Vyhledávání

Open Konvikt uzavřelo rakouské experimentální trio Pendler

Úterním večerem skončil projekt Open Konvikt, cyklus dvojkoncertů, díky kterým zažila Olomuc skutečné elektro jaro. Na parkáně zahráli jak domácí hudebníci z Česka nebo Slovenska, tak i kapely z Maďarska a Rakouska. Cyklus koncertů otevřela dvojice trenčínských hudebnic You Coco, následující úterý si diváci mohli poslechnout maďarskou elektro jazzovou formaci Bin-Jip. Minulý týden patřil stan populárním Midi lidem a tečku za elektro jarem na Konviktu udělala rakouská skupina Pendler.

První kapela, česká dvojka My name is Ann, v níž působí Lenka Morávková a Šárka Kobzová, tentokrát začínala hrát podstatně později než v předešlých úterních večerech. Pořadatelům se totiž podařilo domluvit povolení pokračovat i během nočního klidu. Začátek akce se tedy nesl v duchu společného čekání na tmu, aby si diváci naplno mohli vychutnat připravené vizualizace. Zvláště rakouské trio Pendler s sebou přivezlo skutečnou pastvu pro oči.

 

Holky z My name is Ann si s hudbou, spíše než by ji hrály, hrají. Samy sebe neberou nijak vážně, v šapitó stanu vystupovaly v třpytivých róbách indického stylu. Lenka Morávková, řečená Knoflenka, kostým doplnila také kovově lesklým kloboukem prapodivného tvaru. Divákům zahráli např. písně Cyber hippie girl, Welcome to Prague nebo Ambuluwawa z nového alba The World Is My Oyster, které vydaly vloni. V hudbě se nebojí experimentovat i s nelibozvučnými kombinacemi tónů. Samy tvrdí, že své posluchače provokují, hecují, uráží i hladí.

Vizualizace doprovázející vystoupení My name is Ann ladila s písněmi spíše náhodně, jednotlivé skladby neměly své vlastní video, dívky doplňovala dlouhá smyčka jednoduchých prolínajících se záběrů hlavně s přírodními motivy. Avšak i na takto podomácku spíchlou vizualizaci byla dobrá podívaná. Místy docházelo k příjemné shodě s písní i obrazem; kdy skladbu o hledání rovnováhy doplnily záběry balancujícího kluka. Častěji se ale objevovaly chvíle, ve kterých se obraz a zvuk navzájem přely. Do klidných scén šumějícího moře za úsvitu se najednou linuly kakofonní pazvuky zřejmě trpících repráků. Některé experimenty české dvojice byly na hranici posluchatelnosti.

Diváci si vytleskali i přídavek. Písní, kterou Knoflenka mile uvedla jako „elektro blbost, která je fakt blbá“,  se s publikem My name is Ann rozloučily.

Pendler = člověk dojíždějící pravidelně za prací přes hranice státu

Skupina funguje již od roku 2005, tvoří ji videoumělkyně a performerka Sabine Marte, kytarista Markus Marte a multiinstrumentalista Oliver Stotz. Všestranost své tvorby se jim daří propojit právě v hudebním projektu Pendler. Jejich hudba se dá charakterizovat jako elektronika, post-rock a psychedelie. Ovšem, jak již název kapely napovídá, není pro ně nic nového přejíždět přes hranice hudebních žánrů. V Konvikt stanu zahráli skladby ze svých dvou alb You come to me (2006) a We went to destruction (2009).

Hudba skupiny Pendler zapůsobila na celé publikum. Trojice ukázala, že jsou hudebnící každým coulem, všichni ovládali hru na kytaru i basu, své nástroje si během koncertu mezi sebou dokonce sem tam prohazovali. Elektronická složka byla vyrovnanou součástí hudby, z celkové harmonie nijak nevyčnívala, nepřehlušovala ani tiché kytarové party. Nedominovala tak, jak je to pravidlem ve většině hudební produkce podobného žánru. Jejich tvorba byla skutečně komplexním uměleckým dílem. Může se popsat jako čistá deprese i jímavá pohádka. Každá skladba byla jiná a každá originální. Troufli si i na elektro cover AC/DC.

Také pódiová prezentace skupiny byla vyladěná do posledního detailu. Sabina jako videoumělkyně odvedla skvělou práci. Písně měly svůj vlastní výtvarný doprovod, který místy se skladbami přesně ladil, někdy je doplňoval svým kontrastem. V záběrech se objevovaly industriální prostory, sloupy vysokého napětí, geometrické abstrakce i kreslené fantaskní figurky sov a psů. V obrazové tvorbě Pendleru bylo mnoho nápadů, například jednu skladbu doprovázela minimalistická vizualizace, která probleskovala jen s tlesknutím zpěvačky Sabine, což tak nadchlo některé přihlížející, že se potlesk ozval i z jejich řad.

Sabine zvládala několik českých slov, po každé skladbě publiku s charakteristickým přízvukem děkovala a v závěru koncertu nastala úsměvná situace související právě s jazykovou bariérou. Sabina: Das Letzte… všichno. Nápověda z davu: Poslední. Sabina: Pozvedni!

Pendler skutečně pozvedli, a to nejen náladu uvnitř stanu. Za mě nejlepší koncert jara.

Martina Šviráková Foto: Renata Štrbáková

[gallery link="file"]