Vyhledávání

Menza: Sundej župan, ty moje panenko

Tato recenze bude v pár věcech podobná té poslední. Tohle se v ní sice neobjevilo, ale opět připomínám, že se blíží zkoušky. Ale nebojte, blíží se i den, na který se, myslím, všichni těšíme. A to Majáles. Nicméně, co se oné repetice týče, opět jsem pokazil jednu zásadní věc týkající se menzy a s ní bude spojena i tradiční chvíle sebelítosti. Takže se máte na co těšit. Pohodlně se usaďte a čtěte, moji milí.

Měl jsem poměrně klidný víkend. Proto se divím, že se k mému tři měsíce trvajícímu kašli přidala ještě rýmička. Tím pádem funguji pouze na baterky v podobě prášků, spreje do nosu a vitamínů. Po pondělním vyučování mne napadlo opět využít služby mého věrného druha, kolegy z katedry, a předat mu ISIC a stokorunovou bankovku jako vklad. Neviděl jsem totiž důvod, proč chodit na Envelopu a opět do centra, kde bydlím. Kolega splnil úkol na výbornou. Až na to, že mi pak ISIC zapomněl vrátit a já se o něj zapomněl přihlásit. Druhý den jsem se po odpoledním šlofíku vzbudil ve dvě hodiny a kolega mi tuto komplikaci oznámil. V domnění, že výdejna v ulici Křížkovského zavírá v 15 hodin, jsem pelášil na Envelopu pro kartu a zpět do výdejny. Přišel jsem přesně ve 14:40, abych zjistil, že už je zavřeno. Dvě pětky šly někam do neznáma. A můj oběd tím pádem taky. Nicméně jak říkám, na všem zlém hledej něco dobrého. V tomto případě v podobě atraktivnějšího jídla o den později. Konkrétně vepřové panenky ve slaninovém županu.

Po usednutí ke stolu mě napadlo, že bych si mohl vzít i to pití. Potřeboval jsem totiž zapít léky a kvůli nemoci mi přišlo rozumné zvolit čaj. Chutí mi připomínal školku. O oblohu se postaralo klasické zelí s mrkví. K masu jsem si dal brambory, které nebyly ničím výjimečné. U pár kousků bych řekl, že kuchařce ujela ruka při solení, ale jinak pohoda. Trošku jsem se obával, jak bude celé jídlo chutnat, jelikož jsem během cesty na oběd aplikoval hašlerku. Naštěstí to nebylo tak hrozné. Aspoň to trošku utlumilo přesolenost pár brambor.

No, a teď k masu. Drazí moji, opravdu jsem byl překvapen. Porce byla dosti velká, zabalená v opečené slanince. To se mi hodilo, jelikož jsem po obědě zavítal na pobočku svého operátora a vyjednával o levnějším tarifu. Úspěšně. Zpět tedy k masu. Velké, se slaninou, šťavnaté, měkké, parádně ochucené. Možná bych uvítal lepší nůž, přeci jen se jednalo o vepřové, ale to je pouze detail. Takže tak.

Pokud, moji drazí, uvidíte v nabídce vepřovou panenku ve slaninovém županu (a nejste židé), neváhejte a objednávejte… ať už to znělo jakkoliv. Ohodnotím to jednoduše, a to svou oblíbenou větou. To já možu.

Vepřové panenky ve slaninovém županu, 56 Kč, konečná známka: 1

Michal Bajnok

Cimrmanovský přízrak hrající si na novináře. Jsem nepříjemný, údajně kulhám a rád křičím na lidi.