Vyhledávání

Pan recepční alias „kolejbáb“

Minulý týden se projevila nezodpovědná stránka mé osobnosti a vesele jsem zapomněla klíče od kolejí na pokoji. Spolubydlící odcházel později než já, takže mě ani netrápilo, že jsem nezamkla pokoj. Nicméně při návratu jsem vystřízlivěla – klíče byly fuč. Obývám koleje na olomouckém Neředíně, kde je jedna recepce pro celkem čtyři budovy a kde se spoléhá na to, že si každý nosí klíče s sebou, aby se vůbec dostal na svou kolej. Mezi tyto šťastlivce jsem bohužel nepatřila, takže jsem byla nucena navštívit recepci ve vedlejší budově. A tam byl – „kolejbáb“.

Vidět muže v tak netypické pozici pro mě bylo celkem šokující. Naštěstí přede mnou stálo ve frontě celkem sedm studentů, takže jsem s úlevou zaplula na konec řady, abych to vydýchala.

Časem můj šok přešel v překvapený obdiv. Pan recepční se velmi obratně vypořádával s problémy ustaraných studentů – zkušeně doporučil značku pracího prášku, rozvázal zamotanou šňůru na prádlo nebo prodal čtyři kartáčky na zuby s omluvou, že má pouze růžové – kupující chlapec neváhal, touha po dentální hygieně zvítězila.

Zápal, se kterým „kolejbáb“ vykonával svou profesi, byl přímo nakažlivý. Nadšeně jsem přistoupila k okýnku s troufalou otázkou, zda mi zachrání život. Venkovní teplota totiž nepřesahovala 3 °C a taška s nákupem, kterou jsem třímala v rukou, vážila jako menší slon. Tato smrtonosná kombinace předvídala, že by se mi čekání na spolubydlícího stalo osudným.

Pan recepční, snad nadšený novou výzvou, která mu přišla do cesty, mě vesele zbavil čtyřiceti korun, což jsem byla ochotná za zachování života obětovat. Rychle ještě stihl prodat dvě bagety s pobavenými slovy: „Ale honem, já tady mám se slečnou nějakou záležitost, víte?“. Poté zavřel recepci a jal se mě osobně doprovodit na pokoj.

Cestou vtipně glosoval vzniklou situaci, což pro mou sarkastickou duši byla poslední kapka – získal si mě. Ve výsledku mi ani nevadilo, že spolubydlící zapomněl zamknout pokoj a že dveře do bytové jednotky byly otevřené, takže by mi stačilo počkat, až někdo půjde, a protáhnout se hlavními dveřmi do budovy. Pan „kolejbáb“ za to stál.