Vyhledávání

Noc oživlých předčítačů: chce to pohádku a sexuální podtón

Literární večer The Night Of The Living Readers, určený neznámým autorům, kteří mají chuť prezentovat svou tvorbu naživo a být tak konfrontováni s bezprostředními názory publika, se na olomoucké kulturní scéně již ustálil; v úterý 18. října povstali „oživlí předčítači“ v divadelním sále Konviktu počtvrté. Ryze studentské publikum vytvořilo více než uvolněnou atmosféru, o společenských tabu se v sále nemlčelo, naopak byla vynášena na povrch – jednak v textech autorů, jednak během diskuzí a rozhovorů. Host večera, básník Jan Kunze, po jedné z lechtivějších básní vyzval sál, ať se přihlásí každý, kdo ten sex má taky tak rád. A lidi reagovali.

Prvním předčítačem byl Martin Zavadil, mnohým znám coby člen improvizační formace O.Li.V.Y. Jeho sociálně laděné texty reflektovaly, jak je dnes u mladých autorů téměř pravidlem, odcizenost a zmatenost doby, všudypřítomnou komerci a zabřednutí ve stojaté vodě bez schopnosti posunout se dál. Postavy žily prázdnými okamžiky, jenž sem tam naplnila nerealizovatelná představa, nejlépe se sexuálním podtextem. Styl Martina byl minimalisticky popisný, vystačil si s holými větami, poslepovanými střípky jednotlivostí, jež odrážely atmosféru všedního dne, nebo spíše dní a let. Ke čtení zvolil Martin dvě kratší povídky, mezi nimiž bylo dvouleté rozmezí, ale i tak si byly příběhy stylově blízké, dokonce se shodně odehrávaly jen jeden den a jednu noc. Před samotným čtením Matin podotkl, že je ve svých textech prý zlý na čtenáře; povídku Neudělal totiž úmyslně zakončil před samotným vyvrcholením. Pasivní hrdina stráví noc u dlouhodobě nemocné dívky. Aniž by mezi nimi k něčemu došlo, odchází ráno domů, a v momentě, kdy mu zazvoní telefon a on jej zvedá, povídka končí. Příběh pracuje s dvěma rovinami vyprávění, lineární linkou a nepravidelnými retrospektivními výpovědmi hrdiny, jež byly klíčem k pointě – smrti.

Úskalím vážného tématu, jež si vybral Martin, je nežádoucí sklouznutí v patetičnost až směšnost, ke kterému dojde o to snáz, je-li text předčítán nahlas. V té chvíli se problémem může stát také veřejné používání nadávek. Martin tuto hranu nepřekročil a balancoval na ní úspěšně i při přednesu druhé povídky Karlovo, která barvitými vulgarismy i erotickými popisy nešetřila (… malá děvka na balkoně, které z malých šortek leze prdel …) a připomínala tak prózu Bukowského.

V předčítání jej vystřídal nadšený historik František Kalenda, jemuž začátkem letošního roku vyšel debutový historický román Despota odehrávající se ve středověké Byzanci. Pasáž ke čtení si však nevybral příliš vhodně, zvolil slovní roztržku, která ústí v epickou bitvu na život a na smrt doprovázenou hromobitím, a dokonce plameny, coby předzvěstí božské zloby. Nejenže posluchači téměř okamžitě ztratili v množství složitých jmen a hodností orientaci, ale navíc dobový rámec Byzantské říše ze čtrnáctého století, třebaže se na ní chtěli přiživit hamižní Benátčané nebo fanatičtí Turci, většinu nedokázal zaujmout, a tak František, ačkoliv se snažil, svůj lítý boj s posluchači prohrál. Autorsky nebyl jeho styl ničím výjimečný, knihu postavil spíše na detailní sbírce historických faktů než na vypravěčském talentu. Sarkastická odezva publika se dala očekávat, dotazy byly kladeny s jízlivým podtextem, avšak František, který se do té doby prý setkával jen s pozitivními ohlasy, na ironii nereagoval a beze všeho odpovídal. Ovšem útok i ze strany moderátora talkshow, „Ty seš takovej pečlivej, viď?“ zaznít nemusel.

Na třetího předčítače, Kryštofa Pohla, hračičku se slovy, jež významově vršil-vršil, který svou tvorbu popisoval jako provokativnější, infantilnější a trošku debilní, čekalo publikum celý večer. Příznivější reakce si Kryštof nemohl přát. Jakmile prozradil, že následuje pohádka O ptáčku Alexovi, mouše Františkovi a Bohu, sál zavrněl blahem. Pohádka zdaleka nebyla pro děti, ale snad přímo na míru ušitá publiku v sále. Ve své tvorbě Kryštof mísil vzájemně nesourodé prvky: drsné vulgarismy propojil s ryze infantilními výrazy, filosofický přesah, jímž pohádka končila, sám zesměšnil dětským výchovným klišé, a přesto mělo všechno své místo a jednoduše to fungovalo. Publikum přijalo i další Kryštofovu provokaci, perverzní povídku vycházející z asociací dívky trochu přihlouplé, zato obdařené velkou dávkou poněkud bizarní představivosti. Netabuizovaný vnitřní monolog mapující její myšlenky se točil jen kolem fetišistické touhy-netouhy a groteskních, až nechutných, sexuálních metamorfóz. Všestranný Kryštof potěšil i několika básničkami, v nichž uplatnil svůj cit pro zvukomalebnost i mnohovýznamové řazení slov za sebe.

Tradičně se v rámci Noci oživlých předčítačů dává prostor také speciálnímu hostu, jímž byl básník Jan Kunze, autor sbírek Hičhaikum, Dekadent dezert a člen alternativní elektronické skupiny Kofe-in. Profesionální recitace spolu s texty, které jsou svými tématy mladému publiku blízké, dokázaly některé přítomné i rozplakat.

O akci tohoto formátu je mezi olomouckými studenty skutečný zájem, a je proto škoda, že oživlí předčítači opráší texty, jen dvakrát do roka. Ale buďme rádi i za to.

Vybrané předčítané texty slíbili organizátoři umístit na oficiální blog NOTLRu.