Vyhledávání

ROZHOVOR: „Když si myslíme, že jsme nevěřící, tak často klameme sami sebe,“ říká Alexandr Flek

Ježíšův příběh zná skoro každý. Dokázali byste si však představit Ježíše v novodobých reáliích Česka? Bible z nezvyklého hlediska může někoho hodně rozčílit, anebo naopak inspirovat pro prohloubení znalostí o křesťanství. Autor adaptace Nového zákona s názvem Parabible Alexandr Flek se během autorského čtení v olomoucké Kratochvíli v rozhovoru pro Helenu v krabici podělil o své názory na víru, Ježíše a svou novou knihu.

Co stojí za autorskými čteními Parabible?

Stojí za tím zájem místních organizátorů. My reagujeme na pozvání, ať už je to knihovna, nebo čajovna, někdy to jsou církevní organizace. Jako nakladatelství nic neorganizujeme.

Přispíváte svou adaptací Bible k popularizaci křesťanství?

Záleží, čemu říkáte křesťanství. Mojí touhou nebylo popularizovat nějakou organizaci, mojí touhou bylo komunikovat pointy evangelijních textů. V podstatě být služebníkem těch textů, ve smyslu podobném jako překladatel. Parabible je parafráze, výběr evangelijních textů a jejich převyprávění do dnešních kulis, ale nedělám to na objednávku žádné organizace, nepropaguji tím žádnou církev. Snažím se podělit se čtenáři o své porozumění Ježíšovu příběhu a učení.

Můžete s jistotou říct, že před Vámi nikdo nezkoušel udělat podobnou publikaci, jakou je Parabible?

To nemůžu s jistotou říct, takhle jsem to nezkoumal, nikde neprohlašuju, že je to něco unikátního, co nikdo nikdy neudělal. Já o něčem přesně takovém nevím, ale to neznamená, že to neexistuje. Máme Poslední pokušení od Nikose Kazantzakise, Jesus Christ Superstar, který je také velmi podobným pokusem přenést biblické děje do současných kulis. O tom píše v předmluvě k Parabibli Martin C. Putna. Říká tam, že každý biblický výjev nebo spis inspirovaný Biblí, a koneckonců každé kázání, překlad, je jakousi Parabiblí.

Navzdory očekáváním jste nebyli výrazně kritizováni ze strany církve.

Ano, to je pravda. Já si myslím, že církevní establishment má jiné starosti. Mají sexuální aféry a nevím co ještě. Myslím si, že těch vyjádření z církevních úst o tom, co je kolem špatné, už bylo dost. Lidé chtějí od církve slyšet duchovní poselství a ne to, s čím nesouhlasí a co se jí nelíbí.

V prosinci minulého roku jste sdělil Martinu Veselovskému v DVTV, že Česko potřebuje více Ježíšových slov. Co jste tím myslel? Duchovní prázdnotu současné společnosti?

Ano. Já jsem to řekl trošku mírněji, že by se docela hodilo v Česku trošku víc Ježíšových slov. Myslím si to i proto, že se najednou často začíná ozývat z různých nepravděpodobných zdrojů, že potřebujeme hájit křesťanské hodnoty. To nejsou Ježíšova slova, on nebyl žádným obhájcem tradičních hodnot, naopak, ti obhájci ho nenáviděli. Považovali ho za hrozbu. To mě vždycky mrzí, nebo vadí, že se tady někdo ohání něčím, co nejde po tom smyslu. Pokud existuje nějaká křesťanská hodnota, tak to je následovat Ježíšův příklad, to znamená bezpodmínečně přijímat každého člověka jako svého bližního. Nedělat rozdíly mezi lidmi, nediskriminovat, žít jiným způsobem než ta většinová společnost. Ježíš to zahrnul v přikázání lásky – milovat svého bližního.

V rozhovoru pro Českou televizi v roce 2013 jste řekl, že jste s přáteli patřili k lidem, kteří prožívali dobu dospívání a hledání smyslu na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Jinými slovy jste ještě zažili komunismus. Nenapadalo Vás někdy, že tady jsou nějaké paralely mezi komunismem a vírou?

Rozhodně ano. A to byl důvod, proč jsem nechtěl být křesťan, protože mi připadalo, že to je jenom další ideologie, která slibuje šťastný zítřek, pokud budu držet hubu a krok, jak se říkalo tehdy, budu poslušný a tak dále. To jsem si myslel, když jsem znal křesťanství velice zdálky a v karikované verzi. Ale na rozdíl od ideologických systémů Ježíš neslibuje nějakou skvělou budoucnost. On nabízí vztah.

Existuje názor, že lidstvo by mělo nechat víru v minulosti a přesunout se na jiný stupeň rozvoje. Souhlasili byste s tím?

Ne. Nelze nevěřit. Vždycky věříme. Když si myslíme, že jsme nevěřící, tak často klameme sami sebe. Protože věříme nějakému jinému systému, jiné ideologii. Takže všichni nějak věříme, když jdeme nakupovat na základě nějaké reklamy, když volíme na základě kampaně anebo se prohlašujeme za ateisty, tak věříme zase těm, kteří nás vyučovali nebo se s námi nějakým způsobem podělili o ten světový názor. Člověk nemůže nevěřit i podle psychologů, prostě člověk je Homo religiosis, náboženský živočich. Jde jenom o to, jak tu víru kultivujeme, jestli je víra reflektovaná, jestli je třeba toxická, je součástí problému tohoto světa nebo součástí řešení tohoto světa. Ze všeho, co jsem měl za svůj život příležitost slyšet, číst, poznat, rozumět, je Ježíšův příběh, jeho učení, jeho výzva lidem, to nejlepší, s čím jsem se kdy setkal.

V křesťanství vás zajímá především osobnost Ježíše. Nemyslíte si, že je to vymyšlená postava? Protože se to docela dost podobá mýtům o Herkulovi, který je také Božím synem.

To nám samozřejmě říkali i naši komunističtí učitelé, to je úplná nehoráznost a nesmysl z pohledu historie. Ježíše zmiňují doboví historici, židovské zdroje i Talmud, ač nepřátelským způsobem, čili lidé, kteří neměli na rozdíl od učedníků Ježíšových nějaký důvod potvrzovat jeho historickou existenci. Těžko by se jeho učedníci nechávali házet lvům, pronásledovat a zabíjet kvůli něčemu, co si sami vymysleli na motivy Herkula. Samozřejmě v mytologiích světa existuje naděje po nějakém vykoupení a myslím si, že všichni lidé touží po něčem stejném. Ježíš přišel naplnit tyhle naděje formulované v židovství, v tom jazyku mesiáše vysvoboditele, ale ty samé naděje jsou přítomné v různých mytologiích. Já jsem třeba nevyrůstal v židovství ani křesťanství, ale v ateismu, měl jsem stejné naděje a Ježíš se pro mě stal naplněním těchto nadějí.

Co myslíte, proč Islám neuznává žádné překlady čili adaptace Koránu?

Samozřejmě Korán se překládá, ale muslimové považují pouze Korán v arabštině za inspirovaný a autoritativní. Myslím si, že to souvisí s tím příběhem o vzniku Koránu, kde Mohamed byl natolik inspirován ke psaní, že to je možné přirovnat k automatickému písmu v transu, ve vtržení, a tudíž považují původ textu za božský, bez nějakého lidského přičinění, a nechtějí tam žádné lidské příměsi. Oproti tomu křesťané, a už i židé, věří, že biblické texty jsou božími slovy, ale zároveň jsme přesvědčeni, že je to i lidské slovo, že ti autoři do toho vnášeli svůj styl, svoji osobnost, svoji perspektivu. A v tom je rozdíl. Křesťané věří, že Ježíš byl plně člověk a plně bůh, tak i to slovo zapsané v Bibli je boží i lidské, tudíž i ty překlady nám nedělají takovou potíž. Ale samozřejmě překlady jsou vždy nějakým způsobem interpretací, zúžením anebo posunutím různých významů, tomu se nelze vyhnout, a proto plnou autoritu má originál. A stále jsme vyzývaní k novým interpretacím. 

Na konci Parabible se Ježíš dostal na popraviště?

V mé adaptaci byl Ježíš jako vzbouřenec proti režimu popraven. Neusiloval o to stát se prezidentem, to bylo něco, na co si lidé mysleli, a tak to interpretovali. Nicméně po svém vzkříšení v evangeliích posílá své učedníky do celého světa a říká jim, že se stal pánem na nebi a na zemi. V mé adaptaci on říká: „Stal jsem se prezidentem nebe i země, mám poslední slovo v každé záležitosti a nekonečné funkční období,“ a doplňuje: „Lidé už nemusí skákat, jak pískají tyrani.“

 

Foto: Jitka Kačalová, Facebook čajovny Kratochvíle, Facebooková stránka Parabible

 

 

Maxim Zaitsev

Studuje Sociální pedagogiku na CMTF. Svůj čas věnuje hledaní smyslů všeho, a nic se nedeje když ten smysl nevidí.