Vyhledávání

Rok v Montpellier: Pétanque sem, pétanque tam

Kdybych se na Erasmus vydal do Švýcar, přijel bych tam stylově na fialové krávě. Kdybych vyrazil do Švédska, přibalil si s sebou nějaký ten drakkar. Jelikož můj kompas ukazoval k jihu Francie, má bagáž nemohla být ochuzená o poctivé železné koule, výbavu každého pořádného Francóze!

koule

Jak už jsem psal, nejsem člověk vinný ani parfémový, takže výběr jihu Francie byl způsoben jinými vlivy. Tak zaprvé jsem masochista, neb jinak bych se do té frankofonní džungle nemohl vydat s cílem zlepšit si svůj jazyk, a zadruhé se sem tam objevím v nějaké té reprezentaci ve sportu zvaném pétanque a kde jinde lépe rozvíjet své dovednosti než na jihu Francie, v Mecce tohoto koulivého zápolení?

Po vzoru čutálistů a hokejářů jsem si sbalil svá fidlátka a vydal se na svoji roční anabázi v cizině. Maloval jsem si, jak den co den budu stát pod vzrostlými platany a hrát jednu partii za druhou s vynikajícími hráči. Na jihu Francie jde totiž o sport číslo 2 hned po fotbale a městské parky či specializované „bouledromy“ jsou obsypané hráči od rána do večera.

Jenže vše se začalo komplikovat hned zpočátku. Na jih Francie jsem letěl nízkonákladovkou, která povoluje bagáž velkou a těžkou asi jako krabičku od sirek a do té je věru těžké sbalit se na rok s tím, že do ní potřebujete napěchovat ještě tři železné koule. Ale na úkor trenek a fusaklí jsem to nakonec nějak zvládl a do pétanque ráje doletěl.

pétanque

Pétanqueři jsou bulbasauři

Z Česka jsem tak nějak zvyklý, že když řeknu, že hraji závodně pétanque, kamarádi si mě začnou dobírat a náležitě si mě vychutnávají. Nebylo tedy velkým překvapením, když mě mí čeští erasmoví souputníci počastovali vtípky o tom, že to hrají jen důchodci, co už nemůžou ani chodit a co u toho jen popíjejí pastis a klábosí o životě. Řekl jsem si ale, že tomu musím udělat přítrž a že jim ukážu, co to pétanque ve skutečnosti je! Možná to byl Murphyho zákon nebo karma, nevím, ale hned na prvním hřišti, kam jsme došli se podívat, si to rozdával dědula v kapitánské čepici a s berlí v ruce proti druhému dědulovi se sklenkou vína v ruce jedné a s fajfkou v ruce druhé.

U Čechů jsem tedy nepochodil, ale těšil jsem se, jak ke mně budou obdivně vzhlížet mí francouzští spolužáci, až jim řeknu, že hraji závodně pétanque. Leč uzemnili mě úplně tou stejnou větou „Pétanque? To hrají jen důchodci s pastisem, ha ha ha!“, a tak nezbývalo, než vyhledat pétanque komunitu, která drží při sobě a která se poplácává po ramenech, že pétanque je opravdu sport. A u toho popíjí ten pastis…

Jenže nakonec jsem k žádné komunitě nedošel. Nebyl čas. Tu byla akce v klubu, tu se šlo k moři a pétanque koule rezivěly a rezivěly. Nakonec jsem je ale přeci jen vytáhl! Vytvořil jsem česko-řecký tým a vydal se dobýt nejprestižnější z prestižních turnajů studentů mediny. Celý svět sledoval tento turnaj a my senzačně dokráčeli k bronzovým medailím, což bylo fakt super až na to, že francózští medici nám vyžrali všechny klobásky z grilu, Hippokratova přísaha nepřísaha! Své přátelé jsem ovšem o sportovním duchu pétanque stále nepřesvědčil, o čemž svědčí zhodnocení řecké kamarádky, která konstatovala, že všichni pétanqueři jsou bulbasauři – tlustí a agresivní.

pétanque 2

Zkusit šůšn

Když jsem se pak z Montpellier vracel zpátky do Česka, zastavil jsem se se svým českým týmem ještě u St-Étienne, kde se konal opravdu profesionální turnaj, kterého se mohli zúčastnit pouze licencovaní hráči. Sjelo se tam přes 1200 hráčů z Francie, Španělska, Portugalska, Madagaskaru, Švýcarska, Ruska a dalších zemí a na hřištích stáli ti nejlepší hráči světa. A to opravdu nejsou žádní nazdárci s vínkem v ruce, to jsou neskuteční hráči.  Našemu týmu tak bylo jasné, že se při takové konkurenci asi vyhne záři reflektorů.

petanque 3

Nakonec jsem se jí ale nevyhnul, neboť z nepochopitelného důvodu si mě místní žurnalista vybral pro interview do regionální rozhlasové stanice. Ve francouzštině, samozřejmě! Najel jsem tedy na taktiku Standy Řezáče, zkusil trochu šůšn a s největší pravděpodobností vytvořil další viral, který očekávám každým dnem na youtube a facebooku.

rozhovor

Ale myslím, že bych své kamarády o sportovnosti pétanque nepřesvědčil ani tam, jelikož do osmifinále se probojoval lilipután, hráč na invalidním vozíčku i hráč s oběma umělýma nohama. No ale není to krásné? 

dylan rocher