Vyhledávání

Má letní cesta po severu Evropy

V minulém roce jsem s kamarádem cestoval pomocí autostopu a vlaku po severu Evropy. Jak se v dnešní době stopuje? Jaká dobrodružství jsme zažili? Kde jsme spali, když ne v pětihvězdičkovém hotelu? Odpovědi nejen na tyto otázky se dozvíte v následujících řádcích.


Dne 20. srpna jsme s kamarádem Danem vyrazili z Prahy. Dopravili jsme se na pěkné stopovací místo za naše hlavní město a hodinové čekání sklidilo ovoce. Zastavil nám velice příjemný německo-holandský pár. Ten nás vysadil na málo frekventovanou benzínku, a my tak byli donuceni dojít pár kilometrů do Drážďan po svých. Poté jsme využili MHD, která nás dopravila na konec města. Opět jsme stopovali a po necelé hodině nám zastavil řidič jménem René se svým spolucestujícím, fenkou Roňou, která nás celou cestu zahrnovala psí láskou. Naše vroucná debata v lámavém anglicko-německém jazyce vyvrátila mýtus, že pro cestování musíte umět dobře anglicky. René během jízdy velice vychvaloval Václava Havla. Jel sice až na sever Německa, ale my chtěli vidět Berlín, k němuž nás nakonec ochotně dovezl. Vysadil nás asi 5 km od centra, a tak jsme si mohli protáhnout nohy a cestou přemýšlet, kde skryjeme hlavy první noc.

Zamířili jsme do „proslulého" McDonaldu, ale jak byl obsluze nepříjemný poskakující pán s jointem, který budovu musel opustit, tak i my jsme byli za malé zdřímnutí vykázáni ven. Netrvalo ani hodinu a ujal se nás (nebo spíš my jeho) černoch původem z Gambie, který si od nás vynutil pozvání na pivo. Na oplátku se nám postaral o zábavu a nazval mě King Kongem. Když jsme unikli jeho další „pohostinnosti", vedly naše kroky ke koupi jízdenky na MHD, kterou jsme využívali až do rána. Projížděli jsme se po Berlínu a usínali v „příjemném" prostředí autobusu a metra.

Naše vybavení pro dva na šestnáct dní

Celý den jsme strávili v duchu toulání Berlínem a poznávání tamních skvostů. Třetí den časně ráno jsme již seděli ve vlaku do města Krefeld. Zde nás s otevřenou náručí očekávala naše známá, a co víc, měla pro nás přichystanou pračku. Možnosti vyprat si špinavé prádlo a k tomu si ještě dopřát voňavý pokrm od paní domácí nebylo možné odolat. Její manžel nás odvezl na nádraží, odkud jsme se dopravili vlakem až na sever Německa do přístavního města.

Čtvrtý den ráno jsme nabírali sílu na lavičkách v centru městečka a později se přesunuli na pobřeží sledovat východ slunce. Já si dopřál ranní koupel v moři a poté jsme vyrazili na loď. Ti, co mě znají, ví, že málokdy dorazím někam včas, a tak tomu bylo i v tomto případě. Tudíž jsme zvolili zkratku. Ve chvíli rozhodování jsme ještě netušili, že budeme muset čelit skoro třímetrovému plotu. Nezbývalo nám, než se spolehnout na své gymnastické dovednosti získané v hodinách tělesné výchovy, a až na pár modřin a ztrátu mé milované bílé košile jsme zdárně překonali překážku. Nevím, co si myslel pán, který u nás náhle zastavil. Pohled na naše unavené a zpocené obličeje, za kterými na stromku visela moje roztrhaná košile, nevrhal dojem, že bychom byli cestovatelé. Spíš jsme museli působit jako kriminálníci na útěku. Nakonec kamarád pánovi vysvětlil, že jenom spěcháme k parníku a že jsme nevěděli o nutnosti projít vstupní branou, která poskytovala regulérní přístup k lodi. Nevím, čím jsme ho přesvědčili, ale zavezl nás na místo, kde jsme si mohli koupit lístky na palubu. Před námi byla devítihodinová plavba. Parník byl vybaven spoustou místností, ale my si nejvíc oblíbili saunu, která nám umožnila relaxaci po náročném výkonu. Bylo tam i malé útulné fitko, v němž jsme našli klidné místo na spaní.

Braniborská brána v Berlíně

V pozdních odpoledních hodinách naše loď přistála v Malmö. Dopravili jsme se do centra, kde na nás dýchla atmosféra švédských měst. Vydali jsme se na pochůzku a hledali místo, kde si můžou chudí studenti z Česka dopřát večeři. To se nám nakonec podařilo – nejen že jsme si dopřáli jídlo v naší cenové relaci, ale i odpočinek v pohodlné restauraci. Část noci jsme strávili ve velkém stanu u kostela na lavičkách, jež ale našim tělům neposkytovaly dostatečné pohodlí, a proto jsme šli hledat luxusnější lavičky před nádražím. Z odpočinku nás vyrušil místní bezdomovec, který uměl obstojně anglicky. Rozhovor s bezdomovcem vystřídalo setkání s třemi francouzskými dívkami cestujícími z Norska.

Po zajímavě strávené noci naše kroky zamířily na nádraží a my se vypravili do Göteborgu. V tomto městě jsme se setkali se švédskou předvolební kampaní, která se od té u nás lišila na první pohled. Příznivci různých politických stran dokázali v poklidu diskutovat, aniž by si nadávali do „lepšolidí" nebo po sobě házeli koblihy. Večer jsme se přesunuli zpátky do Malmö.

Stockholm

V následujícím dnu jsme stihli obvyklou procházku městem, zúčastnili se demonstrace a poté navštívili akci Africký den, kde se nám naskytla příležitost ochutnat zajímavé pokrmy. Seznámili jsme se s aktivistkami z Rigy a neúspěšně se snažili dostat na párty do mešity. Náročnou sobotu vystřídala neděle v podobě několikahodinové jízdy vlakem do hlavního města severského obra. Kromě čistého vzduchu a příjemné atmosféry nás uvítala i krásná architektura celého Stockholmu. Unavení po náročném týdnu jsme se odhodlali k procházce městem a zamířili k hostelu. Naše bezvládná těla konečně navštívila čistou postel a dopřála si dvanáctihodinového šlofíka. Kam vedly naše kroky v dalších dnech? Co jsme zažili ve Finsku? Jak se stopovalo z Tallinu do Warszawy? Dozvíte se v příštím článku.

 

 

Jiří Pščolka

Výplňový text, než si autor doplní info.