Vyhledávání

Mončičáku, Merkure, jarmilko. Podzim slibuje návrat do minulosti

Znáte to z vyprávění. Nebo z Vyprávěj. Kdo nesbíral céčka, byl out. Michal David frčel nonstop. Jarmilky se sice drží prakticky dodnes, ale spartakiáda nebo branná výchova jsou už nadobro pryč. A slovo pionýr jsme naposledy slyšeli o Vánocích v Pelíšcích.Vyděržaj!

socik1

Projekt Podzim komunismu se pokusí (ne)dávné relikvie vzkřísit od 21. října do 17. Listopadu, jeho cílem jsou však spíše vzdělávací aktivity než nostalgické polemiky. Program formou zážitkové pedagogiky nabídne pohled na brannou výchovu, socialistické taneční, tábor jiskřiček a pionýrů, tvorbu nástěnek či výstavu hraček. Zacvičíte si v tradici rudých trenýrek, bílých tílek a stanete se součástí spartakiády. Ve dnech 16. – 17. listopadu můžete zajít na filmovou projekci, panelovou diskuzi nebo čtení projevů socialistických státníků.

S myšlenkou navodit atmosféru šedých let 1960 až 1990 přišli studenti z katedry historie a Pevnost poznání, která projekt hostí. „Smyslem je impuls k vyvolání mezigeneračního dialogu na jedné straně mezi dětmi a studenty a na straně druhé mezi rodiči a prarodiči nad otázkami socialistické každodennosti,“ vysvětluje koordinátor projektu Petr Cieslar.

Součástí projektu je mimo jiné výstava socialistických hraček, která se v Pevnosti poznání otevře 21. října. „Právě hračky nám přišly jako nosné téma, které může spojit rodiče, prarodiče i děti,“ říká Petr Cieslar. Výstava má být impulsem pro dialog nejen mezigenerační. „Najdete řadu lidí, co byli komunistickým režimem postiženi, jiní ho budou chválit, protože jim pomohl. Všechno je subjektivní a individuální. To ukazují mnohé různé a diametrálně odlišné výpovědi pamětníků,“ míní Jana Burešová z katedry historie.

„Nic není jen černé nebo bílé. Pokud máme najít v historii poučení či pochopení lidského chování, je nutné minulost poznat, zajímat se o ni a studovat ji. To neplatí jen pro historiky, ale i pro širokou veřejnost,“ dodala Jana Burešová. 

Foto: Veronika Krejčí

 

Hana Jínová

"Vedoucí" online vydání Heleny v krabici. Ztracený žurnalista, sakrastický historik, overthinker a nadšený milovník zvířat. Jako hlavní životní motto prezentuje "Peču, tedy jsem", pravda je ovšem jiná a dalo by se říct spíše, že má víc štěstí, jak rozumu. Což dokazuje i její bakalářský titul.