Vyhledávání

Jaké nebezpečí skrývá Prasátko Pepina pro budoucí generace?

Prasátko Pepina – zdánlivě nenápadný seriál o prasečí rodince, který ale, dle kritiky, může skrývat strašlivé poselství nejen pro mladé divačky, ale i diváky. Jak tento seriál může ovlivnit výběr jejich budoucího partnera? A proč se na něj snesla kritika v renomovaném lékařském časopisu British Medical Journal?

Populární britský televizní seriál, běžící na obrazovkách od května 2004, patří mezi divácky nejúspěšnější nejen ve Velké Británii. „Peppa Pig“ se vysílá ve více než 180 zemích světa a příběhy sympatické růžové prasnice si získaly srdce i českých diváků zejména předškolního věku.

S rostoucím vlivem ale přichází i velká zodpovědnost v rukou trojice tvůrců – Nevilla Astleyho, Marka Bakera a Phillipa Halla. Seriál se díky své sledovanosti nachází pod takřka každodenním drobnohledem nejen rodičů, ale i široké veřejnosti.

Zdaleka největší kritiku sklízí postava prasečího tatínka (v originále Daddy Pig) a jeho vztah k dětem i ke zbytku rodiny. Po hledání jeho typických brýlí v jedné z epizod a následném zjištění, že na nich seděl, je před zraky Pepiny i Toma nazván manželkou „silly daddy“ (v překladu doslova „hloupým taťkou“). Na tuto urážku ale prasečí otec nereaguje a epizoda je zakončena kultovním válením se na zádech a chrochtavým smíchem. Takto pejorativně se o něm nevyjadřuje pouze prasečí maminka, ale často i syn Tom či samotná Pepina.

„Daddy Pig se ve skutečnosti sníží na úroveň třetího dítěte v rodině. Není stejně dospělý jako jeho žena,“ kritizuje úlohu „hloupých mužů“ ve světě kinematografie irská bloggerka Joyce Rubotham. „To snižuje celkové očekávání od mužů a podporuje ženy jako konečné autority,“ uvedla. 

„Na první pohled se může jednat o jakýsi model matriarchátu, který může v dětech vzbudit pocit dominance jednoho z partnerů v manželském vztahu. Ideální by určitě byla prezentace rovnosti, či rovné rozdělovaní úloh,“ sdělila k problematice studentka psychologie Michaela Konečná. Okrajově by to, z jejího pohledu, mohlo ovlivnit spíše samotný přístup ke svému protějšku, případně častější výskyt ponižovaní a nízké tolerance obecně. „Ale je to velmi diskutabilní a samozřejmě vysoce subjektivní. Děti totiž ve většině případů stíhají sledovat nebo číst vice různých pohádek denně a motivy těchto pohádek také hrají roli, dále pak samozřejmě přístup rodičů a okolí,“ dodává Konečná.

Terčem kritiky v předvánočním vydání časopisu British Medical Journal se stala i epizoda, kdy je k Pepině zavolán lékař kvůli obličejové vyrážce. Ten Pepinu sice ujistí, že vyrážka sama zmizí, ale po slabém naléhání je ochoten ustoupit a nabídnout i lék. „Sledování Prasátka Pepiny a zde znázorněné zdravotnické péče vede ke zvyšování nároků pacientů a ke zneužívání lékařské péče,“ uvádí v článku, který se nese v lehčím tónu, praktická lékařka Catherine Bellová.

Podle Konečné ale není nutno bít na poplach a seriál svým ratolestem odpírat. „Nutno podotknout, že z mého pohledu je tato pohádka spíše pro cílovou skupinu dětí velmi nízkého věku, u kterých je pozornost zaměřena spíše na velkou barevnost a rozmanitost, která je v této pohádce přímo bijící do očí,“ vysvětluje.

„Existují i tvrzení, že děti jsou si dobře vědomy rozdílu mezi realitou a skutečností. V tomto případě by tedy pohádku braly jako čistou fantazii a daly by spíše na to, co vidí ve vlastní rodině,“ uklidňuje vyděšené rodiče Konečná.