Vyhledávání

Neurobeatová filozofie zhypnotizovala S-cube

WWW, to je hip hopová kapitola sama pro sebe. Talentovaní perfekcionisté ze zakouřeného undergroundu naší metropole již od svých počátků úspěšně kličkují mezi jakýmikoli žánry a škatulkami a sami sebe tak staví do role naprostých solitérů české hudební scény. V úterý večer to tato skromná legenda (ano, v dnešní době už si můžeme tento výraz dovolit použít) potvrdila i v Esku.

Tentokrát pouze ve dvoučlenné sestavě (Sifon + Milesa) nakráčela „véčka“ na pódium krátce po desáté hodině a zahalena do relativní temnoty započala performanci jejich typicky provokativní, ale stále přijatelné dekadence. Texty WWW je radost poslouchat. Hrátky se sémantikou slov a vytváření zdánlivě banálních surrealistických výpovědí (Karamel je cukr, co se už neuzdraví. Hledal jsem v chaosu řád a našel jsem neřáda, hledal jsem pevný bod v tomto oběhu, jak ale chceš, aby Ti nože projevily něhu? Žena růže píseň kost žena píseň žena láme růže žena líže kost.) jsou jasným důkazem toho, jak je čeština krásný a flexibilní jazyk – pokud s ním umí člověk zacházet. A když se pak z domněle kakofonních beatů a chaotických slov vyklube sonda do psychoanalytických hlubin, jež otevřeně poodkrývá živočišnou pudovost, kterou ve svém podvědomí má každý z nás, ale bojí se o ní mluvit, natož ji přiznávat, stává se z koncertu WWW až očistný zážitek. Sigmund Freud by měl radost. A J. P. Sarter taky. Trocha existencialismu na vás sem tam totiž taky vykoukne. Život si vzal tužku a pěkně se na nás podepsal. Život si vzal tužku a tys mě odepsal. Jsem nebo ne? Je to jen změna teplot, nevím ani, jestli jsem uvnitř nebo venku, nebyl jsem tam dlouho.

Škoda jen, že díky horšímu zvuku nebylo těmto krásně krutým myšlenkám mnohdy rozumět. Člověk, který WWW nemá naposlouchané, pravděpodobně vystoupení nevnímal jako filozofickou katarzní záležitost, nýbrž „pouze“ jako prezentaci netradičního alternativního hip hopu plného dráždivých a plíživých hudebních smyček, lehce se topících v epilepticky se zmítajícím osvětlení a podkreslovaných provokující a experimentální projekcí. To však vůbec není na škodu. I bez porozumění textu jsou totiž koncerty WWW natolik pohlcující, že snad každého minimálně na chvíli donutí zavřít oči a v houpavých pohybech se nechat unášet do vysněné reality vlastního vědomí.

WWW jsou na české klubové scéně úkazem, a už teď se těšme na nové album, jehož kontury nabývají stále reálnějších obrysů. Některé písně zazněly i v úterý večer a můžu prozradit, že se pyšní až nečekanou přístupností jinak velmi těžko přístupné hip hopové a neurobeatové kapely. Jestli to je na škodu, či ku prospěchu, je na názoru každého z nás…

PS: Omluva patří všem, kteří se těšili také na fotky. Zrcadlovka naší dvorní fotografky Denisy Gumbírové se totiž dostala po první písni do takového stavu hypnózy, že nebyla s to vyprodukovat jakékoliv snímky.

Přijďte podpořit Helenu 21. listopadu do S-cube, kde má svůj večírek! Více zde.