Vyhledávání

Povyk nad Věcmi veřejnými aneb kultura české politiky

Díky všudypřítomným médiím jsou pryč doby, kdy se český občan nemohl o politice dozvědět skoro nic, a tak ji byl nucen chtě nechtě ignorovat. Dnes je situace opačná, největší politické kauzy se nevyhnou nikomu z nás, i když nás třeba vůbec nezajímají. Zvýšený mediální zájem o politiku jde ruku v ruce s občanskou angažovaností, které jsme byli svědky při posledních volbách či nyní při snaze o vymýcení korupce ze státní správy. Všechny tyto iniciativy můžeme označit za zárodky formující se občanské společnosti, i přesto však musíme mít stále na paměti, že zde převažuje mlčící nezaujatá většina. A proto má paradoxně právě masa „bezhlasých” a lhostejných dnes nejsilnější hlas. Svým nezájmem jsou poplatní všemu, co jim politici skrze média předhodí a jejich paměť nesahá dále než k poslednímu prázdnému slibu, který naivně považují tentokráte za pravdivý.

Současná vládní krize, v níž jsou hlavním bodem diskuze praktiky strany Věci veřejné (VV), má na většinové voliče destruktivní důsledky. Mnozí z nich ztratili okamžitě důvěru v nové strany a začali ihned vzývat staré dobré růže, ptáky a třešně. Jistě nikdo nezaručí, že nové strany budou jiné než ty staré, ale přesto je třeba být korektní a posuzovat strany jako jednotlivé subjekty. Problémy VV jsou problémy této strany, nikoliv nových stran obecně. A návrat ke starým kádrům je návrat ke stranám, které plnily svými skandály stránky novin předešlých dvacet let úplně stejně jako dnes VV. Vrcholem naivity je domnívat se, že praktiky VV jsou lokální nákazou pouze této parlamentní strany. Ostatně i Karel Schwarzenberg uznal, že jediným prohřeškem VV bylo to, že o svých praktikách mluvily nahlas.

Samozřejmě potrestání odpovědných politiků za protizákonné jednání je vítaná změna, ale rozhodně ne za předpokladu, že se stanou obětními beránky za zbytek politické reprezentace. Trest pro odpovědné lidi z VV má smysl jedině tehdy, když vytvoří obecně závazný precedens, že žádný politik není beztrestný.

Je také třeba, aby občané sundali růžové brýle a přestali naivně věřit předvolebním slibům a tomu, že politik je člověk, který je na svém místě skrze své vědomosti, a ne konexe. Politik dnes pečuje především o vlastní kapsu a cesta do „vysoké” politiky vede přes pořádnou reklamní kampaň jeho patrona, který to také nedělá jen pro dobrý pocit. Proto je třeba „vidět za roh” a nelynčovat jednu stranu za to, že dodržuje politický standard. Je třeba zbavit se tohoto standardu obecně. A ač se to možná bude zdát některým lidem s podivem, tento standard nezmění strany nebo lidé, kteří jej vytvořili, potenciál ke změnám mají strany nové. Skandál některých lidí z VV nelze přenášet na jiné v současnosti mimoparlamentní strany, jelikož ty ještě vůbec nedostaly možnost předvést se v praxi, na rozdíl od lidí a stran, které už jsou v politice dvacet let, a předvedli nám maximálně to, jak špatně se dá vládnout.

 

Bohuslav Khýr