Vyhledávání

Nahoře i dole: Genius loci Olomouce

Nadhled. Je uklidňující ho mít, často jej nicméně vídávám z dálky.  Občas se stane, že se má výhledová perspektiva a skrze ni vnímaná realita ocitnou ve spárech minimalismu. Prý je to otázka optiky. A tak to čas od času vezmu od podlahy a vydám se do výšin jednoho opravdu unikátního místa.

DSC_1218

 Je to jen pár metrů čtverečních. Vlastně to místo člověka nutí chodit pořád dokola, ale to už si naštěstí nepřipadá jako v kleci vlastních schémat.  Naopak. V 81 výškových metrech věže svatováclavské katedrály se kochá nejen Olomoucí, kterou má jako na dlani, ale zároveň pocitem vlastního pobavení z toho, jak je jeho minimalistická optika náhle směšná.  Tedy přinejmenším ta moje. Ale to je koneckonců důvod, proč tam s takovou radostí chodím.  Je to jednoduše Olomouc, jejíž genius loci mě snad nikdy nepřestane udivovat a oblažovat.  Je jedinečná v tom, jak se její historický duch snoubí s univerzitním životem a nespočtem kulturních projektů, jež městu společně dodávají všudypřítomnou živost. 

DSC_1273

Podstatnou část kouzla celého podniku, nabyla jsem toho dojmu, způsobuje snad trochu dobrodružná cesta na vyhlídkovou věž. Je tam i něco málo té iluzorní dřiny. Především tedy v těch 448 točitých schodech. Odměnu si ale vybíráte už po cestě.  Potkáte ohromující, bezmála dvě stě let starý, osmi tunový zvon sv. Václav, pod který si rozhodně budete chtít stoupnout.  Z balíčku zajímavostí – je jedním ze dvou takto obřích zvonů v ČR, na které se stále zvoní ručně. K němu se o patro výše přidají další dva zvony, a ač o něco menší, neztrácí nic ze své velkoleposti. Pak vás to trochu vyzkouší z výšek a případných závratí způsobených oním zdánlivě nekončícím točivým stoupáním. Nic, co by za ten blížící se panoramatický zážitek nestálo.

vaclav

DSC_1219

Pak už nezbývá, než se s úsměvem i úžasem kochat nově nabytou ptačí perspektivou. A přitom jen stačilo zvednout telefon a zavolat panu kostelníkovi. Případní zájemci o prohlídku nechť se informují zde.

DSC_1254

DSC_1256

Olomouc je mimo jiné výjimečná také svými zákoutími. Pominu-li tedy zákoutí kavárenská, spoustu jich skýtají i olomoucké parky. Bezručovy sady obzvláště. Sejdete–li z parkánových zahrad na hradbách dolů a vydáte se vpravo podél Mlýnského potoka až téměř k místu, kde potok zahýbá, možná mě tam uvidíte sedět opřenou o strom, s blokem na klíně a popíjející kávu. Snad je to přítomností vodního živlu, možná na druhém břehu skrze stromy prokukujícími záhony květů botanické zahrady. Ale dostává se tam člověku svěžího restartu. Prostě jen sedíte a je vám fajn. Přidanou hodnotou je fakt, že to má atmosféru kdykoli tam jdete. Pokud ji tedy vidíte. Třeba to se svým olomouckým zákoutím máte podobně. 

olo_sadybotanicka