Vyhledávání

RECENZE: Jak můžete okořenit výchovu svých dětí?

Vynalézt tajnou řeč? Společně vařit? Mluvit o sexu? Řešili s vámi rodiče podobná témata? Mnohým z nich totiž nedochází, že správná výchova není jen o tvrdé disciplíně a dodržování nesmyslných pravidel. Někdy stačí i pouhé maličkosti, které dětem utkví v paměti až do jejich dospělosti. I když se zprvu může jednat o obyčejné všední záležitosti, stávají se pro nás jedněmi z nejdůležitějších a nejsilnějších vzpomínek. 

Pokud se divíte stejně jako já, proč studentka druhého ročníku, v relativně mladém věku, recenzuje knihu o výchově dětí, dovolte mi krátké vysvětlení. Vlastně to byla spíše náhoda, že si ke mně tato publikace našla cestu. Rozhodně totiž neplánuji být v nejbližší době těhotná, protože mám přece jenom ještě spoustu času, a hlavně bych na takovouto zodpovědnost nebyla vůbec připravená. Nicméně člověk nikdy neví, co mu osud připraví, a tak jsem si řekla, proč ne? Zajímalo mě z pohledu dospělého dítěte, jestli i mí rodiče praktikovali ve výchově některé z uvedených tipů. Jde totiž o 88 věcí, které byste měli stihnout se svým dítětem, než vyletí z hnízda. Mami, tati, jestli tohle čtete, ještě to můžete zkusit dohnat, máte na to pár let. 

Hned ze začátku mě velmi zaujalo, že se do psaní pustili dva zkušení otcové a spisovatelé. Dle mého soudu jsou totiž knihkupectví přehlcená výchovnými příručkami všeho druhu, zejména však těch psaných z pohledu matek. Ovšem málokdy se dočtete, jak k rodičovství mohou přistupovat muži. Před pány se tedy hluboce skláním, protože jsem se u jejich poznatků velice pobavila, dokonce hned při otočení první strany. 

„Rozumějme si správně: Děti jsou trucovití usmrkanci, kteří pořád všude překážejí, připravují nás o poslední zbytky nervů, skoro nikdy nespí a pořád do všeho kecají. Ale představují také velké, nádherné dobrodružství. A to jsme vám v této knížce chtěli 88krát sdělit."


Autoři Hans Rath a Edgar Rai

Čtenář navíc nemusí za každou cenu přečíst celou knihu, ale pohodlně si dle svého uvážení zvolí, co ho nejvíc zajímá. Hlavně se mi líbil jeden z tipů, který nese název Být nepořádný. Autoři v něm konstatují, že pokud se vaše dítě ne a ne naučit pořádkumilovnosti, měli byste mu dát volný prostor. Kéž by tohle četla moje máma pár let zpátky. Přesně jsem si totiž v tu chvíli vybavila situaci z dětství, kdy se mě máma snažila přesvědčit, abych si uklidila pokoj. Marně, nikdy se mi to nepodařilo a já mám doteď svůj binec v pokoji moc ráda. 

Mít v mém věku dítě ve mně vyvolává nekončící úzkost. Proto když jsem knihou listovala dále, zastavila jsem se u zhruba 60. strany, kde stálo: „Skočte ze skály." Honilo se mi hlavou, že přesně to bych udělala, pokud bych měla být v očekávání. Samozřejmě žertuji, ale jen si to představte! Chytnete se se svým potomkem za ruku, a pokud vám naplno důvěřuje, skočí s vámi. Skočil by prakticky kamkoliv, protože jste přece jen jeho rodič, ke kterému vzhlíží a bezpodmínečně ho miluje. Pro mého tátu byl vrcholný adrenalinový pokus jít se mnou na horskou dráhu. Po tom cirkusu, který jsem vyvedla, mu vůbec nevyčítám jeho rezignaci nad podobnými zážitky.

Sice jsem nikdy nekradla třešně, neviděla s rodiči Paříž nebo nezdolala velkou horu, i tak si ovšem naprosto cením svého dětství. Bylo to mé zřejmě nejšťastnější období života, a za to vděčím skvělé výchově, kterou jsem díky svými rodičům měla. Po dočtení knihy mi vlastně přišlo, že většinu tipů jsem jako malá prožila a ani si to zpětně neuvědomuji. Určitě ji ráda založím do knihovny, a třeba ji někdy po čase zase vytáhnu, tentokrát už jako nastávající máma. 

Zdroj obrázku: Nakladatelství Portál

 

Simona Šustková

Směj se mým historkám, pij se mnou pivo, neraň mé ego a přetrp mé žvásty o astrologii. Získáš skvělou narcistickou kamarádku s bláznivými nápady a občasnými blond chvilkami.