Vyhledávání

Neznámý příběh hrdinného legionáře, který zemřel v USA: Leopold Slíva

Je 6. června 1986 a v americkém New Yorku umírá v té době už v Československu poněkud neznámý Leopold Slíva. V 89 letech tak končí příběh politika, zemědělce a demokrata, který byl perzekuován dvěma režimy. Kdo to byl Leopold Slíva? V čem byl významný? A jaký měl vliv na československý stát?

Šumice, zemědělská obec na pomezí Moravy a Slovenska. Právě tady se roku 1896 manželům Janovi a Františce Slívovým narodil syn Leopold, nejstarší ze sedmi dětí a pozdější vlivná osobnost. Po ukončení obecné školy vyráží v roce 1908 na zkušenou do Budapeště, kde se učí zednické řemeslo.

Budapešť, Kroměříž, Rusko a Suezský průplav

Po návratu domů mu (a dalším milionům lidí po celé Evropě) zničí plány letní události roku 1914. Rakousko-Uhersko vyhlašuje Srbsku válku a do očekávaného lokálního konfliktu se zapojí de facto zbytek Evropy. V pouhých 18 letech byl v březnu roku 1915 odveden i mladý Slíva. Ze Šumic putoval do Kroměříže, kde prošel výcvikem a následně zamířil na území současného Rakouska, kde nastoupil vojenskou službu.

 „Po skončení školy, zůstal jsem pracovati na malém hospodářství rodičů. V roce 1915 jsem byl odveden jako 18letý hoch a zařazen k 25. zeměbraneckém pluku. V Brusilově ofensivě jsem byl 2. července 1916 zajat a rok jsem pracoval u Krivého Rogu na dolování železné rudy,“  vzpomíná sám Slíva ve své kartě poslance.

Jakmile to bylo možné, přihlásil se v červenci 1927 v Krivém Rogu do formujícího se legionářského vojska. Následně byl přirazen k 6. střeleckému pluku, který byl později pojmenován „Hanácký“.

Zde jsem se přihlásil do legie a zúčastnil se bojů u Bachmače. Po válce jsem se vrátil přes Suez a Terst asi 14. července 1920 do vlasti a založil si svou rodinu,“  znovu uvádí poslanec Slíva.Ve Sborníku československé emigrace uvádí historik Karel Konečný vzpomínku generála Františka Dasticha, původně publikovanou ve Zprávách Svazu československých důstojníků v exilu v dubnu 1962 v New Yorku. Dastich v ní vzpomíná, jak na konci září 1917 mělo 100 československých důstojníků možnost odjet prvním transportem do Francie. Jemu se to povedlo, zatímco Slíva se domů vracel přes Sibiř a do rodných Šumic dorazil až v roce 1920.

Slívův vliv začal na frontě narůstat. Vyhraná bitva u Bachmače a v ní projevená chrabrost mu přinesly ruské vyznamenání – Vojenský kříž sv. Jiří 4. stupně. Po návratu pak obdržel Medaili vítězství od prezidenta Masaryka.

Starosta Slíva

Jako většina legionářů patřil Slíva v meziválečném období k respektovaným osobnostem. Životní zkušenosti, které získal de facto v celé Evropě a které jej dozajista formovaly, mu umožnily po návratu do země vyrazit do místních voleb, které v roce 1928 vyhrál. Zemědělec a rolník se přidal k agrární straně a většina jeho agendy se točila právě okolo venkova a okolí jeho bydliště. (Nejen) díky jeho tlaku se ve 30. letech začaly budovat zbrojovky v nedalekém Uherském Brodě a Bojkovicích.

Populární a velmi úspěšný starosta, z jehož práce jeho rodná obec čerpá dodnes, to pak do meziválečného parlamentu neměl daleko a v roce 1935 byl zvolen poslancem.

Nacistické lágry a komunistická emigrace

O 4 roky později mu plány zničí další světová válka. Během ní už neměl zbraň v ruce a nebojoval na frontě, působil totiž jako krajský vedoucí odbojové organizace Obrana národa. Kontakt legionářů s tehdejší politickou špičkou Protektorátu, tedy například ministerským předsedou Eliášem, však byl trnem v oku K. H. Frankovi, který jej v lednu 1941 nechal zatknout gestapem. Pár dní před zatčením K. H. Frank napsal článek, v němž Slívu označuje jako vůdce legionářů, označených za nepřátele říše. Shodami okolnostní Slíva všechny nacistické věznice přežil a dožil se osvobození v květnu 1945.

„Pracoval jsem jako starosta v obci od roku 1928 a v roce 1935 jsem byl zvolen poslancem. Po okupaci roku 1939 jsem pracoval v podzemí až do mého zatčení dne 21. ledna 1941 gestapem. Po odsouzení a asi čtyř a půlletém vězení v Německu vrátil jsem 20. května 1945 domů k rodině a ujal se hospodářství, které bylo za mého uvěznění zkonfiskováno,“ píše.

Když se s podlomeným zdravím vrátil do nově získaného hospodářství, do politiky už nechce. Jak výstižně poznamenal v novinovém nekrologu Jan Rebas: „Těžce nesl zákaz republikánské strany jako osudný zločin na zemědělském stavu a principu demokracie a odkazu, který nám zanechal president Tomáš G. Masaryk.“ Nakonec se po naléhání přátel nechal přemluvit k opětovné kandidatuře a v roce 1946 byl zvolen do Ústavodárného Národního shromáždění, tehdejšího parlamentu. Snažil se hájit zájmy venkovských rolníků, když na něj však po únoru 1948 byl vydán zatykač, rozhodl se 10. září téhož roku emigrovat do USA.

Emigrace do USA

Jeho život v USA nebyl jednoduchý. Po příjezdu do USA v roce 1949 se stal členem několika významných exilových organizací, zvláště Rady svobodného Československa. Aktivně rovněž spolupracoval s několika členy Svazu československých důstojníků v exilu, jednu dobu pracoval v sídle OSN v New Yorku a zažil v ní to, jak se Chruščov během zasedání Valného shromáždění OSN zul a mlátil botou do stolu.

V roce 1951 byla zatčena i jeho žena, po několika měsících však byla propuštěna. Na návštěvu do USA však mohly vycestovat pouze dvě jeho děti, s manželkou se potkal až po 20 letech v době rehabilitací. Slíva se domů vrátil také až konci 60. let, nemohl se však vrátit trvale a jeho návrat byl umožněn pouze na základě přímluvy prezidenta Ludvíka Svobody, spolubojovníka z legií.

„Sám osobně si nejsem vědom nějakého provinění proti republice a to, že jsem nebyl ochoten státi se třeba předmětem procesu. Mrtvé už ani rehabilitace nevzkřísí. Nejde zde o moji osobu. Už za Hitlera byl konfiskován veškerý majetek můj, ženy a celé mé rodiny. Soudili nás jako velezrádce, když jsme republiky zraditi nechtěli,“ vzpomínal později v dopisu prezidentovi Ludvíku Svobodovi.

V čem byl Slíva vlastně důležitý? Jako legionář, starosta i poslanec patřil k lidem, kteří aktivně prosazovali demokratické principy, několikrát za ně málem položil život a za Protektorátu pomáhal až do svého zatčení utíkat lidem, kteří byli ohroženi. Slíva si psal deník, který si podle slov jeho dcery někdo vypůjčil a nevrátil. Příběh složený na základě poslepovaných úlomků tak mohl být ještě zajímavější – a kdo ví, třeba bude.

„Mám za to, že dnes jde o mnohem vážnější věci a ty musí míti přednost především. A ty jsou – Svoboda, Demokracie a a nezávislost Republiky.“

Článek slouží jako popularizační výstup autorovy bakalářské práce.

Zdroje:

KONEČNÝ, Karel a Tomáš MOTLÍČEK, ed. Emigrace: sborník historických prací Centra pro československá exilová studia. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. Emigrace. ISBN 80-244-1384-1

SYNČÁK, Jaroslav. Rusko a obec Záhorovice ve světových válkách [online]. Olomouc, 2021 [cit. 2021-11-09]. Dostupné z: https://theses.cz/id/mnq488/. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce doc. Mgr. Jitka Komendová, Ph.D.,

STÁNEC, Václav. Leopold Slíva, bojovník za svobodné Československo [online]. Klvaňovo gymnázium a střední odborná škola zdravotnická Kyjov, 2019 [cit. 2021-11-09]. Dostupné z: https://1url.cz/fKhf5

Jaroslav Synčák

Student ruštiny na FF v Olomouci, absolvent programu Erasmus+ na Durham University ve Velké Británii. Mezinárodní vztahy, Erasmus a fotbal - to je moje.