Vyhledávání

RECENZE: Andersonovi psi ze smetiště pobaví i chytnou za srdce

Král filmové symetrie Wes Anderson přivedl na plátna kin nový snímek. Po Grandhotelu Budapešť či Život pod vodou se protentokrát vrací k animovaným zvířecím hrdinům, podobně jako je jeho fanoušci mohou znát ze snímku Fantastický pan Lišák. Nenechte se zmást roztomilým vizuálem filmu, pohádka se nekoná.


Snímek nám dává malou sondu do budoucnosti. Za dvacet let už můžeme mít slibně vybudovanou kariéru, rodinu, možná se ani nebudeme tlačit s dalšími třemi lidmi ve studentské garsonce a večeří nebudeme nazývat tři piva ve Vertigu. Japonské souostroví však bude sužovat neobvyklý problém. Přemnožení psů a s ním spojená nebezpečná psí chřipka – psotnice a čenichóza. Propagandistické video znázorňující zubožené psy upozorňuje na tuto nemoc a hlásá její nevyhnutelné proniknutí i do lidského organismu.  

Město Megasaki se rozhodne tento problém řešit po svém. Starosta Kobajaši, jehož mocná chapadla sahají do všech významných složek městské samosprávy, se rozhodne pro radikální řešení – deportaci veškerých psů na ostrov odpadků a uzavření města do karantény. Po půl roce však nastává zvrat a na ostrov zavítá nečekaný návštěvník. Na způsob Malého prince na ostrově přistane adoptovaný syn starosty Kobajašiho Atari s jediným přáním – najít svého psího přítele Spotse, který byl deportován, zatímco se malý pilot zotavoval z těžké nehody.

Atari se v okamžiku shledává s pěti chlupáči, kteří se stanou jeho průvodci ostrovem odpadků a pomocníky při hledání ztraceného přítele. Po krkolomných příhodách si chlapec dokonce najde cestu i k nedůtklivému Chiefovi, který v partě zastává funkci největšího ranaře a rváče. Mezitím se v Megasaki schyluje k převratu, společnost je rozdělena na odpůrce psů, kteří sdílí a šíří myšlenky Kobajašiho a na aktivisty bojující za práva psů, tvořené zejména studentskými organizacemi. Hledání Atariho se změní v záležitost číslo jedna, Kobajaši se nebrání využít veškerých technologických vymožeností od brutálních robotických psů až po policejní drony. V okamžiku nastává boj na kočku a myš s jedinou misí – získat Atariho zpět a znemožnit mu najít svého psa.

Propaganda Megasaki pod vládou Kobajašiho na diváka dýchá ze všech stran. Ať je to mírnými gesty, např. že všichni hodnostáři chovají kočky, anebo krutým znemožněním léčby psotnice a čenichózy, která by celou záležitost vyřešila a vrátila život na ostrovech zase do normálu. Anderson střídá roztomilé jemné náznaky s momenty, které vás chytí za srdce a do očí vhrknou slzy. Již od prvních momentů se pomyslná ‚,pohádka" mění ve skutečné drama zaobalené do loutkového balíčku.

Pokud bych měla porovnat propracování filmu například s panem Lišákem, Anderson urazil velký kus cesty. Jednotlivé postavy jsou propracovaně vykreslené a i nakažení hafani působí natolik přítulným dojmem, že byste je nejraději skrz plátno pomazlili a dali jim pamlsek. Mimo hlavní dějovou linku se ve filmu odehrávají i menší epizody, které dodávají příběhu na autentičnosti a zároveň odlehčují celkovou tragičnost osudu psů odsouzených k exilu. Schválně, přemýšleli jste někdy, co si psi štěkají mezi sebou? Možná by vás překvapilo, že to jsou větší drbny než babky z vesnice. Jednotlivé části však do sebe krásně zapadají, ať se jedná o jednotlivé kapitoly, do kterých je film dělen, retrospektivní pohledy nebo drobné, na první pohled neviditelné a nepodstatné role, které vám však ve výsledku vyrazí dech.

Abych byla upřímná, filmu mohu vytknout pouze jedinou věc. Jelikož se jedná o bilingvní film, divák může být místy dost zmatený. Japonské fráze jsou překládány anglickou tlumočnicí v senátu a televizi, hlavní hrdina Atari mluví japonsky, psi štěkají anglicky. V kombinaci s českými titulky vás z toho může začít trošku bolet hlava, jakmile však chytnete tu pravou diváckou flow, zážitek vás nemine. Ve spojitosti s dialogy mě mrzí ještě jedna věc, a to, že všechny japonské fráze nejsou přeloženy. Kolikrát Atari promluví naléhavou repliku, ale její význam se ztratí v (ne)překladu. Sice si děj můžeme barvitě domyslet z jeho dialogů se psy, úplnost mi však k plnému zážitku schází. Jednoduše, jak mám vědět, jestli říká dojemnou příhodu prožitou se Spotsem, nebo jen přemýšlí nad balíčkem sushi?

Ačkoliv jsem fanynka Andersonových filmových počinů, Psí ostrov mi doslova vyrazil dech. Ať už svým příběhem, kamerou, jednotlivými animacemi nebo drobnými vodítky, byla jsem nadšená. Film vás donutí se zamyslet nad tím, že přestože je na domácí mazlíčky kolikrát nahlíženo jako na věci, hračky ve vlastnictví jiného člověka, psi jsou doopravdy věrnými společníky, kteří na své páníčky nezanevřou ani přes veškeré politické či společenské peripetie. Must see nejen pro milovníky chlupáčů.

Dojemný příběh ze Psího ostrova můžete vidět například v Premiere Cinemas v Šantovce v tyto časy.

Zdroj obrázků: IMDb.com

Katka Holubová

Milovnice Pusheen kočiček, starých foťáků a zakrslých králíčků, žijící si svůj #žurnalajf. Nepohrdne dobrým koncertem, vychlazeným ciderem či stabilo fixíky. Občas trochu uzlíček nervů, ve výsledku však holka do nepohody. ♥