Vyhledávání

Jiří Černý přednášel o xenofobii ve 21 obrazech

Stejně jako v předchozí přednášce jsme se i minulý týden dozvěděli něco o jazycích a jejich vztahu k migraci, tentokrát z úst profesora Jiřího Černého, který byl hostem přednášek Societas Cognitorum. Kromě jazykové problematiky se zabýval také odlišnými rasami a s nimi související xenofobií.

IMG_20160413_164718

Přednáška Jiřího Černého s názvem Xenofobie, rasy a jazyky v jednadvaceti obrazech neobvyklým způsobem otevřela sedm tematických skříněk se třemi šuplíky představujícími dílčí témata. Profesor hovořil například o vzájemných asymetrických vztazích Portugalců a Španělů. „Obyvatelé Portugalska rozumí španělsky, ale Španělé nerozumí portugalsky,“ vysvětlil profesor Černý částečnou jazykovou bariéru. Dozvěděli jsme se rovněž určité historické poznatky a fakta, která stojí za vším tím míšením jazyků nebo i za společnou nenávistí určitých národů či ras.

Jiří Černý celý svůj příspěvek zahájil přečtením ukázky z knihy Milana Lasicy, na kterou navázal své další povídání. Po klasickém úvodu začal hovořit o španělské kultuře a sousedech. Do již zmíněného nerovnoměrného vztahu mezi Španělskem a Portugalskem vstupují do také Baskové, kteří jsou v tomto vztahu cizím prvkem, což se jim samozřejmě nelíbí. „Baskové jsou považování za cizí element, protože se hodně mluví o jejich kavkazském původu,“ dodal profesor Černý.

IMG_20160413_174223

V další skříňce profesor odkryl polský národ, přičemž se věnoval hlavně jejich neobvyklým slovním výrazům. V dané souvislosti došla řeč také na češtinu, ovšem pouze okrajově. Značnou část výkladu věnoval profesor Volyni, zabýval se také vztahy se sousedními národy Poláků, a to hlavně s Němci, Ukrajinci, Čechy a Rusy. „Tyto vztahy se formovaly hlavně v historii, například kvůli územním konfliktům, navíc bylo území mnohdy velmi sporné, proto docházelo k častým přesunům lidí,“ vysvětloval profesor. „Poláci mají například hezký vztah k Francouzům, říkají jim Žabojady, nebo třeba Italové jsou Makaroniorze. Vztah Poláků a Čechů je velmi složitý, a to zřejmě kvůli protichůdným názorům,“ objasnil.

Poté se Černý přesunul ve výkladu mimo Evropu a začal mluvit o sousedských vztazích v Americe. „Argentina a Chile jsou hraničními sousedy, přesto zde neprobíhá míšení jazyků a jazyky na sebe nemají vliv. Jediné neshody jsou o tom, kdo má lepší víno,“ vtipkoval profesor. Celou přednášku završil podobnými tématy, o kterých v rámci cyklu přednášek už řeč byla, např. přistěhovalectví a jeho důsledky. Zde mluvil o tom, jak se Italové dostali do Argentiny. „Italové byli v Argentině na přelomu 19. a 20. století. Jejich jazyky mají podobnou fonetiku, ale také slovní zásobu,“ ozřejmil profesor.

IMG_20160413_165301

Na samotný závěr jsme se dozvěděli opět něco málo o míšení jazyků a ras, navíc se řešily také náboženské konflikty a synkretismus. V poslední skříňce nazvané „snahy o izolaci“ jsme zamířili do současnosti a profesor se rozhovořil o současné uprchlické krizi. „Budeme-li se bavit o vztahu Čechů a běženců ze Sýrie, je třeba zmínit velmi nepřátelský postoj obyvatel a politiků k uprchlíkům,“ dokončil přednášku Jiří Černý.

Profesor Jiří Černý působí na Katedře romanistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Mezi oblast jeho zájmu patří obecná, španělská a portugalská lingvistika. Za svůj život přednášel na univerzitách ve Španělsku, Portugalsku, Polsku, Mexiku, Chile, Brazílii, Spojených státech a na Kubě. V roce 2007 získal Řád Isabely Katolické, výjimečné uznání od španělského krále, za jeho úsilí o prohlubování vztahů mezi Španělskem a Českou republikou. Je také autorem mnoha publikací, nejvýznamnější z nich je kniha Dějiny lingvistiky či Úvod do studia jazyka, se kterou se potká každý student jazykovědy.