Vyhledávání

Jaroslava Kubátová: Studenti se musí naučit dodržovat finální termíny

Do prvního dílu seriálu o osobnostech Univerzity Palackého přijala pozvání na rozhovor vedoucí katedry aplikované ekonomie, Jaroslava Kubátová. Z osobní zkušenosti vím, že dokáže být přísná a nekompromisní, což ostatně sama přiznává. Při rozhovoru však působí příjemně a uvolněně a hned je poznat, že důraz, který klade na dodržování pravidel nebo úsečné odmítnutí studenta, který přinesl seminární práci po termínu odevzdání, je pouze manažerský nástroj a ne osobní nevraživost nebo projev úřednické neochoty. „Kdybych byla benevolentní, tak neudržím systém na katedře,“ říká.

Paní docentko, vraťme se o několik let zpátky do doby, když jste byla v maturitním ročníku a rozhodovala jste se, na které vysoké škole budete dál studovat. Byla to pro vás obtížná volba, nebo jste už na gymnáziu věděla, že půjdete na ekonomii?

Já jsem to měla tehdy trochu jednodušší, protože vysoké školy určovaly studijní průměr, který u uchazečů akceptují. A vzhledem k tomu, že jsem na gymnáziu ještě nepřikládala vzdělávání takový význam jako dnes a podle toho vypadaly i mé studijní výsledky, tak jsem si nemohla zase tak moc vybírat. Ale to, že jsem se rozhodla pro ekonomiku a řízení na strojní fakultě ČVUT náhoda nebyla. Ten obor mě zajímal a taky jsem si slibovala, že se vyhnu chemii, která mi na střední dělala trochu problémy.  Nicméně jsem se s ní stejně setkala, ale dalo se to zvládnout.

Myslíte si, že jste vzhledem k vašemu vztahu ke studiu na gymnáziu dnes benevolentnější vyučující?

O mně se ví, že benevolentní nejsem vůbec. Kdybych byla, tak zkrátka neudržím systém a spravedlnost, to by nefungovalo.  A vede mě k tomu ještě jedna věc. Když jsem se na srazu zaměstnavatelů zeptala, jaká je největší slabina absolventů vysokých škol, tak mi bylo řečeno, že velká potíž je v tom, že studenti neznají finální termín. Mají pocit, že to můžou odevzdat klidně později, že se dá všechno domluvit, ale takhle to v praxi vážně nejde.

A jaký student jste byla vy na vysoké škole? Pokračovala jste v lehkovážném přístupu jako na gymnáziu?

Ne, to ne. Na vysoké škole jsem už byla mnohem zodpovědnější a poctivější. Jednak už jsem se věnovala oboru, který mě zajímal a bavil, jednak se mi narodila dcera, se kterou jsem samozřejmě chtěla trávit co nejvíce času. To ale neznamená, že bych rezignovala na společenský život, akorát jsem si musela určit priority. A všechno se pak projevilo i na známkách. Od zkoušek mě vyhazovali maximálně jednou a zkouškové jsem mívala poměrně rychle hotové. Dokonce jsem dosahovala i na studijní stipendium.

Bydlela jste na kolejích nebo na privátu?

Bydlela jsem na kolejích. Jeden rok na Strahově a potom na Jižním městě.

O strahovských kolejích se dnes mluví jako o jedněch z nejhorších kolejí vůbec, co se vybavení a komfortu týče.  Slyšel jsem příhodu o prvačce, která když uviděla poprvé svůj pokoj v přízemí, se nad tím, co spatřila, ve dveřích rozbrečela. Bylo to tak i za vás?

Tak hrozné to určitě nebylo. Jsou to sice starší budovy, ale má výhoda je, že mi stačí střecha nad hlavou a teplá sprcha, takže jsem na Strahově žádný problém neměla. Navíc to mělo tu výhodu, že cestou po chodbě do kuchyňky nebo do sprch člověk potkával své známé a kolegy a v době, kdy samozřejmě nebyl internet, to byla v podstatě jediná cesta předávání informací a způsob, jak zjistit, co si připravit do školy, co který profesor chce atd.

Po dokončení vysoké školy jste se nějakou dobu věnovala podnikání a poté jste začala svou pedagogickou kariéru, a to na střední škole. Co vás přimělo k první změně v zaměstnání?

Jednou jsem dostala nabídku dělat na dětském táboře vedoucího. Už předtím jsem jako členka Mensy vedla nadané děti v Olomouci, ale tady jsem si uvědomila, že chci odejít z byznysu, ve kterém se mi přestávalo líbit, a věnovat se právě oblasti vzdělávání a vedení. Na střední škole jsem potom vydržela čtyři roky, ale měla jsem pocit, že mám na víc. A když se naskytla možnost působit tady, na katedře aplikované ekonomie, tak jsem se hned přihlásila do výběrového řízení a vyšlo to.

Kde se vám lépe učilo, na střední nebo vysoké škole?

Samozřejmě na vysoké, na střední bych se už vrátit nechtěla. Přece jenom se na vysoké škole setkáváme se studenty, kteří mají zájem o vzdělávání. Na střední škole se musíte o studenty starat, na vysoké je můžete vést.

Dnes, kdy jste vedoucí katedry, je vaše práce zase o trochu jiná. K vyučování vám přibyla personalistika, administrativa a povinnost vědecké a publikační činnosti. Která z těch činností je vám nejméně příjemná?

Samozřejmě administrativa, protože to je naprosto netvůrčí činnost. A co se těch zbylých tří týká, tak mám tu výhodu, že se týkají oboru, který jsem studovala, a který nyní vyučuji, takže můžu pěkně propojit teorii s praxí a nemusím se zabývat něčím, čemu bych třeba ani nerozuměla.

Ve vašem profilu na facebooku uvádíte mezi zájmy i horolezectví. Jakými výkony byste se pochlubila?

Nejvyšší kopec, na kterém jsem stála, měl přes čtyři tisíce metrů, ale zlomový byl pro mě Triglav. Dlouho jsem si na něj netroufala, a když jsem se nakonec odhodlala, tak jsem si řekla, že pokud zvládnu Triglav, tak udělám i habilitaci, kterou jsem poté taky zvládla.

Poslední věc, na kterou bych se vás rád zeptal – a asi bych měl, když jste vedoucí katedry ekonomie.Kdo se u vás doma stará o finance?

U nás je to výborné. O peníze se nestarám ani já ani manžel, ale kupodivu to funguje.