Vyhledávání

Mikuláš naděloval i v Jazz Tibetu - místo sladkostí podmanivý varšavský dream pop

Den poté, co Mikuláš, čert a anděl obdarovali sladkostmi a uhlím všechny hodné i zlobivé ratolesti, zavítal prvně jmenovaný také do olomouckého Jazz Tibet Clubu. Místo balíčku plného pamlsků však přítomným nadělil to, co je pro hudební scénu přece jen příznačnější – koncert. Všichni přítomní si tak zadarmo mohli vychutnat trio z polské metropole, vystupující pod francouzsky dýchajícím názvem Très.b.

Très.b svou cestopisnou historii píší od roku 2005. Tehdy se na dánské hudební škole Højskole potkala tmavovlasá polská kráska Misia Furtak s bubeníkem dánsko-britského původu Thomasem Pettitem a s kytaristou Anthonym Choralem, jemuž v žilách koluje holandsko-americká krev. Pomyslná jiskra, která mezi nimi ihned přeskočila, je dohnala až do studia, kde všichni tři zjistili, že jim to spolu náramně klape. Logicky se tak dali dohromady a titulujíce se jako Très.b začali dobývat tamější kluby. Štěstí se k nim však obracelo zády, a tak přišla série přesunů. Nejprve do Holandska, kde je potkal podobný osud, a následně do Misiiny rodné hroudy. Až tam nalezli místo zaslíbené. Loni zde pod producentským dohledem Victora Van Vaughta (PJ Harvey, Nick Cave) vydali desku The Other Hand. Podmanili si s ní všechny polské hudební kritiky a škarohlídy a letošním velebeným vystoupením v Mekce alternativy – na katovickém OFF Festivalu – dosáhli svého pomyslného kariérního vrcholu. Nyní začínají opět vystrkovat růžky do zahraničí, a tak jsme i my v Olomouci měli možnost se přesvědčit, zdali je humbuk kolem nich oprávněný.

Celý večer odstartoval kytarista Très.b Anthony Choral, jenž za doprovodu akustické kytary předvedl tři kousky ze své sólové tvorby. Jeho melodika, zjevně ovlivněná švédským snílkem José Gonzálezem, společně s uhlazeným falzetem, připomínajícím mladšího a teskným osudem nepoznamenaného Bon Ivera, potěšila, ale nikterak zvlášť nezaujala. Tři písně byly akorát – Anthony jimi publikum neunudil a zároveň stihnul v hudební rétorice říci vše, co měl na srdci.

To Très.b k tomu pochopitelně potřebovali prostoru mnohem více. Bez pár minut celou hodinku a půl. Varšavské trio sice nehraje nic objevného (zasněný dream pop tady byl už v desítkách mutací a přijít v tomto žánru s něčí novým snad ani není možné), ale naživo jim to funguje skvěle. Nikterak dlouhé písně lehce vtáhnou do děje a následně si s vámi pohrávají jako kočka s myší. Nejprve vás pohladí a uchlácholí svou něhou a komorností, aby vás následně mohly udeřit silnou a halasnou kadencí, plnou artové a psychedelické urgentnosti. Podlehnout je v tu chvíli až příliš snadné, vymanit se z nastalého poblouznění prakticky nemožné – zvlášť když jste pod vlivem několika plzeňských, a když je hlas Misiy Furtak (půvabné, zadumané a tajuplné divoženky celé v černém, jenž počas celého koncertu něžně výská struny své basové kytary s tělem motýla) tak přitažlivý. Její podmanivou kombinaci zastřenosti, blízké té od Theresy Wayman z Warpaint, a naléhavého kňourání, charakteristického pro Björk či Glasser, by se dalo poslouchat donekonečna.

To bohužel v Jazz Tibetu možné nebylo, každopádně i vyhraněná hodinka a půl ke spokojenosti stačila, a kdo chtěl, koupil si cédéčko a může se teď Misiou nechat mámit, kdy se mu zamane – byť zprostředkovně. Très.b si pár nových fanoušků z řad svých jižních sousedů nejspíše našli. Zasloužený přídavek byl odměnou jak pro diváky, tak pro ně. A domnívám se, že si svůj punkový výlet vlakem do Olomouce užili. Víc takových vystoupení, protože polská alternativní scéna je pestrá a zajímavá – kdo poctivě navštěvoval dopolední a odpolední programy na již zmiňovaném OFF Festivalu, mi jistě dá za pravdu.

Foto: Václav Laga

[gallery link="file"]