Vyhledávání

Poprvé v oblacích

Dlouho jsem se na tu chvíli těšila a dlouho jsem z ní měla strach. Měla jsem poprvé letět letadlem. Aby to bylo lépe pochopitelné; po tom, co jsem viděla spoustu katastrofických filmů či hororů, jako jsou Hadi v letadle, létání opravdu dokáže nahnat strach. Každopádně to je nezapomenutelný zážitek jak asi každé "poprvé". Po zápasení s objednáním letenky konečně mohl nastat den D. 

12194367_10201005574459174_707579454_o

Jako správná cestovatelka jsem si samozřejmě musela zaznamenat každý moment na letišti a v letadle. Ze začátku to probíhalo hladce. Má cesta směřovala z pražského letiště na letiště Charleroi, které je asi 60 kilometrů od Brusselu, odkud jsem pokračovala do Lucemburku na Youth exchange projekt. Na letiště jsem přijela společně s přítelem a setkala jsem se tam i se svojí spolužačkou a její kamarádkou. Zanedlouho se k nám připojila i naše spolucestující ze Slovenska. Tehdy nastaly první potíže. Slečna ze Slovenska totiž neměla zařízený online check in a ani koupené zavazadlo. Můj přítel jí ochotně se vším pomáhal, zatímco my ostatní jsme se odebraly k našemu letadlu. Naši dva opozdilci dlouho nepřicházeli, což mě ještě více rozrušilo. Měla jsem strach, že to nestihnou. Naštěstí doběhli chvíli před zavřením brány. Nastoupili jsme tedy všichni společně do autobusu, který nás odvezl k letadlu.

12194185_10201005574419173_1995365894_o

Následovalo několik dalších fotek, jelikož to bylo samozřejmě poprvé, co jsem viděla letadlo takhle z blízka. V tu chvíli jsem se strašně těšila na pohled z výšky, i když nejsem zrovna fanoušek výšin a mám z nich strach. Konečně jsme nastoupili na naše letadlo směr Brussel. Jelikož jsme letěli s nízkorozpočtovou společností, tak bylo letadlo malé a ne příliš pohodlné, ale já se s tím spokojila. Po nekonečné půlhodině jsme se konečně dali do pohybu. Nejdřív jsme s letadlem najeli na blízkou ranvej a rozjeli se tryskovou rychlostí vpřed. Já celou dobu jen seděla s vytřeštěnýma očima a nepřestala jsem, ani když už jsme byli ve vzduchu.

Byl to strašně zvláštní pocit. Nemít nic pod nohama a moct kdykoli spadnout. Pod námi se zjevilo panorama Prahy. Všechno bylo tak maličké a já se nad tím musela pousmát. Konečně ve vzduchu. To, co mě nejvíc vyděsilo byly nastalé turbulence. Celé letadlo se otřásalo a já zarývala nehty do svojí sedačky. Po chvilce se však letadlo uklidnilo a já zhluboka vydechla, jelikož jsem celou dobu zadržovala dech. Potom "letušky" mužského pohlaví (nevím, jak se jim správně říká) nám podali předražené nápoje. Když jsme vyletěli nad mraky, které halily Prahu do ponuré nálady, naskytl se nám neskutečně krásný výhled na slunce a mraky, ze kterého mě přecházel zrak.

12197255_10201005574619178_366396188_o

 Celou hodinu cesty jsem upírala zrak na tu nepopsatelnou nádheru za oknem. Byl to krásný pocit. Když jsme začali klesat, přepadl mě smutek, že opouštím tohle krásné místo v oblacích, ale následující turbulence mě vytrhly z jakýchkoli dalších myšlenek. A my se pomalu blížili k našemu cíli. Pod námi se zjevily obrysy malých krásných městeček, lesů a polí. Klesali jsme, dokud jsme se nepřiblížili k naší cílové stanici. Dalším šokem pro mě bylo přistání, při kterém letadlo ještě jednou odskočilo od země, ale já už se tomu jen zasmála. Naše cesta byla u konce a já se mohla těšit na tu zpáteční. Vždy, když poletím znovu letadlem, si vzpomenu na svoje poprvé v oblacích.

12118659_10207959719659095_7017756986416644807_n