Vyhledávání

Raftař Kazík vylíčil v Konviktu svá dobrodružství

Cestovatelé, vysokohorští turisté, vodáci, ale hlavně všemožní fandové dobrodružství napříč věkovými kategoriemi – takovéto osazenstvo se shromáždilo 4. března v Kapli Božího Těla Uměleckého centra UP. Právě zde se konala již sedmá přednáška pod záštitou cestovní kanceláře Livingstone, která je zároveň pořadatelem výstavy Šangri-la. A především již zmínění vodáci si tentokrát přišli na své, jelikož hlavním přednášejícím byl  účastník mnoha expedicí po celém světě, kajakář a raftař Robert Kazík, mimo jiné také rodák z Přerova.

DSCF1054

Přednášku zahájil ukázkou z dokumentárního filmu Ve stínu Hory Duchů, který pojednává o expedici českých raftařů a světovém prvosjezdu divoké jihoasijské řeky Buri Gandaki, který se uskutečnil v roce 1993. „Dopředu říkám, že to nedopadne dobře, tak abyste nebyli vykulení,“ upozornil Kazík posluchače na tragický konec této výpravy, kdy v peřejích zahynul raftař Drahomír Streit. Vážnost tomuto okamžiku dodala i atmosféra kaple. Hned na úvod si tak všichni uvědomili obrovské nebezpečí, které sjezdaři divokých řek podstupují a že tento sport není jen neskutečně atraktivní, ale i životu nebezpečný.

Po této nešťastné akci se však skupina kolem Kazíka nevzdala a uskutečnila mnoho úspěšných výprav do nejrůznějších koutů světa. Jednou z nich byl i sjezd jedné z největších světových řek, posvátné Brahmaputry. Dobrodružnou expedici z roku 2008 zdokumentoval režisér a kameraman Ladislav Moulis ve filmu se stejnojmenným názvem Brahmaputra. Posluchači přednášky zhlédli složité vyjednávání s indickou vládou, které naštěstí skončilo úspěchem a členům výpravy se podařilo proniknout k začátku sjezdu do oblasti na hranicích Indie a Tibetu, pro běžné turisty zcela nepřístupnou. Jednání s indickými představiteli bylo ale velmi obtížné a vyvrcholilo ve chvíli, kdy se vodáci rozhodli nebezpečný úsek řeky obejít po souši. Když opustili kaňon řeky, dozvěděli se, že se několik dní předtím nevědomky dopustili přestupku, za který jsou pronásledováni indickými vojáky. „Nikdo z nás nechtěl riskovat střet s armádou, protože jsme nedokázali odhadnout, jaké by to mohlo mít důsledky,“ popisuje ve filmu jeden z účastníků výpravy důvod, proč se vodáci nakonec rozhodli riskovat své životy a sjet i velmi nebezpečné peřeje. Po následujících záběrech, kdy rafty skákaly na vlnách do neuvěřitelných výšek a každou chvíli míjely obrovské balvany, mi bylo jasné, že jinam než na mírumilovnou Lužnici mě na vodu nikdy nikdo nedostane. Vše ale naštěstí dobře dopadlo.

Řeky znamenají pro vodáky všechno, a proto se je snaží chránit. Bohužel jsme dnes svědky toho, jak lidé řeky ničí ve svůj prospěch. „Kdysi u nás bylo hodně hezkých kaňonů, teď je u nás hodně hezkých přehrad,“ zmínil ironicky Kazík. „Nejhorší je, když vidím třeba panenská údolí v Asii, kde jsou místní domorodci šťastní, veselí a dokáží ještě žít tradičně, bez shonu a stresu. Díky přehradě pak sice mají elektřinu, ale najednou musí řešit, kde na ni seberou peníze, nemluvě o spotřebičích. Ze šťastných lidí jsou najednou lidé ustaraní, stejně jako my,“ rozvedl vodák problematiku.

Po zajímavém vodáckém povídání vystřídal Kazíka poněkud překvapivě další přednášející, pilot Slavomír Piskatý. Ten již třetím rokem létá u bhútánské letecké společnosti a v Bhútánu, zemi hřmícího draka, také žije. Posluchačům popsal život v této civilizací téměř nedotčené zemi, ale především své zkušenosti pilota. „Existuje světový žebříček deseti pro piloty nejtěžších a nejnebezpečnějších letišť a to naše bhútánské je mezi nimi,“ dodal s úsměvem.

Po vyprávění těchto dvou sympatických pánů mi najednou můj dosavadní život přišel naprosto nudný a bez jakýchkoli známek dobrodružství. Ještěže to zatím můžu svádět na studium. Pokud máte taky chuť vyslechnout si neskutečné zážitky českých dobrodruhů, nenechte si ujít poslední tři cestovatelské přednášky v Konviktu. Více informací naleznete zde.

Foto: Jana Opočenská