Vyhledávání

Návrat do vysokoškolských lavic

Nikdo mi nevěřil, že se po roce stráveném v zaměstnání, ještě vrátím zpět do školy. Všichni argumentovali tím, že si zvyknu na peníze a už se mi nebude chtít znovu učit. Spletli se. Na peníze jsem si skutečně trochu zvykl. Přeci jen, když se v hospodě nemusíte rozmýšlet, zda si smíte dát ještě pivo, aby vám druhý den zbylo na vlak domů, má to své kouzlo. Velká svoboda má však velká ALE. Na vysoké si možná říkáte, jak strašně moc povinností najednou máte oproti střední škole. Jak se o sebe musíte sami starat, kontrolovat své finance, hlídat si všechny možné termíny zkoušek a všech věcí spojených se školou. Jenže tohle všechno je nic ve srovnání s okamžikem, kdy se odstěhujete od rodičů do jiného města za prací. Najednou nikoho moc neznáte, každý den musíte chodit do práce a být tam celou pracovní dobu. Ne jako ve škole, kde, když se vám nechtělo, jste prostě nešli. Ani se nerozkoukáte v novém bytě a už máte ve schránce několik faktur – od internetu, elektřiny…  A co je nejhorší, budou chodit každý měsíc. Jestli si myslíte, že až budete pracovat a bydlet sami, bude to konečně pohoda, vyvedu vás z omylu. Já se totiž na vysokou vrátil hlavně proto, že si můžu ještě pár let užívat bezstarostného života studenta.