Vyhledávání

Jen ta Olomouc je stále stejná a Plíhalovi je tu stále stejně dobře

Stejně tak jako má Ostrava svého Nohavicu, má i Olomouc svůj folkový poklad - Karla Plíhala. Jako rozená Ostravačka, která emigrovala do Olomouce, mám v sobě jakýsi láskyplný rozpor, který by vyřešila snad jen syntéza v podobě jejich společného koncertu. Ačkoliv se mým vrstevníkům na první pohled může zdát, že tento typ hudby patří spíše do repertoáru našich rodičů, koncertní sál Divadla na Šantovce byl v úterý plný lidí napříč všemi věkovými kategoriemi. Plíhal prostě byl a je inspirací před Sametovou i po ní. 

4NK_101

Jeho krátké, vtipné básně mě nejeden večer zachraňovaly od smutku a zaháněly chmury. Plíhalova sbírka básní Jako cool v plotě je nejlevnější a nejkrásnější antidepresivum, jaké je na českém trhu k dostání. A básně nezklamaly ani naživo. Celou svou koncertní linku v Divadle na Šantovce prokládal novými i staršími rýmy a říkankami, které nejednoho posluchače dohnaly ke křečím břišního svalstva a slzám smíchu. Vzpomenu třeba jednu s náboženskou tématikou: "V kostele pod sochou Krista mrtvý pavouk křižák leží, umlátil ho Jehovista srolovanou Strážnou věží." Celý sál se pak otřásal smíchem, když se Plíhal rozpovídal o jídle: „Proč ta kočka tolik křičí? Dělám si z ní čevapčiči.“ A pokračoval historkou o tom, jak s kamarády v hospodě vymýšleli nové pokrmy ze zvířat: “Třeba kokršpanělské ptáčky, skunk pao, nebo netopyré...“

Karel Plíhal je zkrátka hodně specifický. Jako zpěvák vypadá dost plaše, řekla bych místy až introvertně. Dokazuje to i fakt, že před koncertem požádal posluchače, aby jej nefotili. Když pak ale seděl na židličce uprostřed pódia, drnkal chvíli na španělku, chvíli na elektrickou kytaru a živě komunikoval s publikem, působil dojmem neskutečně otevřeným a vřelým. Možná, že právě olomoucká vystoupení jsou ta nejvřelejší, protože v Olomouci dle vlastních slov žil vysokoškolským životem a užíval si jeho přidružených aktivit - i přesto, že vysokou školu vlastně nestudoval. Některé jeho písně rozesmějí, jiné vás oberou o pár slz – jsou jako barvy napříč barevným spektrem od černé, přes žlutou a červenou, až po bílou. Co se týče hudebního vystoupení, koncert byl koncipován různorodě. Plíhal hrál starší písně, ale i ty nové, z posledního alba Vzduchoprázdniny. Nová i stará alba lidem pak po koncertě ochotně podepisoval a stejně tak i knížky. Několika zapomnětlivcům podepsal dokonce vstupenky, aby měli alespoň nějakou památku.

DSC_7529

Pokud budete mít někdy příležitost strávit jeden večer s Karlem Plíhalem, využijte ji. Lístky na úterní koncert byly vyprodány téměř okamžitě, proto je potřeba si takovéto důležité informace pohlídat. Na říjnové koncerty v Hradci Králové a Ostravě už lístek nejspíš neseženete, ale v listopadu se chystá například do Českých Budějovic, Bechyně a Zlína a v prosinci vystoupí ještě v Praze. 

 

A na závěr má nejoblíbenější: 

Na obloze svítí Luna, 
na staré i mladé. 
A uprostřed slova KUNA, 
zbylo místo na Dé...

 

Foto: archiv Karla Plíhala a Eva Pětvalská