Vyhledávání

Prostě se nebát a neutrácet dar svobody v konzumních drobných

Sametová revoluce aneb My jsme to nevzdali. Dnes si český národ už po šestadvacáté připomíná výročí začátku cesty ke svobodě. Na odkaz listopadu ‘89 dnešku jsme se zeptali prvního polistopadového rektora Univerzity Palackého Josefa Jařaba a současného rektora UP Jaroslava Millera.

Josef Jařab – rektorem od ledna 1990 do ledna 1997

Sametovou revoluci vedli hlavně studenti. Jaké ideály by měli nést v dnešní době?

V roce 1989 jsme od studentů revoluční jednání nečekali. Musím říci, že nás vlastně mile překvapili. I v tom, jak revoluční dění v Olomouci (a v republice) následně řídili. Takže ve mně tehdy povzbudili naději, že zásluhou svého mládí i mládežnické odvahy toho budou studenti schopni, kdykoliv to bude historická situace vyžadovat. Ne tedy „permanentní revoluce“, ale ozvat se, když je to vzhledem k vývoji společnosti třeba. Prostě se nebát a neutrácet dar svobody v konzumních drobných.

jarab

 Co pro vás znamená svoboda?

Svoboda je v prvé řadě náročná šance, kterou máme a která nám umožňuje dokázat sobě samým a lidem kolem nás, co umíme. Že víme, co je dobré a co ne, a že jsme schopni podle toho jako svobodné a zodpovědné lidské bytosti a občané žít. Je to tedy možnost a závazek.

 Jak se naší zemi podařilo zúročit vítězství z listopadu 1989?

Vezmeme-li v úvahu faktický a objektivizovatelný vývoj, dosáhli jsme mnohého – odchodu sovětských vojsk z naší země, členství v NATO a Evropské unii, citelného posunu k lepší životní úrovni, garance lidských práv. Otevřel se nám svět, ale my se světu sdostatek neotevřeli. A ničím jsme moc (kromě spontánních humanitárních akcí v krizových momentech ve světě) ani nepřispěli k žádoucímu vývoji Evropy a světa.

Jednou nohou a hlavně částí mysli jsme nějak zůstali trčet v době před Sametovou revolucí. Jako by se nám z izolace, v níž jsme dlouho museli žít, ani nechtělo.  Už jen počet těch, kteří volí komunisty je vlastně děsivý. Co nového jim/nám tato strana nabízí, co už jsme za jejich vlády nezažili?

Jistě jste měl po převratu očekávání ohledně dalšího vývoje univerzity. Líbí se vám, jakým směrem se vydala a kam míří dnes?

Naše univerzita – jako ostatně všechny vysoké školy v celé republice – se viditelně rozrostla. To, že kvantita někde přerostla kvalitu, platí obecně, a tedy i u nás.  Univerzitu je ve městě více vidět a Olomouc se tedy blíží představě univerzitního města, což byla už myšlenka rektora J. L. Fischera v roce 1946, na něhož jsme se snažili po roce 1989 navázat. To je pozitivní.  Před čím bych varoval, je stále se šířící a prohlubující manažerský způsob řízení univerzity, které chápe školu jako firmu a studenty jako klienty. Univerzity, aby odevzdaly společnosti, co jí právě jen ony mohou dát, se nemohou vydávat tímto směrem. A o roli vzdělání by bylo na čase rozvinout veřejnou a odbornou rozpravu, jejímž výsledkem by měla být společenská smlouva, která by řešila všechny zatím hloubkově neřešené záležitosti včetně financování jako vkladu do budoucnosti společnosti.  

Jaroslav Miller – rektorem od ledna 2014 

Sametovou revoluci vedli hlavně studenti. Jaké ideály by měli nést v dnešní době?

Stejné jako před 25 lety. Ideály velkorysosti, tolerance a zároveň ideály vizionářství a rozhodnosti v uskutečňování společenských i individuálních vizí.

miller

 Co pro vás znamená svoboda?

Znamená pro mne, že můžeme vést racionální debatu bez ostrakizací oponentních názorů. Zároveň platí, že svoboda bez respektu k ústavnímu rámci a zákonům není svobodou, ale anarchií.

 Jak se naší zemi podařilo zúročit vítězství z listopadu 1989?

Pro mne osobně jde o úspěšný příběh ve většině ohledů. Ekologickém, ekonomickém, geopolitickém, sociálním i kulturním. Nicméně vývoj málokdy bývá lineární a bez těžkostí. Chápu proto, že někteří mohou mít na věc jiný náhled.

foto: archiv Josefa Jařaba, Kristýna Zoufalá