Vyhledávání

Jací jsou Rusové? Zážitky z Moskvy i Petrohradu

Poznávání Petrohradu, Moskvy a jejich okolí mě velmi obohatilo. Mám ráda ruskou architekturu, která svou mohutností symbolizuje ruský národ, oblíbila jsem si ruskou literaturu, která zobrazuje typickou ruskou duši. Ale nejzajímavější částí poznání každé země jsou její obyvatelé. A jací jsou Rusové? Jako lidé všude na světě – dobří i špatní, veselí i smutní. V Rusku přesto žijí i některé skupiny obyvatelstva, které jsou trochu zvláštní a rozhodně stojí za zmínku.

„Babuški“

Babuški jsou ženy, které žijí velmi chudým způsobem života. Většinou je živí to, co jim vyroste na zahradě. Snaží se veškeré své jmění zpeněžit na ulici. Protože se jedná o nelegální obchod, většinou se „babuški“ postaví na roh, nejlépe tam, kde chodí velké množství lidí. Jedním okem pozorují potenciální zákazníky a druhým milici. Častěji se však objeví milice a vyžene je pod hrozbou pokuty pryč.

Babuški mají tu schopnost, že dokážou svůj majetek během okamžiku sbalit a jakmile zmizí milicionář z dohledu, zase ho na jiném rohu rozbalí. Pro nás turisty je nakupování u nich výhodné v tom, že u nich koupíme vždy čerstvé a levné ovoce, případně ručně dělané výrobky.

Takové ženy potkáme i v pravoslavných kostelech, jsou velmi nenápadné, člověk si jich často sotva všimne. Starají se o čistotu a klid v kostele, znovu zapalují dohořívající svíce a vybírají almužny pro chudé.

Váleční veteráni

Většinou se jedná o muže, kteří byli raněni v rusko-afghánské válce v osmdesátých letech. Přestože mají v Rusku spoustu výhod, výše invalidního důchodu je nevalná, tudíž si přivydělávají žebráním na ulici. Válečnému veteránovi často chybí části končetin nebo mají popálenou kůži, takže setkání s nimi není zrovna veselou záležitostí.

„Bomži“

Nikdy nezapomenu na můj první pohled na Moskvu. Když jsem vystoupila z vlaku, má první cesta vedla do metra, kde u vchodu leželo několik bezdomovců. Byli naskládání vedle sebe jako pytle brambor. U každého vchodu či východu jich leželo několik.

Podobné to bylo, když jsem nastoupila do vagónu v metru. Bylo sedm hodin ráno, takže byla dopravní špička. V metru možná nebylo tolik lidí, ale většina stála, protože na sedadlech leželi bezdomovci. Bezdomovci jsou v Rusku všude, ale na rozdíl od těch u nás se snaží vydělat peníze nejen žebráním, ale v podchodech často hrají na hudební nástroje nebo prodávají, co dům dal.

Alkoholici

Svátek nebo víkend jsem poznala podle zvýšeného množství opilých lidí na ulici. Alkohol je v Rusku velmi levný a dostupný. Je fakt, že v obchodě kontrolují průkazy totožnosti, přesto se celá tato akce míjí účinkem, mladší posílají pro alkohol starší a dospělí pijí jako o závod. Kdo nemá peníze, hledá do party jednoho nebo dva, kteří se složí na láhev vodky, a kdo peníze má, koupí si sám rovnou celou.

S nástupem pátku začíná v ulicích přibývat opilých lidí. Přestože se v Rusku na ulici nesmí pít, v parcích, na nábřeží a všude, kde se dá sednout, potkávám mladé lidi s lahví či plechovkou piva v ruce.

Nepříjemný zážitek jsem měla v městečku Lomonosov. Cestou z nádraží jsem se kochala krásou pravoslavného chrámu, což bylo to nejhezčí v celém městě. Když jsem se chystala přejít křižovatku k zámku, připotáceli se dva muži opilí, jak zákon káže. Snažili se navzájem, podpírajíc se, přejít cestu, ale upadli na zem a zůstali ležet uprostřed cesty. Auta jezdila kolem nich způsobem, jako by na cestě byla díra. Buď už byli zvyklí na takové figurky a věděli, že muži za nějakou dobu vstanou, nebo byli vůči sobě naprosto lhostejní. Tento pohled mi zkazil celý zbytek dne.

Nejhorší můj zážitek byl, když jsem se jednou večer vracela z Mariinského divadla, kde jsem si užívala balet Labutí jezero. Plná dojmů a zážitků, zároveň trochu vystrašená, protože noční Petrohrad nemá zrovna nejlepší pověst, jsem rychlou chůzi chvátala na koleje, takže jsem se snažila předejít muže o pár kroků přede mnou. Když jsem ho míjela, mírně se naklonil, a nedopatřením mi pozvracel pravou část těla. Bohužel pověst Rusů, co se týče přístupu k alkoholu, nelže…

Vojáci

V Rusku je stále povinná roční vojenská služba. Mladí kluci se často nástupu vyhýbají z různých zdravotních důvodů, snaží se uplácet lékaře, žení se, aby měli zkrácenou vojenskou službu, také velmi často mění trvalé bydliště. Nevím, zda se to v Rusku traduje nebo je to pravda, ale podmínky v ruské armádě jsou velmi tvrdé. Často zde dochází k fyzickým trestům, čehož se mladí muži obávají.

Jeden známý mi při mém pobytu v Rusku vyprávěl o svém známém, který se odstěhoval z domu a pobýval různě u kamarádů, aby se vyhnul vojně. Dařilo se mu to celý rok, potom ho nějaký „kamarád“ udal.

Ruské ženy

Jako žena dokážu posoudit ruské ženy z jiného pohledu než muži, kteří považují Rusky za jedny z nejhezčích žen na světě.

Ve srovnání s ženami ve střední Evropě kladou Rusky velký důraz na vizáž. Je pro ně velmi důležité působit upraveně, přitažlivě, až vyzývavě. Rusky nevyjdou na ulici, aniž by se nenalíčily, a neobuly boty na vysokých podpatcích. Velmi si potrpí na značkové oblečení. Občas jsem nabývala dojmu, že dokonce mezi sebou soutěží o to, kdo bude mít na sobě luxusnější značku.

Ne nadarmo se říká, že ruskou ženu poznáte od ostatních Evropanek na první pohled. Já jsem zvyklá chodit běžně ve sportovním oblečení. Ruské spolubydlící mi na koleji často doporučovaly, že bych si měla koupit pořádné boty, než vyrazím do města. Také měly tendenci mě malovat a různě upravovat, což jsem striktně odmítla, avšak přiznávám, že dav mě strhnul natolik, že jsem si na teplejší jarní dny koupila nové boty, abych tolik nevyčnívala.

 

Hana Szamszeliová, spolupracovniceCK Mundo, která pořádá poznávacízájezd do Moskvy a Petrohradu.