Vyhledávání

REPORTÁŽ: Jeleni si (znovu) podmanili olomoucký S-klub

„Přijde další lockdown? Zavře se kultura?“ napadlo nejspíš všechny, kteří se rozhodli zaplnit olomoucký S-klub zrovna v čase, kdy v něm vystupovala kapela Jelen s koncertem k novému albu Věci a sny. Náhoda? Nemyslím si!

Přestože se většinou věnuji jiným tématům, fascinovala mě pověstná Jelení energie, kterou popisuje v předcovidovém článku v Heleně v krabici i kolegyně Marie. Jal jsem se tedy najít důkaz, že tomu tak opravdu je. A jestli tomu tak bylo ponechme až na závěr článku.

Protože od začátku týdne začalo platit opatření Vlády ČR, které umožňuje vstup do klubů pouze s negativním testem, potvrzením o prodělání nemoci Covid-19 nebo s očkovacím certifikátem, musel jsem hned u vstupu vystoupit se svou Tečkou a ukázat, že mám oprávnění ke vstupu. Přemýšlel jsem, jakým způsobem bude vyžadováno nošení respirátoru nebo roušky. Nakonec jsem viděl jenom dva lidi, kteří na ústech něco měli, zbytek (včetně mých známých) si dezinfikoval dutinu ústní přímo na baru.

Před osmou hodinou večerní se klub začínal naplňovat, a protože se čas koncertu přiblížil, protlačili jsme se s kamarády skoro do první řady. Desetiminutové zpoždění kapely nás sice trochu znervóznilo, nějaká forma zdržení však na začátcích koncertů bývá poměrně běžná.

Očekával jsem, že Jeleni začnou s nějakou písničkou z nového alba. Když pak kapela vletěla na podium se slovy „na jaře se vrací od podzimu listí, mraky místo ptáků krouží nad závistí,“ bylo mi jasné, že jsem se zmýlil. Pochopil jsem samozřejmě záhy – na jejich nejznámější song se chytl celý S-klub a refrén „zabil jsem v lese jelena“ se ozýval ze všech koutů, takže mi bylo jasné, že publikum jim bude „zobat z ruky“.

A dokonce jim publikum zobalo z ruky i méně známé songy z nového alba, které vyšlo teprve v dubnu tohoto roku. Jako druhou písničku totiž zahráli právě novou „Někde kolem“, no a když frontman pozdravil Olomouc a začal hrát „Vlčí srdce“, bylo v klubu tolik energie a takové teplo, že si musel sundat bundu.

Kapela tímto mixováním písniček nastavila trend, který dodržela až do konce koncertu. Starší píseň střídala novou, album „Věci a sny“ střídalo album „Jelen“. „Až příště přijdeš“, ve které čuchám lehkou inspiraci v Katapultech přešla v „Jediný, co chci“, z alba „Světlo ve tmě“ se vynořilo rytmicky-harmonické „Nebe nad Prahou“. 

„Jsi klidná jako voda,“ začal a rozdal růže pár lidem z prvních řad. A mně ne! Jedná se snad o nějakou formu genderové nevyváženosti? Proč by muž nemohl ocenit pěknou růži? Jednoduchý rým „Veroniko–triko“ v písni „Veronika“ ukončil tu část koncertu, kde Jeleni hráli a zpívali sami. Kromě publika se k nim poté přidala žena s „andělským hlasem“ (jak ji ostatně kapela představila), vlašimská rodačka Kateřina Marie Tichá.

Díky ní jsem se dozvěděl odpověď na otázku „Co bylo dál?“. Odpověď je jasná – jenom vítr. Z rádií známá písnička, kterou kapela pojmenovaná po sudokopytníkovi nazpívala původně s Janou Kirschner, účinkování mladé ženy na pódiu neukončila. Společně zazpívali dojemný duet „Nebreč, Sáro“ a zavzpomínali na „Tančíme spolu“, jednu z prvních známých písniček „káemtéčka“, jak někteří lidé zkráceně české zpěvačce, která s Jeleny zpívá už delší dobu, říkají.

Pak se sedmadvacetiletá zpěvačka stáhla do ústraní, z pódia však nezmizela – a nezmizel ani „Slunovrat“, který se po efektním zamrznutí celého pódia vrátil. A to se někteří fanoušci báli, že ne! Přes písničku „Pálím“, která mě přivedla k myšlence, jestli Jeleni nevyhoří, se dostalo na první ze dvou odkazů na jiné interprety.

Z předchozího neautorského alba „Půlnoční vlak Michala Tučného“ se vynořila píseň „Spím v obilí“, u které je při minulé návštěvě S-klubu navštívila dcera legendárního country zpěváka, se kterou zmiňované album nahráli. Před přídavkem to kapela rozjela opravdu v plném tempu: šamanský pozdrav Michalovi Tučnému, „Světlo ve tmě“ a „Zůstaň ještě jednu noc“ zpíval opravdu celý S-klub.

Musím pochválit nazvučení. Jsem zvyklý, že většina podobných koncertů bývá špatně nazvučená (většina mainstreamových konzumentů tohle neřeší), zvukař však odvedl velmi dobrou práci.

Skupina se i díky tomu lidem opravdu dostala pod kůži, takže když se nechala vyzvat zpět na scénu na přídavek, bylo na muzikantech vidět, že jim po covidové odmlce skandování: „Ještě jednu“ opravdu chybělo. Po „Bílých klávesách“ a ikonické „Magdaléně“ (Magdaléno, tvoje vlasy?!) si kapela nechala rozsvítit mobily ještě na druhou vzpomínku. „Rozlučková“ se kromě nového alba a koncertu symbolicky rozloučila také s bývalým předskokanem a talentem české hudby Davidem Stypkou, který na začátku roku zemřel.

Nechápal jsem, jak je možné, že kapela dokáže dát do vystoupení tolik energie – a nevyhořet, což mi později vysvětloval frontman kapely Jindra Polák. „Když dáváš energii do koncertu a fanoušci ti ji vrací, vrátí se ti to,“ říkal. Srovnával také koncerty před a po lockdownech a pochvaloval si, jak jsou publikum i kapela po uzávěrech „nadržení“ a koncert si ohromně užijí.

zdroj fotografií: kapela Jelen, archiv autora

Jaroslav Synčák

Student ruštiny na FF v Olomouci, absolvent programu Erasmus+ na Durham University ve Velké Británii. Mezinárodní vztahy, Erasmus a fotbal - to je moje.