Vyhledávání

Jak jsem vyrazila na Erasmus k sousedům na sever

Loni o tom čase jsem oznámila kamarádům, že pojedu na Erasmus. Na poslední chvíli jsem totiž podala přihlášku ke studijnímu pobytu v Gdaňsku. „Polsko? Cože?!“ byla jedna ze dvou reakcí, které jsem slyšela obden. Ani to mě nerozhodilo, a tak jsem 23. září seděla v přímém vlaku na sever k našim sousedům.

Druhá reakce byla o hodně lepší, protože zasvěcení tuší, že Polsko má taky moře, a právě z Gdaňsku se k němu můžete dostat. Toho si užijete dostatek, pokud máte stejně jako já radši chladnější počasí a procházky. Baltské moře nabízí nespočet pláží s různými výhledy, kde můžete jen tak sedět na dece s knížkou, běhat podél břehu, nebo pozorovat tzv. morsy, tedy otužilce, pro které je studenější moře ideálním místem na jejich trénink (mors = polsky mrož, otužilci dostali pojmenování právě díky podobnosti s tímto ploutvonožcem, obývajícím Severní ledový oceán, pozn. aut.).

Jaký je Gdańsk?

Pro mě byl Gdańsk skvělým městem. Půl milionu obyvatel žije v různých částech města, kde se historie setkává s moderním světem v nejryzejší podobě. Centrum města, tedy tzv. Śródmieście, patřilo k bohatým hanzovním městům, během II. světové války ale Němci celé centrum zničili, takže všechny budovy v této čtvrti prošly (nebo stále procházejí) rekonstrukcí. Ke Gdańsku patří také poloostrov Westerplatte, kde právě II. světová válka začala. Posuňme se v čase dál, do 80. let a dostáváme se k prvním stávkám proti komunistickému režimu. Ty začaly v místní loděnici, pod vedením hnutí Solidarita v čele s Lechem Wałęsou, který v Gdańsku dosud bydlí. Tehdy ale bydlel v obyčejné bytovce na sídlišti ve čtvrti Zaspa, které na začátku milénia streetartoví umělci na jeho počest vyzdobili murály. Já zase bydlela na kolejích ve čtvrti činžovních domů a rodinných domů, blízko lesa, rozlehlého parku a rozhledny, takže můžu říct, že město je skutečně různorodé a své si tady najde každý. Díky mírným zimám, rovinaté poloze, a dobrým cyklostezkám taky spousta lidí využívá k přepravě celoročně kolo.

Sídliště v části Zaspa je plné murálů.

Pokud ale ke svému životu potřebujete alespoň výhled na panorama kopců vyšších než 200 m.n.m., z gdaňského letiště Lecha Wałęsy se jednoduše dostanete do skandinávských zemí. Díky akčním kamarádům (a levným letenkám) jsme procestovali kus neuvěřitelné norské krajiny u národního parku Hardangervidda a dánskou Kodaň.

Norská příroda v okolí Eidsfjordu.

Jak je to se školou?

Vysokoškolákům začíná zimní semestr na začátku října a pokračuje i po Vánocích, stejně jako je tomu v Česku. Ač jsem jela přes svou katedru, z předmětů pro žurnalisty jsem měla jen jeden předmět. Na druhou stranu jsem si díky dalším sedmi předmětům zkusila taky něco ze studia psychologie, pedagogiky a historie. Kampus Univerzity v Gdańsku je teprve pár let zrekonstruovaný, architektonicky sladěný, a v jeho středu najdete knihovnu a botanický park.

Jací jsou Poláci?

Nebylo by z mého pohledu úplně fér všechny Poláky házet do jednoho pytle, přece jen jsem se pohybovala hlavně v okruhu mladých, ale jednu vlastnost mají společnou úplně všichni Poláci. Mladí i staří, všichni by se rozdali, jen aby vás dobře pohostili. První den, když jsem měla problém s připojením k internetu, tak mě paní z kolejní recepce poslala do pátého patra, kde bydlel student, který zajišťoval připojení pro celou budovu. Po zaklepání a zjištění, odkud pocházím, si vzal můj laptop a v prázdné ruce už jsem měla pivo a ve druhé drink. Druhý den jsem měla nejen internet (jako první z přijíždějících erasmáků), ale i kocovinu (u té věřím, že jsem první nebyla). Dokonce jsem při jedné cestě vlakem narazila na dva šedesátníky, kteří se se mnou podělili o svou obří svačinu (kterou snad měli tak velkou právě proto, aby se s někým podělili), i když jsem je sama několikrát odmítla a ukázala, že jídlo mám. Hrdost. Hrdost a patriotismus uvidíte v názvech ulic pojmenovaných po místních hrdinech, ve vyprávění o historii Polska, o začátku války na Westerplatte, kde generál Sucharski i přes zřejmý fakt, že jeho vojáci nedokážou se svou výbavou nad připravenými Němci vyhrát, odolávali sedm dní, aby zajistil zbytku Polska alespoň částečnou evakuaci. Místní patriotismus dokládají taky rozsáhlé expozice a zaměřená muzea, ať jde o Evropské centrum Solidarity, Muzeum II. světové války, a další.

Další vlastnost bych nazvala obliba mluvit v mateřštině. Že žádná recepční středního věku neuměla anglicky, to bylo na denním v pořádku. To je ale neodrazovalo od vysvětlení Italům, jak funguje pračka (samozřejmě v polštině). Jiskra v rozzářených očích, když recepční zjistila, že se domluvíme i bez angličtiny, byla v tu chvíli přímo úměrná rychlosti, se kterou na mě pak začala mluvit. Nestěžuji si, bo już się dogadam i po polsku.

Lýdie s Helenou na mole u Baltu.

Pokud o výjezdu do zahraničí přemýšlíte, mám jedinou radu: jeďte. I když si myslíte, že nejste dost extrovert na to, abyste každou noc propařili, nebo se třeba bojíte nedostatečné znalosti angličtiny, nesmíte zapomenout, že s úplně stejným pocitem jedou na erasmus desítky dalších studentů. Až budete sedět na první hodině dost dobře poznáte, kdo ze spolužáků má spíš podobnou chuť jako vy na pivo v hospodě, než na každodenní párty a až poprvé uslyšíte angličtinu většiny Španělů, strach z mluvení stoprocentně opadne.

foto: archiv autorky

Lýdie Hájovská

Studentka Žurnalistiky na Univerzitě Palackého. Kromě Heleny v krabici činná také na serveru DobryZpravy.cz. Svou upřímnost a tvrdohlavost někteří (k její nelibosti) zaměňují za drzost. Směje se i vtipům, které ostatním vtipné nepřipadají.