Vyhledávání

RECENZE: Poznejte knihu na typické páteční večery

Humorné a lehké čtení na páteční večery, i tak by se dala charakterizovat Hudečkova prvotina. Detektivní případy řešené dvěma sympatickými postavami – inspektorem Hasengapem a finančním radou Dolnopolským  vás sice moc nepřekvapí, ale odpočinete si s nimi od celotýdenních starostí.

Jak už napovídá název, kniha novojičínského autora Iva Hudečka Netuctový případ & Zločin v nočním expresu obsahuje dvě detektivní novely. První případ, nazvaný netuctový, přináší na pole detektivních příběhů něco nového i něco starého. Poprvé se zde potkávají hlavní postavy, které jsou od sebe navzájem odlišné. Inspektor Hasengap je mladý geniální kriminalista s dobrým postřehem, ačkoliv mu jeho roztržitost a zvláštní způsoby kazí zatím tak skvělé renomé. Finanční rada je jeho pravým opakem. Postarší pán se svými zvyky má skvělé vychování, a i když mu chybí instinkt k dopadení zločinců, pro mladého inspektora je skvělým kolegou. V příběhu se nevyskytují prvky, které byste nečekali, možná až na název vražedné zbraně – puška na buvoveverky opravdu dokáže rozesmát. Jejich druhý případ je ale přece jen trochu zajímavější než případ netuctový. U něj už opravdu cítíte trochu napětí. Zmizení staré dámy z vlaku a její následné nalezení ve skleníku vám sice nevyrazí dech, ale je to příjemný konec. Stejně tak jako případ výměny psa, ze které se vyklube rafinovaná krádež šperků.

Jednou z autorových předností je jeho jemný jazyk. Kniha díky tomu není zbytečně složitá, a proto není problém číst ji i v rušném prostředí (pozn. vyzkoušeno autorkou). Text je také prokládán zajímavými ilustracemi od Davida Böhma, které v některých chvílích hezky rozbourají celý příběh, čímž si udržíte pozornost. Humor v příbězích je svěží, přestože je jen lehce naznačen. Fiktivní svět vystavěný autorem nápadně připomíná ten náš, a proto je snadné si celé prostředí představit. Bohužel, Hudečkovo pojetí postrádá moment překvapení – i když je rozuzlení případů logické, nečeká na čtenáře na konci zásadní zvrat celého případu.

Celkově by se dalo Hasengapovo dobrodružství shrnout asi takto – sice se do něj dá dobře začíst, ale „hltat“ jej nikdy nebudete. Je však nutné dodat, že na prvotinu to vůbec není špatné. Z knihy jsem měla velmi smíšené pocity. I když jsem ji četla celkem se zalíbením, cítila jsem, že tomu něco chybí. Pokud by vyšlo nějaké pokračování, ráda bych si ho přečetla alespoň ze zvědavosti, kam se autor posunul.

Fotografie: Markéta Jasanská

Markéta Jasanská

Studentka pavěd jako je žurnalistika a česká filologie. Nemá ráda sport, davy, většinu politiků, špatnou hudbu a namyšlence.