Vyhledávání

Jananas rozesmívá, Jananas baví. Nejen S-klub

Přicházím do S-klubu a míjím pár pokuřujících dam. Už celý den mě pronásleduje otázka, kolik lidí asi na kapelu, která si hraje nejen se slovy v textech svých písní, ale i s publikem, dorazí. Otázku mi za chvíli zodpovídá plné předsálí. Skupina Jananas přijela a Olomoučané ji zřejmě moc dobře znají.


Chvíli postávám v první řadě, zatímco přichází pár posledních opozdilců. Mezi posluchači jsou mladí, starší, ale i rodiny s dětmi. Po osmé se ukazuje na pódiu také čtyřčlenná kapela ve složení Jan Vávra s kytarou, Jaromír Fulnek na baskytaru, Chili na bicí a samozřejmě zpěvačka Jana Infeldová. „Strašili nás, že tady nikdo nebude, ale jsme rádi, že to nebyla pravda,“ zaznívá od kytaristy Vávry a skupina se uvádí písní Best of Jananas.

Následuje song GPS a po něm krátká pauza. „Nyní se blížíme k vrcholu dnešního večera,“ říká Vávra před třetí písní s názvem Antonín Sova a brzy se také dovídáme, jak to myslel. Skladba je totiž o nesnášenlivosti k tomuto básníkovi, přičemž Vávra je v písni jeho recitátorem.

„Myslím, že po tomto vrcholu si zasloužím pivo, přinesl by mi ho někdo?“ pokládá Vávra divákům otázku, na kterou se mu hned dostává kladné odpovědi. „Mezitím tady máme výplňkovou písničku. Jmenuje se Vykrádám Honzu Kalouska,“ říká Infeldová a skutečně zaznívá melodie Chodím ulicí, ovšem s jiným textem.

Později zaznívají také písně Válka sportu, či Malorážka a mezi nimi se kapela baví a žertuje. „Dneska bychom mohli pustit i tu discokouli,“ podotýká kytarista, načež zpěvačka kvituje, že „je to spíš prasekoule, protože hází prasátka.“ To si ostatně v písni Jana Smutná všichni ověříme, protože Vávra vyzve organizátory akce k jejímu zapnutí a když bubeník začíná netypickým discorytmem, skutečně to diskotéku připomíná.

Jednou z dalších písní je třeba krátká, monologická, avšak velmi výřečná Já nejsem naštvaná, kde Infeldová předvádí herecký výkon skoro hodný ceny Thálie. „My se Jany občas po téhle písni trochu bojíme,“ přiznává se smíchem Vávra. V repertoáru nesmí kapele chybět asi jejich nejznámější song To samo, při kterém se publikum pohupuje do rytmu a zpívá.

Posledními dvěma songy jsou Láska za časů tolery, údajně pocházející z reálných vztahových SMS zpráv členů kapely, a Hormonie. Plný sál diváků se ovšem nenechává upozorněním na poslední píseň odradit a po odchodu skupiny si vytleská ještě její dva příchody. Posledním přídavkem se stává song Poútstčtpásone a na publiku podle sborového zpěvu poznávám, že i tato píseň patří mezi oblíbené.

Teď už je ale vážně skoro dvouhodinovému koncertu plného improvizace a dokonalého souznění hlasů konec. Kapela se loučí za velkého potlesku, po koncertě nabízí ještě v sále svůj merch. Všichni pomalu odcházíme domů s úsměvem na rtech a já vím, že na příští vystoupení kapely Jananas přijdu zase.

Další koncerty v olomouckém S-klubu najdete zde.

Foto: Lýdie Hájovská

Lýdie Hájovská

Studentka pavědního oboru Žurnalistika na Univerzitě Palackého. Kromě Heleny v krabici činná také na serveru DobryZpravy.cz. Svou upřímnost a tvrdohlavost někteří (k její nelibosti) zaměňují za drzost. Směje se i vtipům, které ostatním vtipné nepřipadají.