Vyhledávání

Racek přistál s noblesou

Divadlo na cucky tento týden představilo premiéru hry Racek velikána dramatu Antona Pavloviče Čechova. Racek je krásný text, jež vypráví o lidech, kteří lhostejně přistupují ke svému životu a taky vypráví o těch několika ryzích charakterech, které tíživost osudu prostě nevydrží.

Je k nevíře, jakým způsobem větší prostor klubu S-Cube prospěl souboru Na Cucky, které se donedávna „krčilo“ v sále uměleckého centra UP. Po předchozích inscenacích v režii Jana Žůrka člověk až žasne, jak moc může soubor dospět za tak krátkou dobu.

Ve zpracování inscenátoři vsadili na komiku a absurditu Čechovova světa, ve kterém spolu postavy špatně komunikují a lidské tragédie se odehrávají pod povrchem. Je potřeba vyzdvihnout souhru všech herců, protože právě jejich precizní a osobité pojetí každého charakteru přidává do vínku celkovému úspěchu. Johana Vaňousová svoji Pavlínu ještě více poníží špatně namalovanými rty. Role Iriny Arkadinové připadla Petře Ševců, která jako Irina ovládá svými manýry a sílou hlasu celý sál. Dvě přední mužské role připadly dvěma hercům Moravského divadla. Roli Konstantina Trepleva si zahrál Vojtěch Lipina a postavu charismatického a sobeckého spisovatele Trigorina ztvárnil Ivan Dejmal. Lipinův Treplev je stejně rozervaný jako ten v předloze a Lipina ho sebejistě vede k tragickému konci. Naivní Ninu si zahrála Lenka Jirků, která dobře vystihuje přerod nevinné dívky do zlomené ženy. Nejenom změnou barvy oblečení z bílé na černou v průběhu inscenace, ale také přesvědčivým hereckým výkonem.  Komika odlehčuje právě a především celou první část představení. O to více pak kontrastuje celková tragická deziluze druhé poloviny. Druhá polovina všeobecně zaostává za tou první. Chybí spád střídajících se hereckých výkonů, kterým v druhé polovině  představitelé Zarečné a Trepleva prostě nemůžou stačit.

 

Úvod představení je velice neformální, protože herci sedí kolem dřevěného stolu a hrají společenskou hru, zatímco publikum teprve vstupuje do sálu. Jakoby mimochodem se do obecenstva otočí herec Ivan Dejmal a diváky přivítá. Tento prvek je jenom jedním z mnoha dalších inovativních ozvláštnění celého děje. Mizanscéna využívá spíše prostoru pod jevištěm a postavy někdy až moc často přicházejí na scénu a odcházejí do zákulisí. Navíc je vše provedeno nešikovným způsobem, což působí dost rušivě. Zajímavý je nápad s využitím prostoru ze skla ve kterém sedí představitelka Niny Zarečné zády k publiku, i když prakticky nemá být na scéně v dané chvíli vůbec přítomna. Všeobecně je možné sledovat, že herci se k divákovi točí mnohem častěji zády než je obvyklé. Třešničkou na dortu jsou kostýmy Kristy Ketmanové znázorňující proměny osobností postav na jevišti.

Jak jsem již zmiňovala v úvodu článku, celá inscenace je poctivá. Režisér se nesnažil užívat originální postupy a věřil v hodnotu samotné předlohy. Právě tento klasický přístup a opravdu skvělé herecké výkony posunují Divadlo na cucky do nové tvůrčí etapy.

 

Racek

AUTOR: A.P.Čechov

PŘEKLAD: Leoš Suchařípa

REŽIE: Jan Žůrek

HRAJÍ: Lenka Jirků, Adéla Nesrstová, Petra Ševců, Johana Vaňousová, Ivan Dejmal, Vojtěch Lipina, Ján Smolka, Tomáš Uher, Zdeněk Vévoda, Viktor Zavadil

Premiéra 11.10. 2011

[gallery link="file"]