Vyhledávání

ROZHOVOR: Afrika je nádherná a zároveň dost drsná

Adéla Hemelíková pochází z Trutnova, je jí jednadvacet let a je studentkou Mezinárodních rozvojových studií na Univerzitě Palackého. Adéla se věnuje neziskové činnosti organizace Maendeleo. Dříve už působila jako dobrovolnice v Indonésii a letošní léto strávila v Tanzanii.

DSCF0188DSCF0371DSCF0544DSCF0577

Jak a kdy jsi vstoupila do Maendelea? Plánovala jsi  své působení v Tanzanii?

Do Maendelea jsem vstoupila, když jsem byla v prváku. S kamarádkou, se kterou jsem teď byla v Tanzanii, jsme přímo ve škole oslovily Martina, že bychom se chtěly stát dobrovolnicemi. Z nějakého důvodu mě to do Afriky táhlo už od dětství. Bylo to pro mě místo, kam jsem se chtěla podívat, takže jsem ráda, že se mi to splnilo.

Jak reagovali tvoji blízcí na to, že se tam chystáš? 

Samozřejmě z toho nebyl nikdo moc nadšený. Po návratu z Indonésie jsem rodičům oznámila, že zase jedu pryč. Mamka je v tomhle směru chápavá a podporuje mě, táta ani moc ne. Už tak se mu nelíbilo, že jsem se rozhodla studovat mezinárodní studia. Chtěl ze mě mít doktorku nebo právničku.

Co bylo náplní vašeho běžného dne?

Na prvním meetingu po našem příjezdu jsme s farmáři dohodly termíny rozhovorů. Pak jsme je navštěvovaly u nich doma. Úkolů jsme měly víc. Ptaly jsme se na uplynulou sezónu, jak se jim dařilo, co používali za semena a hnojiva a jak hodnotí projekt, jak jim pomohl, v čem si polepšili a tak dál. Po rozhovoru jsme farmáře ještě fotily. To jsme většinou vstávaly před sedmou a vracely se kolem páté odpoledne. Pár dnů jsme také strávily navštěvováním polí, kde jsme kontrolovaly, například jestli sázejí v řádcích. Kontrolovaly jsme účetnictví, poohlížely se po nových farmářích, kteří by chtěli do projektu, a seznamovaly je s nově vznikajícími projekty – Grantovou soutěží a Mikropůjčkou pro podnikání.

Kdy tyhle projekty začnou?

Velmi brzy. Nedávno proběhlo výběrové řízení projektů. V nejbližší době se začne s jejich realizací, respektive sami farmáři s ní začnou.

Jaký je průběh projektu knihovničky v Mahangu?

Knihovna je trošku problém. Narazili jsme na to, že Tanzanci nejsou zvyklí číst. Čtení tam nemá takovou tradici jako u nás, takže půjčování knih moc nefunguje. Když jsme se farmářů ptali, proč si knihy nepůjčují, říkali, že při čtení neudrží pozornost. Problém je i v tom, že den tráví na poli, v domě nemají elektřinu, takže večer číst ani nemůžou. Od letošního roku jsou ale i v Mahangu elektrické sloupy, takže některé domy už zavedenou elektřinu mají. Další dvě dobrovolnice, které tam jsou teď, vyrobily ceduli, aby byla knihovna vidět. Uvidíme za rok, jestli to zabralo.

Jak se chovali místní?

Tanzanci byli hrozně milí. I když nás neznali, snažili se nám pomáhat. Oni jsou pořád usměvaví. Za celou dobu jsem tam neviděla člověka se špatnou náladou.

A myslíš, že to bylo jejich náturou, nebo tím, že už si na dobrovolníky zvykli?

Spíš náturou. Spousta Tanzanců, která nám pomohla, neměla s Maendeleem vůbec nic společného. Byli to prostě lidé, které jsme náhodou potkali. Nevěděli, proč tam jsme.

Jaké tam bylo počasí?

Překvapivě docela zima. Hlavně v noci kolem pěti stupňů. Přes den jsme byly akorát v tričku a kalhotách. Výhodu to mělo v tom, že jsme se nemusely tolik stříkat repelenty.

Popsala bys mi tanzanskou rodinu? V jaké rodině jste bydlely?

Tanzanci mají mnohem silnější rodinné vztahy a pro rady se chodí ke starším, což, myslím, platí obecně pro rozvojové země.

V Tanzanii jsme bydlely u našeho koordinátora Michaela a jeho otce Babua. Rodina nás přijala rychle. Děti se ze začátku trochu styděly, ale pak se s námi taky skamarádily.

Jak funguje jejich domácnost?

Nějaký přílišný řád nemá. Hlavní úkol žen je vařit a starat se o děti. Často ale i ony pracují na poli.

Jsou tamní farmáři učenliví a pracovití?

S učením a prací je to těžší. Byli jsme na venkově, kde negramotnost není nic zvláštního. Je to dané přírodními podmínkami a chudobou. Tanzanci dokážou pracovat tvrdě, ale často jim k tomu chybí znalosti, takže práce není tolik efektivní.

Africké děti se učí rády?

Asi jako děti tady. Částečně jsou vděčné, jenomže dítě nepochopí, že si dnes nemůže hrát, protože jde do školy. Ani neudrží pozornost. Nebude zamilovaně viset očima na učiteli několik hodin. Starší děti už do školy chodí raději. My jsme odmala na učení motivovaní, Afričani ne.

Zvyšuje se životní úroveň v Tanzanii?

Situace se pomalu zlepšuje. Přesto je pořád dost lidí bez elektřiny, vaří se na ohni, jsou tam latríny. Obyvatelstvo je z velké míry negramotné. Co se týče potravinové bezpečnosti, myslím, že hladomory už v Tanzanii nehrozí, ale s vodou je velký problém a jídlo je dost chudé. Jí se hlavně rýže se špenátem, fazole a pšeničné placky.

V podstatě to, co si vypěstují. Takže k importu nedochází?

Hodně se dováží výrobky z Číny, oblečení a elektronika, mobily a podobně. Čína vyrábí speciální levné telefony jen pro Afriku, takže je tohle zboží dostupné i pro chudé.

Existují kmeny mimo vesnice, které pro vás, dobrovolnice, mohly znamenat nebezpečí?

Kmeny v Tanzanii jsou, ale mají jen symbolickou hodnotu. Tradice pomalu mizí. V tomhle směru podle mě nehrozí žádné nebezpečí. Nejsou tam žádní divoši! Všichni mají mobily a dost z nich i facebook.

Jaké je náboženství v Tanzanii? Jsou Tanzanci praktikujícími vyznavači svého náboženství?

Tanzanci jsou křesťané a muslimové, část obyvatelstva vyznává animismus. V jejich životě se to odráží poměrně hodně. Dodržují náboženské tradice. I mladí jsou poměrně nábožensky založení. Pro ně je víra součástí života. Rozhodně však nejsou fanatici. Hodně nás zvali do kostela, ale nešly jsme. Přišlo nám to nespravedlivé vůči muslimům. V tomhle směru jsme jako organizace co nejneutrálnější. Podporujeme všechny, bez ohledu na náboženství, pohlaví a věk.

Jsou k sobě Tanzanci nábožensky tolerantní?

Ano. Podle toho, co jsem viděla. Nikdo to neřešil. Normálně se spolu baví, nijak se navzájem neizolují. V jiné oblasti to samozřejmě může být jinak.  

Teď jsi poznala Afriku na vlastní oči. Jaká podle tebe je?

Hrozně těžko popsatelná. Nechci to generalizovat na celý kontinent, ale je tam dost protikladů. Afrika je nádherná a zároveň dost drsná. Jak tam lidé žijí, i to prostředí. Víme, že mají problém s vodou, není tam elektřina, záchod, sprcha, ale tu realitu si nedokážeme představit.

Chtěla by ses tam někdy vrátit?

Určitě ano. Zatím nemůžu s jistotou říct, kdy to bude. Přestože to někdy bylo náročné fyzicky i psychicky, po dvou měsících mi Afrika přirostla k srdci.