Vyhledávání

„Některé věci by se už neměly opakovat“ u Tata Bojs rozhodně neplatí!

Ačkoliv si fanoušci z Hané museli dva roky počkat, nakonec byly jejich prosby vyslyšeny. Do Olomouce se opět vrátila alternativní kapela s nezaměnitelným nábojem – Tata Bojs! Základy oblíbeného Sklubu otřásla kapela ve čtvrtek 8. března.


I když se začátek neobešel bez mírného zpoždění, Tata Bojs jsou právě jednou z mála kapel, kterým jsem ochotna tyto prodlevy odpustit. Přeci jen, je hloupé začínat, když venku před klubem ještě čekají hromady fanoušků. Spokojeně upíjím z půllitru v hodnotě doner kebabu v akci a trpělivě čekám na entreé kapely.

Světla sálu v okamžiku zhasínají, na pódium zamíří červená bodovka a ticho protne pravidelný rytmus kytary Vladimíra Bára. Úvodní píseň Filmařská v okamžiku rozproudila atmosféru prostoru, a i společný zpěv publika s kapelou ukázal, že kapela má v Olomouci slušnou fanouškovskou základnu.

„Ahoj Olomouc, děkujeme za krásné přivítání!“ přivítal publikum s úsměvem na tváři zpěvák Milan Cais. „I když je skvělé některé věci opakovat, jsou tu i věci, které by se opakovat neměly. Třeba prezident,“ uvedl frontman kapely jeden z kultovních hitů – Opakování. Jelikož tento rok slaví kapela významné jubileum, a to 30 let od svého založení, nesl se koncert i setlist v bohatém výběru skladeb napříč alby Ležatá osmička, A/B i Nanoalbum, ze kterého zazněla například legendární Elišce. „I když je celé Nanoalbum propojené s příběhem a neradi píseň vytrháváme z kontextu, při koncertech děláme výjimku, jelikož ji mají naši fanoušci tak rádi,“ osvětlil Milan Cais.

Převahu v setlistu ale měla bezesporu poslední deska A/B, ze které zazněly nejen energické pecky jako Běžec, Gastronaut či Mardošova sólová záležitost – Kamarádky, ale i klidnější písně jako Radioamatér. Nechyběly ani starší písně jako Šťastnější, Jednotka času či jedna z mých nejoblíbenějších – Usínací.

Pokud něco neodmyslitelně patří ke koncertům tohoto alternativního kvarteta, je to tradiční cestování doprovázející píseň Ztraceni v překladu. Během okamžiku se návštěvníci Sklubu přesunuli z Olomouce až k pařížskému Vítěznému oblouku, kde se Milan setkal se svou femme fatale. Usměvavou Markét si nakonec pozval i na scénu a společně s ní pověděl celý příběh o osudovém francouzském setkání.

Závěr koncertu patřil kultovní písni Pěšáci, kterou kapela má ve svém repertoáru v několika verzích. „Nevíme, kterou verzi vám zahrát, takže si dáme tu klasickou a Jirka u kláves bude jako kánon zpívat tu zimní.“ Výsledkem byl nezaměnitelný song, který by si nejen dle mého názoru zasloužil zvěčnit nahrávkou. Hodina a půl dynamické show uteklo mrknutím oka. Fanoušci si kapelu znovu přilákali na scénu bouřlivým potleskem. Jako přídavek zazněla originální neopakovatelná verze Světové recitovaná v duetu Milana a kytaristy Vladimíra Bára. „Děkujeme vám za všechnu tu úžasnou energii, ale už je čas na poslední song. No a já si nepamatuji koncert, který bychom nezakončili Růžovou armádou,“ doplnil Milan Cais.

Tata Bojs předvedli opravdu dechberoucí show, která ani s přibývajícími roky kapely neztrácí na dynamičnosti, ba právě naopak. Ani protentokrát nechyběla nezaměnitelná aura, která se vás nepouští ani po následující dny.

Zdroj fotografií: Katka Holubová, Anna Bartolotti

Katka Holubová

Milovnice Pusheen kočiček, starých foťáků a zakrslých králíčků, žijící si svůj #žurnalajf. Nepohrdne dobrým koncertem, vychlazeným ciderem či stabilo fixíky. Občas trochu uzlíček nervů, ve výsledku však holka do nepohody. ♥