ruce vydanou desku. Nemůžu uvěřit tomu, že jsme to s kluky celé nacvičili. Velkým zážitkem pro mě bylo vidět ty fanoušky, kteří přišli, moji rodinu, přátele nebo lidi, které jsem vůbec neznala, a vnímat atmosféru celého křtu. Vlastně to byl jeden z největších a nejlepších zážitků mého života.

Bylo to tvé první vystoupení před tolika lidmi?

Vlastně jsem deset let zpívala s Kašpárkem v rohlíku, takže jsem si zažila zpívat před vyprodanou Lucernou. Ale co se týče mého prvního sólového vystoupení, tak křest byl první. Zároveň to bylo i první vystoupení, kde byla nejlepší atmosféra.

Jak celý nápad napsat desku vznikl?

No, to je docela na dlouhé vyprávění. Vznikalo to přes dva roky, ale kdybych počítala mé první brnkání na kytaru, kdy přišla ségra s tím, že k tomu vymyslí text, tak bych mohla říci, že celý nápad vznikal roky tři. K tomu se potom přidal táta s tím, že natočíme desku. Tady vznikl celý nápad.

Jak vznikaly jednotlivé písničky?

K tomu se váže jedna historka, kterou si neodpustím. Máme doma sad s 250 stromy, kde uprostřed sadu je domek. Uvnitř domku na jedné straně byly vylepené popěvky, na druhé texty a na další byla témata textů. Naším hlavním tématem byly láska a smrt, taková ta holčičí témata. Jenže přišel táta, že celá deska nemůže být o tomhle, maximálně tak dvě písničky. Že je tam potřeba revoluce. My máme totiž rodinný humor, který moc lidí nechápe, ale i tak jsme ho tam zařadili. Pak jsme papíry s texty přenášeli a slepovali a takhle vlastně vznikly všechny písničky.

Jaké písničky na desce můžeme najít?

Písniček nakonec vzniklo dvanáct. Je tam píseň o bláznění, Discoségra o mé ségře, country, nebo písnička Nevěřím, která vznikla z věcí, co mě štvou.

K desce vznikl celý projekt a vlastně taková kampaň, kde jste všude vidět s maskami králíčků. Proč?

Vyloženě důvod, proč je to králík, není. Mohlo to být jakékoliv jiné zvíře. Ale spíš jde o maskování se a o revoluci, která není úplně veliká. Přiznáváme se, že nejsme schopní jít do protestu a mávat transparenty nebo měnit svět skrz politiku, ale raději řekneme svůj názor skrze písničku, kterou budou lidé poslouchat. Proto ta maska. Potom z toho vznikl ještě jeden koncept, který přišel náhodou. A to je promo, které bude dál pokračovat. Jde o to, že králíčci přicházejí k nám na zem a dělají věci, které nám připadají divné. Tím chceme ukázat, že odlišovat se, být jiný, je vlastně zdravé.

Je celá deska vaše autorská tvorba? Kdo se na textech podílel?

Celá deska rozhodně není autorská tvorba. Byla to taková dílna. Bylo to skládání různých témat, texty psal převážně můj táta se ségrou. Mám tam taky pár textů, ale já jsem se angažovala spíše po hudební stránce. Protože složit texty v dnešní době a zvláště v češtině je velmi těžké. Takže je to taková skládačka nás třech. A potom přišel Martin Horáček, náš hudební producent, který ty písničky poslal dál.

Kde bereš inspiraci?

Ono to všechno se vším souvisí. Beru ji z toho, co vidím. Tady použiju takové to klišé, které nemám ráda, a to, že ji beru ze života. Ale asi nikde jinde to úplně brát nejde. Ale podle mě hlavní inspirace desky je ta revoluce. Říct svůj názor, mít možnost říct svůj názor. Mít možnost na chvíli ovlivnit názor někoho, abyste je přiměli si to poslechnout. Aby mohli říct, že je to dobré. Další inspirací je pro mě dětská fantazie, kterou máme se ségrou už od dětství. Celý dětství jsme si hrály s panenkami a měly jsme vlastní světy. Hrozně bych v tom chtěla zůstat. Chtěla bych si hrát s panenkami pořád, i teď. Ale neudělám to, protože by to bylo divné, vždyť mi je devatenáct. Ale když děláš nějakou tvorbu, divadlo, muziku, tohle tam můžeš dát a nikomu nepřijde divné, že si hraješ s panenkami nebo máš masku králíka. A to je další faktor, který ovlivňuje tvorbu, hravost.

Do celého projektu jsi dala hodně energie. Kdybys to teď měla zrekapitulovat, stálo ti to za to?

Jo, stálo to za tu dřinu, kterou jsme do toho všichni dali. A stálo to i za to, jak ten křest dopadl. Máme z toho všichni radost. A určitě budeme dál společně pokračovat, pokud budeme moct. A já doufám, že ano!

Na Eliščinu tvorbu se můžete podívat na jejich facebookové stránce HeleEli nebo si ji můžet rovnou poslechnout na Spotify.

 

Fotky: Facebook HeleEli

Nikola Havránková

Nová studentka dramaterapie a zároveň budoucí učitelka českého jazyka, která je ve volném čase zapálenou dobrovolnicí, milovnicí aperolu, knih a surikat.