Vyhledávání

Na Floridě vedoucí Starbucks, pro Čechy muzikant. RickoLus zvládá obojí

Richard Colado, vystupující pod uměleckým jménem RickoLus, letos opět podnikl turné po českých klubech. Rodák z Jacksonville na Floridě zavítal na začátku září i do olomouckého Jazz Tibet Clubu. Během koncertu posluchače dokonale naladil na folkovou notu.

Na show jsem se opravdu těšila, Richardovo vystoupení jsem už jednou zažila před čtyřmi lety a odcházela jsem v naprosté euforii. Jelikož letos se k nám do klubu nedostal, vydala jsem se (tehdy ještě města neznalá) do Olomouce za parádním zážitkem. Během koncertu vystřídal kytaru, klavír i harmoniku a zahrál návštěvníkům písně ze všech svých alb.

Po koncertu se odebral mezi diváky a já jsem si k němu nesměle přisedla. Během večera jsme nad sklenicí vína (a piva) probrali spoustu zajímavostí z jeho života. Mluvil o své rodině, přátelích i o civilním povolání – vede jednu z poboček kaváren Starbucks. Když jsem se po půlnoci dostala na byt, napadlo mě, že už si vlastně nic nepamatuji a že by nebylo úplně od věci představit tenhle floridský talent veřejnosti. Rozhodla jsem se, že jej požádám o krátký rozhovor. Odpověděl během několika dní.

Kolikrát jsi navštívil Česko?
Čtyřikrát.

Co se ti na Česku nejvíce líbí?
Lidé. Potkal jsem tady jedny z těch nejpohodovějších na světě. Všichni jsou nadšení pro to, co dělají, a dělají to z těch správných důvodů. Na mnoha místech, na kterých jsem byl, se umělci příliš soustředí na svou kariéru a vydělávání peněz a pak ztratí pojem o tom, co se doopravdy děje, a zapomenou na prožitek. Vyrostl jsem ve městě, kde bylo hodně kreativních lidí, kteří dělali divné věci, třeba jsme nahrávali desky u nás doma, chodili na indie taneční party, dělali graffiti, natáčeli krátkometrážní filmy v lese, pořádali výstavy svých uměleckých děl a koncerty ve veřejných prádelnách nebo na zahradách za domem a nikdo nemyslel na to, že by se na tom všem mělo vydělat. Myslím, že jsme tomu prostě věřili. Česko mi připomíná, odkud pocházím. Až na to, že je u vás mnohem chladněji a nemáte žádné pláže.

Kolikrát jsi hrál v Olomouci?
Myslím, že dvakrát. Někdy je těžké vybavit si detaily z českého turné.

Je pro tebe Olomouc něčím unikátní?
Mám neskutečně rád Jazz Tibet Club. Milí lidé, dobré jídlo, skvělá hudba a celkově hezké prostředí. Myslím, že jsou to zase lidé, kteří tohle místo dělají tak unikátním.

Co si myslíš o svých českých fanoušcích?
Hodně pijí. Ne, chtěl jsem říct, že sice pijí, ale také si myslím, že jsou to báječní lidé. Jsem vždycky překvapen, když někdo poslouchá moji hudbu. Navíc mě udivuje, že mě a mou tvorbu zná tolik lidí v zemi, která je ode mě přes půl světa. Mám je rád.

Byly pro tebe koncerty v Česku něčím jiné než jinde?
Jezdím na velká turné do různých zemí, při kterých hraji v podnicích s jevištěm a zvukovou aparaturou, barem a místy k posezení. Pak přijedu do Česka a přivedou mě do sklepa, opuštěné budovy bez elektrického proudu nebo do budovy na venkově, která nemá přístup k vodě. Nebo do klubu, který býval továrnou a teď má uvnitř dráhu pro motokáry. Připomíná mi to hraní koncertů z dob, kdy jsem dospíval. Hrál jsem na nejrůznějších místech, kde jsem mohl zapojit bedny a kde nehrozilo, že mě zatkne policie. Mám rád oba typy vystoupení, ale vždycky je vzrušující jet do Česka, protože nejde dopředu odhadnout, jak to dopadne.

Můžeš mi něco říct o spolupráci s Radical Face?
Znám Bena od svých šesti let, to je něco přes třicet let. Zatím jsem si neuvědomil, že už se známe tak dlouho. Vždycky jsme byli v naší tvorbě nějakým způsobem propojení. Jako děti jsme hodně malovali, a dokonce jsme si vyrobili komiksovou knihu s našimi vlastními hrdiny. Pak jsme se oba zamilovali do rapu a zkoušeli jsme udělat nějaké písničky, to nám bylo asi devět let. Když jsme byli v pubertě, hrával jsem v mnoha kapelách a Ben začal psát, nahrávat písničky a různě je upravovat. Ve dvaceti jsme začali hodně nahrávat doma, experimentovat a učit se, jak to funguje. Udělali jsme spolu spoustu experimentálních projektů, většinou to byly projekty jen tak pro zábavu, protože nejradši si děláme ze všeho srandu. Až naše album Clone považuji za opravdový a vážný projekt. A když jede s kapelou na turné, hraji jim na bicí.

Máš nějakou svoji nejoblíbenější písničku?
Občas se stane, že mám rád jednu písničku víc než ty ostatní, ale to se pořád mění. Právě teď jsem naprosto ponořený do písničky, na které zrovna dělám, jmenuje se New Daze. Myslím si, že ta melodie je prostě dokonalá, a naprosto ji zbožňuji. Vždycky, když vidím piano, rychle si zahraji melodii refrénu. Už to začíná trochu štvát i moji manželku, protože jedno piano máme zrovna vedle naší ložnice.

Pivo nebo víno?
Pivo.

Hospody nebo kluby?
Záleží na tom, jaká hraje hudba.

Léto nebo zima?
Podzim.

CD nebo vinyl?
Jedině vinyl.

Další turné po českých klubech plánuje RickoLus na podzim příštího roku, tak si tento floridský živel určitě nenechte ujít. Do té doby si jej můžete najít na Facebooku nebo Instagramu, stačí vyhledat iamrickolus. Všechna alba jsou k poslechnutí na https://rickolus.bandcamp.com/.

Fotografie: archiv RickoLus