Vyhledávání

REPORTÁŽ: Kam s nimi? Aneb O vulgarismech ve vysílání

„Na začátek bych ráda upozornila, že bych před dnešní diskuzi dala hvězdičku a řekla, že není vhodná pro děti a mladistvé,“ to jsou úvodní slova moderátorky diskuzního panelu věnovaného vulgarismům ve vysílání. Ten se zabýval nejen zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání, ale i pohledem samotných autorů, tvůrců a dramaturgů. Celá diskuze začala v poklidném duchu, postupem času se ale strhla bouře názorů a jejich protiargumentů.

Členy diskuzního panelu byli zástupci z řad těch nejpovolanějších. Seděli zde Kateřina Rathouská (vedoucí tvůrčí skupiny Drama a literatura pro Český rozhlas), Markéta Havlová (vedoucí právního úseku v České televizi), Michal Sýkora (literární teoretik a spisovatel), Hana Havlíková (specialistka na regulaci elektronických médií) a Martin Prošek (ředitel Ústavu jazyka českého Akademie věd). Diskuze se konala v rámci festivalu Prix Bohemia Radio a přilákala mnoho posluchačů.

Téma vulgarismů je vrtkavé, každý je totiž pojímáme a cítíme jinak. Co se týče rozhlasového vysílání, jsou vulgarismy kontrolované nejen zákonem, ale i Radou Českého rozhlasu a nadřazenou Radou pro televizní a rozhlasové vysílání. Ty by měly totiž fungovat jako jakýsi vykřičník za rozhlasovým, ale i televizním vysíláním. Kontrolují, že vysílání neobsahovalo nic špatného. A právě k nim chodí veškeré stížnosti z řad našich spoluobčanů.

V publiku během diskuze kolovala část z knihy Pět mrtvých psů od Michala Sýkory. Ve svých knihách se Sýkora nebojí použít i pár těch vulgarismů. „V případě Pěti mrtvých psů mi bylo ještě vytknuto, že vzhledem ke kontextu mluví postavy velice slušně. A policisté se zde prý nevyjadřují jako policisté, ale spíše jako univerzitní intelektuálové,“ řekl sám Michal Sýkora. A právě otázka potřebnosti a nepotřebnosti vulgarismů ve vysílaném textu se řešila nejčastěji. „Určuje povinnost provozovatelů nezařazovat, a to v době od 6 do 22 hodin pořady a upoutávky, které by mohly poškodit psychický, fyzický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých,“ četla Hana Havlíková úryvek ze směrnice pro televizní a rozhlasové vysíláni.

Vulgarismy by podle odborníků neměly být hlavně samoúčelné. „Pokud jde o otázku vulgarismů, tak bych neřekla, že je to věc, kterou řešíme na prvním místě. Víme ale, kdy se ta jednotlivá díla budou vysílat. Jinak proto přistupujeme k pořadu, který je vysílaný po 22 hodině. Pokud je to před 22 hodinou, tak bychom tam samozřejmě nepoužili něco, co by bylo vyloženě vulgární. Problém však nastává s řadou děl, která jsou, dle mého názoru, někde na pomezí. Sem tam se tam nějaký vulgarismus vyskytne, je funkčně zapojen do textu a zároveň to není natolik vulgární, že se to musí vysílat po 22 hodině. Nemůžeme říct, že nikdy a v ničem nebyl žádný vulgarismus před 22 hodinou, ale pečlivě se tím zabýváme jak my, tak staniční dramaturgie, tak i naši nadřízení,“ sdělila Kateřina Rathouská. Posluchači rádia si však nestěžují jen na typické vulgarismy. Mezi seznamem vulgarit se objevují i slova jako „ochechule“ nebo „prdět“.

Výstupem z této zapeklité a kolikrát i náročné debaty byly jen tři ponaučení. Vulgarismy se kontrolují. Lidé si stěžují i na slova jako „ochechule“. A musíme jedině změnit zákon, protože kdybychom jej úplně zrušili, otevřeli bychom Pandořinu skříňku.

 

Foto: galerie Prix Bohemia Radio

Sára Poloučková

Chodím pozdě, ale na víno vždy včas.