Vyhledávání

REPORTÁŽ: Laco Deczi i ve svém věku prostě umí!

Již podruhé v tomto roce navštívil Laco Deczi hanáckou metropoli. Na konci října vystupoval v S-klubu i se svou kapelou Celula New York, ve složení klávesisty Jana Uviry, baskytaristy Michaela Krátkého a Decziho syna Vaica, který hraje na bicí (podle samotného Decziho je to „přeoperovaná Helena Vondráčková“). I lidem, kteří v lásce jazz nemají, musel středeční koncert rozproudit krev v těle.

Ještě před vypuknutím koncertu si říkám, jaké věkové složení se tady asi objeví. Už při příchodu do S-klubu se mi nabízí odpověď. I když je Laco Deczi jazzová legenda, očekávám spíše publikum starší padesáti let. Překvapivě třetině lidí je mezi osmnácti a třiceti lety. Zajímá mě důvod návštěvy tohoto koncertu u muže vypadajícího na dvacet. A Marek mi hned odpovídá: „Baví mě osobnost Laca. Hlavním tahákem je Deczi jako takový. Je obdivuhodné, že i ve svém věku je takovým showmanem. Navíc mám rád dobrou hudbu.“ Jeho přítelkyně Anička přišla zase z jiného důvodu: „Jsem muzikant a přišla jsem čistě na hudbu. Miluju jazz. O Lacovi vím, že je dobrý muzikant, svérázný. Přijde mi, že ze 70 % stojí na zemi, to je hudba, a z 30 % ve vodě – tam patří povídání, historky.“ Slova obou návštěvníků se mi během koncertu potvrdila. Laco Deczi je nejen excelentní jazzový trumpetista, ale má i velké charizma, které podporuje historkami vyprávěnými během koncertu.

I přestože koncert začal o půl hodiny později, náladu to divákům nezkazilo. Začalo se poté, co Laco vyběhl se slovy: „Už som tu.“ Hned během první písně se ukázalo, že se vyplatí zaplatit za tuto kulturní událost i lidem, kteří nejsou fanoušky jazzu. Koncert Decziho a jeho kapely je totiž čistým hudebním zážitkem. Nástup byl energický a divoký. Rozjeli to ve velkém stylu a dav se během prvních sekund začal hýbat do rytmu. Druhá písnička však diváky trochu zklidnila a ukázala, v jakém stylu bude koncert probíhat. Rychlejší písničky se střídaly s pomalejšími, tudíž lidé neměli šanci upadnout do monotónnosti.

Laco má pověst svérázného baviče a ani v Olomouci se nenechal zahanbit. Sálala z něj obrovská energie a dobrá nálada. Bylo vidět, že si hraní užívá nejen on, ale i celá kapela a že spolu všichni rádi hrají. Dobrá nálada je skutečně nakažlivá a odráží se na celkové atmosféře. V publiku byly zřetelné šťastné úsměvy a všichni si jen užívali neskutečnou energii koncertu, která byla strhující. Každý z kapely měl dost prostoru předvést své umění. Baskytarista Michael Krátký předvedl, že oplývá i pěveckým nadáním nejen při jammování, ale i během pár písní, které zpíval. V tu chvíli si ukradl celé pódium jen pro sebe. Všichni si hraní znatelně užívali, skladby prožívali a byli ponořeni do světa hudby. Ačkoliv absolvují během roku mnoho koncertů, je vidět, že je to pořád baví.

Musím pochválit ještě jednu věc, která pro někoho může být podřadná. Na stagi se neobjevovaly žádné speciální efekty, bohatě stačilo nasvícené pódium, což skvěle podtrhlo atmosféru. Hudba zvládla utáhnout celý koncert, takže jich nebylo třeba. Efekty by dojem z hudby akorát rušily, stage byla čistá a připravená na exhibici Laca a jeho skupiny. Do S-klubu se takto pojatý koncert skvěle hodil.

Samozřejmě nesměly chybět ani Lacovy vtipné, místy nekorektní a drsné historky, které bavily celý sál. Ukázalo se, že nejen hudbou, ale i charizmatem a humorem je Deczi živ. Na ukázku jeho humoru musím zmínit aspoň jednu historku, to prostě nejde jinak: „Hráli jsme v Neratovicích a byli jsme ubytovaní v jednom penzionu. Přišel ke mně majitel toho penzionu a říká: ,Máte štěstí. Dva měsíce před vámi tady spal Nagy.' Neznám ho, ale slyšel jsem, že je to velkej buzerant.“

Po tomto hudebním zážitku mě zajímaly dojmy dalších spoluúčastníků. Zdeněk, řadový muzikant, to zhodnotil stručným a přesným komentářem: „Mám pocit, že skvadra, která Laca Decziho obklopuje, jsou 100% muzikanti. Laco Deczi je samotný most. Ve finále bych řekl, že je takový koncert pro Olomouc svátkem.“

Zdeňkova kamarádka Hana je nadšenou fanynkou Laca Decziho už dlouho. Olomoucký koncert byl pro ni již osmý v řadě: „Jako vždy výborné. Líbí se mi, když jsou v menším klubu. Jen mi vadila zábrana mezi sedícími a stojícími diváky. Pokaždé je to trošku jiné, ale baví mě to furt.“

Ačkoliv jsem Laca Decziho nikdy neposlouchala, tak jsem si tenhle koncert na 100 % užila. Historky Decziho dodaly tomuto hudebnímu zážitku nadstavbu, ale vyloženě potřeba to nebylo. Už při prvních tónech trumpety, bicí, kláves a baskytary se člověk začal bezmyšlenkovitě pohybovat do rytmu a měl chuť tančit, i když jazz normálně není jeho šálkem kávy. Až bude příště Laco Deczi a Celula New York v Olomouci, rozhodně doporučuji, abyste si je skočili poslechnout. Něco takového nemáte možnost slyšet každý den.

Foto: Jan Koráb

 

 

Marie Oulehlová

Výplňový text, než si autor doplní info.