Vyhledávání

Postřehy z Norska

Zájem o cestu do Norska v posledních letech stále stoupá, přijíždějí sem odvážnější skupinky turistů, často právě ty studentské. O Norsku toho již bylo napsáno hodně, ale některá jeho specifika jsou přeci jen ještě stále neznámá. Která například?

Máte na přežití v Norsku?

Začněme s turistikou. Na skalách v Norsku není zvykem, aby bylo postaveno zábradlí na ulehčení chůze. Trochu nadsazeně to můžeme pojmout tak, že jestli jako turista nemáte na to, abyste šplhali po skalách, nemáte na přežití v Norsku. Jinde se můžete setkat s tím, že se vám ztrácí cesta, ale tady jeden tip: Norové staví tzv. trolíky z kamenů a jinak kupí kamínky na větší kameny a mimochodem také na komíny. Turista s ruksakem je pan „Někdo“. Lidé toulající se přírodou se zdraví, i když se neznají a jsou mnohdy upovídanější, než v jiných situacích.

Jarní probouzení

Svérázné je chování obyvatel na jaře. Když se slunce po dlouhé, temné zimě dostane na nebi vysoko, lidé se rozjedou do hor na chaty a chalupy. Tak zakořeněný je tento zvyk, že městské ulice jsou několik dní téměř prázdné. Když sníh právě mizí, jedou za ním, aby ho vyhledali. A ani po sedmi měsících sněhu a zimy nemají dost. Když v nížině začíná být 15 stupňů nad nulou nebo i více, Nory lákají spíše hory, sníh a samota na nejvyšších vrcholech. Od Velikonoc dále dělají pravý opak toho, co očekává příroda.

Svéráz místních komunikací

Norové hodně cestují v camperech. Spousta lidí má kromě běžného vozu – třeba jedné z mnoha škodovek, které tam jezdí - i camper. Komunikace jsou úzké a jejich kvalita je jedním z hlavních předmětů sporů v Norsku. Na dopravních značkách symbolizují malé šipky nepřehlednou zatáčku, zatímco spojené šipky znamenají prudší, ještě méně přehlednou zatáčku. Na mnoha místech je předepsaná rychlost nezvládnutelná, protože jsou místa nepřehledná a navíc se musí bděle dbát na vysokou zvěř, hlavně všudypřítomné losy. Také kvůli ne nezanedbatelným vzdálenostem je jízda Norskem často zdlouhavá. Na četných místech, kde se dvě auta nevyhnou, se využívá „vyhýbadel“, která jsou celkem pravidelná po několika desítkách metrů. Je nepsaným pravidlem, že řidič, na jehož straně je na místě míjení nejblíže vyhýbadlo, se tam zastaví. Ostatním řidičům jedoucím v protisměru nezbývá, než prozatím počkat. Jedete-li na autobusový zájezd Norsko, užijete si takového složitého vyhýbání opravdu hodně.

Nástrahy pravidel norského motorismu

Vyšší kamiony smí ve frekventovanějších tunelech jezdit jen po půlnoci, protože jedou vprostřed vozovky, aby se vešly. V zimě jsou častým tématem napjatých diskusí zahraniční kamiony, které navzdory varováním přijedou bez řetězů a jiných pomůcek, havarují na norských silnicích, blokují dopravu a odmítají platit za vyproštění či jinou pomoc atd. Tzv. „automatisk trafikkontroll“ se vyskytuje na silnicích u větších měst. Jedná se o zařízení, které funguje jako radar a zaznamená Vaše auto, když jedete rychleji, než je povoleno. Na konci kontrolovaného úseku je šedá budka, ve které se to měří a nahrává na pásku, která časem dojde a zůstane nefunkční, dokud ji někdo nepřijde vyměnit. Můžete se nechat zmást tím, jak Norové přijíždějí k benzínové pumpě z kterékoliv strany. Na čerpacích stanicích je speciálně zemědělcům prodáván červeně nabarvený diesel, jehož tankování je ostatním zakázáno a nejeden chytrolín, který chtěl ušetřit, za to byl pokutován.

Musí ho mít. Prostě musí ho mít

Řeč je o kafi, ale také o mléku. Norové jsou se 146 litry ročně na jednom z prvních míst na světě v pití kávy, ve spotřebě je poráží jen Finové. Proč jsou Norové tak lační zrovna po kávě, toť otázka. Mnozí z tamních milovníků kafe se na tento nápoj dívá podobně jako milovníci vína na různé odrůdy a ročníky vín. Pro mnoho lidí jde o to, aby si vyzkoušeli kávu z různých regionů, aby poznali co nejvíce chuťových nuancí. Kávovary jdou na dračku. Ve speciálních obchodech brzo bude stejně variant káv, jako je ve státem provozované síti obchodů s alkoholem druhů vín (výběr je rozšiřován). Pokud jde o pití alkoholu, jsou Norové nechvalně proslulí svou „buranskou“ kulturou pití na „pijáckých lodích“ do Dánska či na divokých mejdanech, ale věděli jste např., že těch 10 % Norů, kteří mezi Nory pijí nejvíce, vypili polovinu spotřebovaného alkoholu v této zemi? Mimochodem, Becherovka či Tuzemák je v Norsku velmi tvrdá měna. Na mejdan je běžné, že si každý přinese pití k vlastní spotřebě. V dopravních prostředcích nebo kdekoliv jinde na veřejnosti si běžně vyndáte svačinu (což je další typický zvyk - nekupovat jídlo hotové, nýbrž namazat si chlebíčky).

Země paradoxů

Norové patří k těm národům na světě, kde se pije nejvíce mléka – 120 litrů ročně, ale pijí ho čím dál více odtučněného. Ještě více pozoruhodné, když bereme v potaz, jak kvalitní pitnou vodu z kohoutku povětšinou v Norsku mají (na většině území s výjimkou některých míst - hlavně ostrovů - možná nejchutnější voda v Evropě), je to, že Norsko je země zaslíbená pití limonád, vypije se 125 litrů na hlavu ročně. Norsko je prostě zemí paradoxů.

Autor: Yngvar Brenna, spolupracovník cestovní kanceláře Mundo, která pořádá do Norska poznávací zájezdy.