Vyhledávání

Vánoce a počůraný trávník

Po pětatřiceti minutách zmateného bloudění na přeplněném parkovišti konečně nacházíme volné místo a zaparkujeme, aniž bychom způsobili dopravní nehodu. Vystoupíme hrdinsky z auta a zamíříme ke vstupu. Jsme tři odvážlivci, kteří jsou odhodlaní obětovat se pro dobrou věc. Jdeme totiž navštívit nákupní komplex s vánočními ozdobami, květinami, zahradními potřebami a nářadím pro kutily.

U vchodu se rozevřou masivní dveře, které nás společně s desítkou dalších nebožáků spolknou a vyvrhnou do světa plného světýlek a třpytek. Vyděšeně těkáme očima, tolik lidí pohromadě jsme viděli pouze v Albertu, když zlevnili máslo. Necháme se davem přivést až před první regál, cestou ještě rychle popadneme nákupní košíky, abychom předešli perzekuci ze strany zaměstnanců, kteří nesnesou pohled na prázdné ruce.

Připadáme si jako Alenka v říši divů. Barvy, které se letos staly moderními, na nás křičí ze všech stran. Girlandy, řetězy, chlupaté rohožky, baňky skleněné, plastové, duté i vyplněné, světýlka svítící i blikající. S otevřenými ústy míjíme sošku pářících se sobíků, nad kterou se rozplývají dvě babičky. Největší nával je u regálu s osvětlením. Snaha ukořistit ten nejlepší světelný řetěz končí hádkami a přetahovanými. V životě bychom nevěřili, co všechno jde navléct do vánočního hávu. Zděšeně bereme různé předměty do rukou, ani se nedíváme, co je to, prostě něco musíme mít v košíku, abychom už mohli jít pryč.

„Mamííííííííííííí! Maminkooooooo! Já potřebuju čůůůůraaaat! Kde jsiiiiiiii?!“ vyděšený křik zastaví čas v nákupním centru. Přítomní zákazníci přestanou zběsile přebírat roztomilé sněhuláčky s uhlím v pupíku, baňky s kožešinou a vánoční orchideje a podezřívavě hledají očima kohokoliv, kdo by vypadal pomočeně. Nikoho takového ale nevidí, protože regály jsou vysoké a lehce se mezi nimi dá ztratit. Oči všech jsou tedy upřeny na podlahu mezi regály, jestli někde náhodou neuvidí loužičku.

„Tam je, vidím ji!!“ zakřičí postarší pán, který zřejmě chce být nápomocný. Zraky všech jsou na něj okamžitě upřeny. Vítězoslavně odkráčí k rohu regálu s vánoční pažitkou, zpoza kterého se pozvolna vytváří loužička. Za rukáv vytáhne před publikum roztržitou paní, která drží v ruce láhev od oleje. „Víte, mně to spadlo… Já… Já se moc omlouvám,“ říká paní s pláčem na krajíčku. Zbytek osazenstva nespokojeně zamručí, těšil se na výživnější sousto.

„Tady jsi, koťátko moje… Dobré, už jsem u tebe, neboj… Hned půjdeme ven, ano?“ ozve se mateřsky vlídný hlas. Všichni se otočí a uvidí maminku s dcerou, které se tak chtělo na záchod. Ztratila se mezi regály, ale vše dobře dopadlo. Počůraný byl nakonec pouze trávník před obchodem.

Fotografie: Kateřina Svobodová

Katka Svobodová

Veselá osoba milující jídlo, smích, vaření, pečení a psaní. První ročník Palackého univerzity, žurnalistika a televize + rozhlas. Původem z vesničky u Zlína, těžce závislá na vesnické přírodě.