Vyhledávání

Pavlína Langrová : Necestuji, tím pádem nemám šanci naučit se jazyk, je jen výmluva

Způsobů výuky cizích jazyků existuje nespočet. Od nekonečných překladů vět, slepého následování cvičení v učebnici a vtloukání gramatiky do hlavy až po volnou konverzaci, kdy student ani nepostřehne, že je ve výuce. V České republice však cizí jazyky (především na středních školách a gymnáziích) vyučují starší generace pedagogů, z nichž většina preferuje „učebnicový“ přístup. Na vysokých školách převládají modernější metody. Nelze však zobecňovat, co učitel, to jiný přístup. „Nejdůležitější je, aby se student cítil ve výuce pohodlně, otevřeně, aby se nestyděl,“  říká lektorka angličtiny na UP Bc. Pavlína Langrová. Jak jste se dostala k učitelské profesi? Nedostala jsem se k ní nějakou záhadnou cestou, prostě jsem se pro ni rozhodla. Od malička mi bylo jasné, že by mě to bavilo. Samozřejmě jsem měla i nejrůznější sny a představy, ale tohle byla taková realistická možnost. Proč právě angličtina? Protože ta mi vždycky šla. Byla mi blízká anglická kultura a literatura. Od deseti let jsem četla westerny a pak se postupně dostala k jiným knihám americké a anglické literatury. A z toho vyplynul zájem o samotný jazyk. Chtěla jsem poslouchat písničky a číst knihy v originále. Takže jste se vydala do světa. Které země jste procestovala a kde jste se naučila nejvíc? Vycestovala jsem hned,  jak to bylo možné. Po skončení střední školy jsem odjela na rok do Anglie. To byla dobrá škola. Ani ne tak co se týče jazyka, ale spíš osobnostního růstu. Potom jsem procestovala Ameriku. Tam jsem strávila asi 4 měsíce. Jak dlouho učíte angličtinu na Univerzitě Palackého v Olomouci? Teprve 6 měsíců, a navíc externě. Předtím jsem pracovala tak různě. Nejdéle na Gymnáziu v Opavě, tam jsem učila 7 let. Potom jsem se rozhodla, udělat si živnostenský list a učit své vlastní žáky na soukromých lekcích, což vlastně dělám doteď. Mám doma zařízenou učebnu, kam za mnou lidé dojíždí, někdy jezdím já za nimi. To je mé současné hlavní pracovní zaměření. V čem vidíte výhody těchto soukromých lekcí oproti vyučování na akademické půdě? Obrovskou výhodou je, že tady nefiguruje žádná třetí strana, žádná organizace, která by říkala, jak se musí co dělat, čeho se musí dosáhnout. Další věcí je, že se můžu se individuálně věnovat tomu jednomu studentovi, zjistit jeho potřeby, můžu mu vyjít vstříc. Mnohem lépe lze sledovat pokrok, vidím, co jsem ho naučila a to mě na tom nejvíc baví. Ve škole jsou skupiny velké a  různorodé, nikdy nelze vyhovět všem. Na jaké úrovni jsou podle Vás vysokoškolští studenti v anglickém jazyce? Ty úrovně jsou různé. Učím celé spektrum, od začátečníků až po studenty, kteří dělají CAE. Největší problém vidím u studentů mírně pokročilých a níž, a to s mluvením, mají strach konverzovat. Oproti tomu gramatika je často poměrně zvládnutá. Řekla bych, že hodně dobří jsou studenti politologie a žurnalistiky, těch mám nejvíc mezi pokročilými. Jak vnímáte přístup VŠ studentů k výuce? Mají o jazyk opravdový zájem nebo jim jde jen o zisk potřebných kreditů? Nedělám si moc iluze. Myslím si, že motivaci mají, uvědomují si, jak je angličtina důležitá. Ale spíš moc nevěří, že škola jim může něco dát, jsou rozčarovaní z té výuky. Myslí si, že stačí vyjet do ciziny a tam, že to půjde samo. Věří v různé alternativní metody, ale nevěří ve školství. Je o Vás známo, že dáváte přednost konverzaci o tématech, které studenty zajímají před bezhlavým projížděním cvičení podle učebnice. Osvědčila se Vám tento přístup? Myslíte, že Vaše hodiny navštěvují studenti rádi? Kdyby se mi neosvědčil, tak bych to nedělala. Za svými metodami si stojím, vím, proč je dělám. Ovšem každému vyhovuje něco jiného a to je kámen úrazu u velkých skupin, že člověk se nemůže přizpůsobit všem. Několika procentům to vyhovuje a tomu zbytku ne. Obecně si myslím, že jim moje hodiny nevadí, že se to dá přetrpět. Ale kdyby si měli vybrat, jestli stráví hodinu a půl se mnou nebo v hospodě na pivu s kamarády, tak je mi jasné, že si vyberou hospodu. Co byste poradila studentům, kteří se chtějí v angličtině zlepšit? Musí té angličtině vyjít vstříc a vyhledávat možnosti, kde se dá použít, neschovávat se před ní. Spousta lidí si stěžuje, že všechno zapomněli, že nemají příležitost mluvit. Ale ta příležitost není jenom cestování. V dnešní době je spousta jiných možností, jak být s cizím jazykem v kontaktu – filmy v původním znění, knížky, talkshow na Youtube. Najít si angličtinu v situacích, které je baví. Muzika, internet, je to všechno kolem nás. Když já jsem začínala, tak jsem musela hledat daleko víc. Necestuju, tím pádem nemám šanci naučit se jazyk, je jen výmluva a obhajoba před sebou samým. PROFIL  : Bc. Pavlína Langrová Vystudovala obor Učitelství angličtiny pro střední školy na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě. Rok učila na základní škole v Opavě, poté sedm let na gymnáziu ve stejném městě. Od  roku 2009 je na volné noze, v současné době působí na Univerzitě Palackého jako externí pracovník. -vpa-