Vyhledávání

Hlava v oblacích, čokoláda a nervy v kýblu

Ne, nejsem nadčlověk. Ani nadstudent. Jsem bohužel jenom průměrná ženská věku vysokoškoláka.  A občas bych byla ráda, kdyby si to uvědomovalo i mé okolí. Každý den se na mě ze všech možných stran hrnou samé požadavky a úkoly. Udělej tohle, napiš tamto, přečti si tohle, přijď tam a tam, přelož tento text, udělej stojku na hlavě... Paráda. Prostě paráda. Když se tohle vše navíc pokoušíte skloubit s krásnými osmi hodinami spánku denně, nemáte šanci být normální.

Následující fotografii jsem našla ve svém archívu "Z Olomouce". Západ slunce a oblaka... Ano, v oblacích (nebo někde jinde, že) jsem zřejmě měla hlavu, když jsem si před třemi roky malovala svoji představu vysokoškolského studia. Studentská léta, to jsou prostě ty nejlepší roky života! Jenom při pronesení této věty každý zapomíná podotknout, že to není jen flákání se po hospodách a pařby v Účku. 

[caption id="attachment_17919" align="aligncenter" width="600"]OlomoucHra světla a stínu nad Olomoucí. Pro někoho inspirující, okouzlující a klidem naplňující foto.[/caption]

Občas mě moje situace docela intenzivně frustruje. Minimálně tedy ten fakt, že jsem si zvolila obor, jemuž musím denně věnovat hodiny soustavné práce a studia. Závidím svým spolubydlícím z jisté fakulty (v rámci zachování objektivity, která už stejně dávno pominula, nebudeme pajdák zmiňovat konkrétně). Přijdou na pokoj, sednou si a přemýšlí nad tím, jestli se podívají na Prostřeno! nebo Upíří deníky. Věřte mi, jsme spolu sice už třetím rokem, ale stejně člověka ta absurdní situace čas od času dostane.  

Každopádně jsem ráda, že studuji zrovna v Olomouci. Proč? Přece kvůli podnikové prodejně čokoládovny Orion (což je vlastně taky taková "Krása Olomouce"). Jestli ji neznáte, tak o dost přicházíte. Čokoláda je totiž všelék. Vyřeší dokonce i frustraci a deprese nejrůznějšího charakteru. A když si jí můžete koupit kilo (třeba v podobě pistáciových košíčků) za pár šušňů, je to prostě geniální. 

Takže můj bojový plán na příští týden je jasný. Spát nadále osm hodin denně, koupit si něco na nervy od Orionu a tvářit se, že mi situace s učením a Upířími deníky (které bohužel nesleduji já) maximálně vyhovuje.