Vyhledávání

„Pořád hledám svůj pivní Svatý grál,“ říká Jan Koutný z Muž přes palubu

Pokud někdo křičí větu „muž přes palubu“, většinou se nejedná o nic dobrého. V tomto případě jde však o opak. Muž přes palubu Jana Koutného totiž s mořem jistou spojitost má. Se svou přítelkyní, Barborou Slezákovou, otevřel prodejnu piva, ve které nabízí doslova moře tohoto dokonalého moku. Piva z běžných obchodů tady ale nečekejte. Najdete tu výběr od ležáků za dvacku z Kutné Hory až po pivní šampaňské z Belgie.

Pivní duo Barbora Slezáková a Jan Koutný

Kdy se u Vás zrodila láska k pivu a vzpomenete si na svoje první?

JK: Hodně dávno, ale pokud bych to měl brát v takovém měřítku jako teď, tak je to zhruba jedenáct let zpátky. A na svoje první pivo si vzpomínám. (smích)

BS: Tak to jsem zvědavá i já.

JK: Někdy na základní škole jsme přišli s kamarády ke mně domů. Rodiče měli ještě tehdy ve spíži klasické, staré lahve a tuším, že to byly Krušovice. Takže jsme je otevřeli, každý z nás udělal fuj a šlo to do umyvadla.

Jak jste přišel k nápadu této prodejny?

JK: Dříve jsem pracoval na směny a v době volna chodíval na procházky do města. Honila mě mlsná a chtěl jsem se něčím odměnit, jenže tu nebyl žádný podobný obchod. No tak jsem to vzal na sebe. Každopádně jsme to plánovali asi rok a půl.

Měl jste i nějakou inspiraci?

JK: Kdysi dávno jsme byli v Belgii a tuším, že inspirace přišla právě tam.

BS: Celkově nás zaujal koncept belgických beershopů. A když se nám zrodil nápad, že tady něco podobného chybí, tak proč ne zrovna tímto stylem, který nám je oběma sympatický.

Jak je to s cenami a sortimentem?

JK: Máme tu pivo za dvanáct korun, tím můžeme začít a skončit na osmi stech. Pokud chce zákazník kapku něčeho ostřejšího, je ten rozptyl taky velký. Ale pokud přijde zákazník a řekne si cenu, rádi mu několik piv doporučíme. Třeba konkrétně jedna dobrota od jistého chlapíka z Dánska, Mikkellera. To je zrovna taková trochu zvrácenost, protože Mikkeller funguje na bázi létajícího pivovaru, kdy uvaří pivo například v Belgii, pak ho pošle do Champagne ve Francii, kde tomu místní dají veškerou péči jako pivnímu šampaňskému. No a krom piva nabízíme třeba cidery, nealkoholické limonády nebo destiláty. Najdete tu krásnou sbírku rumů, dále skotskou, calvados, giny a občas máme i likéry. 

V nabídce vidím piva z Belgie, Německa nebo USA. Z jakého dalšího koutu světa tu zákazník najde pivo?

JK: Co se dálky týče, tak pivo z Austrálie. Další exotiku, kterou nabízíme, je třeba pivo z Afriky. De facto nám vždycky chyběla jen ta Asie, aby tu byl kompletně celý svět.

Jak se k vám vůbec dostane takové zahraniční pivo?

JK: Je to složitý proces. Většinou to děláme tak, že oslovíme určitého člověka, který do dané země jede vyloženě za svým obchodem, což bývá hlavně víno. Například někdo, kdo dováží vína z Francie. Když už tam je, tak se někde zastaví a nějaká piva nakoupí, třeba ve velkoskladech a podobně. No a pak to nejdůležitější – umí to proclít, zdanit a tak dál. Já jako fyzická osoba de facto nemám šanci tohle udělat.

Pokud jedete do zahraničí Vy, dejme tomu na dovolenou, také vyhledáváte nějaké místní pivovary nebo speciality?

JK: Jediné, co můžu, je kouknout se na jejich webové stránky, pokud nějaké mají, a pivo si tam jen tak koupit. Pokud by to byl oficiální dovoz, tak už je to problémové. Dopředu totiž musíte nahlásit, kolik čeho dovezete, než tam vůbec jedete. Jako koncový zákazník určitě ano, ale pro obchodníky je to dost specifické. Hlavně ani nevím, kdy jsem byl naposled na dovolené.

Mapujete si naše české pivovary?

JK: V tomhle směru je to veselejší. Rádi vsázíme na doporučení od našich zákazníků, kamarádů nebo si něco vytipováváme sami. Takže si můžeme určit, kdo tu bude a kdo ne. Snažíme se nabídku hodně rotovat, aby měli zákazníci možnost poznat co nejvíce nových chutí.

Vím, že je to poněkud blbá otázka, vzhledem k tomu, že je teprve deset hodin dopoledne, ale dnes už jste pivo měl?

JK: Dnes ještě ne. (smích)

BS: Občas se ale stává, že s otevíráním obchodu otevíráme i nějakou tu lahev. Většinou to, které nás opravdu zajímá. Funguje to tak, že zkusíme opravdu jen degustační množství a zbytek rozléváme mezi zákazníky, aby sami ochutnali a přesvědčili se, že to, co bereme, je dobré. Tohle děláme například i při výběru nového pivovaru. Když nám přinesou své vzorky, opět ochutnáme, ochutnají zákazníci a podle toho rozhodneme, jestli ho budeme dále nabízet.

Jaké pivo nebo druh piva máte nejraději?

JK: Asi to bude Imperial Stout. Má to nádhernou texturu, ve které můžete objevovat spoustu věcí. Sice je to pivo silné, ale pokud je sládek šikovný, tak tu sílu dokáže zakamuflovat v chuti a vy máte pocit, že pijete něco jemného a plného. Ve výsledku přitom pijete pivo, které má deset procent zbytkového alkoholu. Teď nedávno jsem měl jeden, kdy mi připadalo, že piji tekuté brownies.

Když si u Vás zákazník vybírá pivo, dovedete mu ho krásně popsat. Než určité pivo koupíte, vyhledáváte si o něm nějaké informace, nebo počkáte, co Vám řekne sám pivovar?

JK: Tohle je taková fúze. Něco si vytipujeme dopředu, protože víme, o co se bude jednat. A někdy nás dovedou přesvědčit přímo v pivovaru. Například nám řeknou, že teď zrovna navařili tohle a tohle, že použili francouzský chmel, který voní po jahodách. Pro nás to samozřejmě zní atraktivně, takže je ruka v rukávě.

Vidím, že tu máte dřevěné košíky. Má zákazník možnost objednat si pivo předem s tím, že si ho následně jen vyzvedne? Anebo Vám zákazník dá finanční limit a výběr nechá na Vás?

JK: Troufám si tvrdit, že takhle to tu funguje běžně. Pokud si zákazník zvolí tuhle možnost, a jedná se o nějaký větší objem, rádi mu to v rámci Olomouce i zdarma přivezeme. Dále je tu alternativa v podobě otevírací doby do sedmi večer. Zákazník si může po práci přijet autem a odvézt si piva, kolik potřebuje.

Ochutnal jste všechna piva, která jste tu měl?

JK: Úplně všechna ne, ale jsme na tom docela dobře. Tak 85 % určitě.

BS: Hlavně se neustále dokupují další a další. Samozřejmě máme piva, která jsou tu nastálo, jelikož se po nich lidé ptají, ale pořád hledáme nová. Hlavně také stále dováží ze zahraničního trhu. Občas je to docela těžké okusit všechno, pokud máte od jednoho druhu nějakých osm chutí. Například ten Mikkeller, kterého je obrovská plejáda. Nejde to vždy, ale snažíme se.

Posledně jste se zmiňoval, že jste studoval v tady v Olomouci. Jaký obor?

BS: No říkali nám, že se tím oborem nemáme nikde chlubit. (smích)

JK: Studoval jsem polonistiku se zaměřením na aplikovanou ekonomii. Startovali jsme 2008 a myslím, že 2013 byl konec. Já si to ještě prodlužoval o Erasmus.

Takže tohle pivní experimentování se u Vás objevilo na vysoké škole?

JK: Určitě. Odjakživa mě ta běžná nabídka neuspokojovala a pořád jsem hledal nějaký ten svůj pivní Svatý grál, který spíš spočívá v neustálém hledání a objevování.

foto: Michal Bajnok

 

Michal Bajnok

Cimrmanovský přízrak hrající si na novináře. Jsem nepříjemný, údajně kulhám a rád štvu lidi. Občas mě potkáte při nočních procházkách Olomoucí nebo v menze, kde si fotím talíř.