Vyhledávání

Na lopatkách ve zvěřinci

Pozorně si prohlédněte fotografii dvou kočiček. Nemůžu si pomoct, ale připomíná vztah mezi profesorem a studentem. Je stoprocentně zřejmé, kdo je ve které pozici. Vždy se najde pedagog cenící na nás zuby. Ať už s úsměvem nebo bez. A těžko říct, která z těch dvou nabízených variant je lepší. Za jistých podmínek bývá totiž jedna horší než druhá.

krasy_olomouce2  

Nemusí to být ovšem pouze učitel, kdo je tím lvem, který nás občas dostane na lopatky. Je to i studium samo o sobě. Málokomu se poštěstí projít vysokou školu bez chvilkových pocitů bezmoci, vzteku a v neposledním případě i dojmu, že na vše patří náležitě hodit exkrement a užívat si klidu a míru. Přijde mi, že podobná vlna se přes mě a mé spolužáky převalí v průběhu akademického roku hned několikrát. A s blížící se bakalářkou, státnicemi a jinými zvrácenostmi stoupá jejich frekvence...

Ovšem jakožto příležitostný flegmatik nabízím naprosto geniální řešení. Když se na lopatkách přeci jen ocitnete, a to klidně i z důvodů zde nezmiňovaných, stačí si udělat pohodlí, dát si šlofíčka (proč taky ne, když už člověk leží, že jo) a pak se se vším prostě porvat.