Vyhledávání

Kolejní epidemie: Studenty přemáhá stavební horečka

Nepříjemný vrčivý zvuk probouzí pravé křídlo kolejí J. L. Fischera. Přidává se pravidelná várka úderů kladivem a skrz nepřiléhájící okna se nese odér nastartovaného nákladního vozu. Krásné dobré ráno, „Fišerky“! Je tomu měsíc, co začaly rozsáhlé opravy přízemních prostor v budově A na vysokoškolských kolejích v areálu Envelopa. Studentům přímo „pod nosem“ stavbaři budují v přízemí kolejí Univerzitní školku a Klub předškoláků, přičemž práce mají trvat až do poloviny září. Jakmile jsem projevila snahu zjistit o přestavbě víc, narazila jsem. Místo vstřícné spolupráce jsem se setkala s ignorováním. Zpočátku si pověřené osoby kolejní správy přehazovaly mou prosbu jako horký brambor, až nakonec jakákoliv odezva utichla. Ušlechtilé využití kolejí s sebou však přináší další a další nepříjemnosti, které musí snášet právě místní obyvatelé – studenti univerzity. Po nepříliš ohleduplném ranním probuzení, které zásadně přichází před nastaveným budíkem, otevírám okno. To abych vpustila do útrob kolejní cimry trochu použitelného kyslíku. Místo něj se mi dostává motorem páchnoucího vzduchu, nevhodného k dýchání, natož k dýchání při snídani. Práskne mě přes nos silou urostlého vzpěrače nejvyšší váhové kategorie. Nízká, čtyřpatrová ubytovna, která za jiných okolností působí jako útulně vyhlížející „králíkárna“, se ocitá ráno co ráno s prvními slunečními paprsky v obležení náklaďáků a dělníků, v němž zůstává po celý den až do pozdního odpoledne. Ať se na kolejní pokoj vracím kdykoliv, vždy můj příchod provází známé, avšak nenáviděné, údery, vrtání a zápach. Že se takové zacházení místním studentům příliš nelíbí, o tom svědčí několik vzkazů, které se po pár hlasitých ránech objevily vepsané do vyvěšeného oznámení: „Alespoň o víkendu byste si mohli dát volno.“ Nebo doporučení od slovenských studentů:„Co tak začít búchať o hodinu neskor?“ Nad pílí dělníků souhlasně pokyvuji hlavou, ale zároveň s každým dalším odpolednem stráveným v knihovně (jelikož hlučné opravy nejsou zrovna ideální zvukovou kulisou k jakémukoliv studijnímu materiálu) se pozastavuji nad tím, zda jsou takové opravy sluchově a psychicky únosné. Vzpomínám na první vlaštovku, která ohlašovala stále více nenáviděnou opravu. Začalo to nevinným „áčtyřkovým“ oznámením o stavbě školky na vysokoškolských kolejích J. L. Fischera, na němž mimo jiné stálo: „V této souvislosti se Vám velice omlouváme za vzniklé nepříjemnosti spojené s rekonstrukcí.“ Tehdy jsem se nad vzkazem pousmála a říkala si, že to určitě nebude nic velkého. A ono určitě bylo! Odpoledne se přesunulo do své druhé půle a já přicházím na pokoj, kde je ovšem všechno vzhůru nohama. Neteče voda! Nejde o první případ, proto nepanikařím. Ale o první neohlášený ano, tudíž bych mohla. Ocitám se tedy nejen bez vody, ale i bez WC a sprchy. Zlostí se mi zkřiví dosud přívětivý výraz a pohled stočím pomyslným směrem ke stavbě v přízemí. Tady někdo zkouší objem mého poháru trpělivosti. Za chvilku přistupuji k paní „kolejbábě“ a zjišťuji, jaká jsou řešení a možnosti. Oznámí mi, že tento problém mají jen pokoje pod a nade mnou a že zřejmě páni dělníci zapomněli po celodenní práci opět zapnout přívod vody. Těžko říct, co zkřiví mou tvář v tu chvíli.Řešením je zásobování z nedaleké kuchyňky na patře, což není moc pohodlné, ale zmírní to utrpení bez jakékoliv vody. Tahle noc bude hodně dlouhá, myslím si při nošení několikátého kbelíku. Nedá se však nic dělat, dělníci začínají pracovat zase až úderem šesté ranní. S rychle se blížícím zkouškovým obdobím visí ve vzduchu velký otazník. Budou studenti muset randál způsobený opravami překousnout, nebo dojde na kompromis a dělníci budou respektovat studijní potřeby obyvatelů kolejí? A v neposlední řadě mě napadá, jestli vzal už někdo v potaz to, co se začne dít, jakmile školku otevřou. Kateřina Havlová