Vyhledávání

FOTOSERIÁL: Olomouc z kola – díl první

Došla jsem k názoru, že bydlení u Mořice za poslední rok značně přispělo k mé pohodlnosti. Jeho strategické postavení způsobuje, že k většině důležitých míst je to prostě k zlenivění blízko. Po zkušenostech s holandskou cyklistickou kulturou se mě zmocnila touha jeden elegantní barevný bicykl v Olomouci vlastnit. Což se bohužel minulo se zdejší nutností a uplatněním. Neboť navíc vyznávám ten způsob cyklo jízdy, který je spíše vkusným životním stylem nežli sportem.

Počínaje čtvrtkem se ovšem situace změnila. Zatoužila jsem po rozšíření olomouckých obzorů a spolubydlící Maruška, jejíž aktivity se občas vyskytují i mimo ono nejužší historické centrum, mi své kolo poskytla k volnému užívání. Vyžádalo si to klasické přípravy. V rámci těch prošel tento rustikální kousek značky „one less car“ kompletním servisem. V mém podání to zahrnuje dofouknutí kol a setření čtyř vrstev prachu, který zůstal jako následek prázdninového sklepního odpočinku. Konečně jsem ready, s foťákem přes rameno a bez konkrétnějšího plánu vyrážím od Mořice.

DSC_1480_670x

V roli městského cyklisty se prvních pár minut cítím jako naprostý amatér. Ach, ano, chvíli si s rozpuštěnými vlasy připadám jako Maryška v Postřižinách. Nicméně vržu. Pravé šlapadlo zřejmě zvažuje vypovězení svých služeb, v duchu mu domlouvám. Ze sedátka dosti nepraktickým způsobem trčí drát, který se mi při každém druhém šlápnutí zapíchne do nohy. Čas od času zkontroluji stav kalhot.

Záhy se ukazuje, že aby člověk splynul s oním charismatickým výrazem kola a dosáhl trochu elegantnosti, vyžaduje jízda po kočičích hlavách jistý um. Anebo trénink, chlácholím se. Hlavně se vyhnout autům, ještě nemám potřebnou stabilitu na smělý pohyb v dopravní špičce. To vše jsou ale pouhé provozní drobnosti. Pobavené pohledy lidí spíše přidávají mému nadšení, a tak s úsměvem rozlitým po tváři drandím ulicí dál. Mým cílem je nakonec řeka Morava a její břehy ve směru na Černovír a Hlušovice

DSC_0006

Míjím malý park obehnaný hradbami, za kterými se schovává olomoucké letní kino. Vjíždím do dalšího parku, odkud je pohled na zadní část Arcidiecezního muzea, kapli sv. Anny i věže katedrály. Na chvíli zastavuju na mostku přes Mlýnský potok, jímž je park z druhé strany ohraničen. Atmosféra téměř shodná s přejížděním vodních kanálů v Utrechtu.  Jak říkám, téměř.

DSC_0043

 

DSC_0027

Konečně se dostávám k řece. Po vteřinách rozhodování nakonec vyrážím po pravém břehu Moravy, proti směru proudu. Mezi stromy na protější straně začíná prosvítat historická budova Klášterního Hradiska. Je to krásná majestátní stavba. Z historie víme, že základy bývalého kláštera mají bezmála tisíc let. Neustále se tu mydlili buď s Husity, nebo Švédy, a tak byl v průběhu staletí několikrát poničen a rozbořen, vždy se ale našel někdo, kdo jej zase oživil. Současná architektura barokního vzhledu pamatuje něco přes tři sta let, a Hradišťský klášter je bezpochyby nepřehlédnutelnou dominantou Olomoucka. Je na seznamu národních kulturních památek a objekt již přes dvě staletí slouží jako vojenská nemocnice. Samotné projíždění okolo stojí za to.

DSC_0053_2

DSC_0181

Nekompromisní rychlostí mířím dál. Za prvním pěším mostem najíždím na jakousi travnatou vyvýšeninu, kde je poměrně úzká pěšinka a trochu se mi rozklepou kolínka. Pokud můžu radit, vyhněte se této trase den po dešti, vyrazíte-li na kole. S mými úzkými ráfky se mi v bahnu daří docela obstojné smyky. Ale zvládám všechno, udržovat jednou rukou balanc i fotit za jízdy. 

DSC_0142

cesta

Stačí opravdu pár minut, abyste nabyli pocitu, že už nejste ve městě. Povodí Moravy tímto směrem je pro nenáročnou jízdu na kole i pěší vycházku za přírodou jako dělané. Za nějakou chvíli se začínám přibližovat městské olomoucké čtvrti Černovír

DSC_0079_2

Přijíždím k dalšímu mostu a chvíli si myslím, že budu pokračovat v jízdě po témže břehu, nicméně si to vzápětí rozmýšlím. To už ale na most mezitím stihne doklusat pán s vozíkem vábivého obsahu. Pokud mohu radit ještě jednou, snažte se vyhnout jízdě za čerstvým hnojem. Ve chvíli, kdy je to trochu do kopce a kolo s jedním převodem v kombinaci s polorozpadlým šlapadlem úplně nespolupracují, se rychlé předjíždění nekoná.

DSC_0085

Na mostě odbočuju doprava, ale pokud byste se vydali na opačnou stranu, dojeli byste k železničnímu fortu, pevnosti v Černovíře. Ale o tom zase někdy příště. Pokračuji tedy dál, v zahradách míjím nejrůznější zvířectvo, načež řeka Morava zahýbá a já na čas opouštím její břehy. 

DSC_0088

DSC_0102

Po jisté době zasněné a spanilé jízdy se ocitám mezi poli.

DSC_0118

Ve chvíli, kdy si začnu připadat poněkud opuštěně a vzdáleně od civilizace, se otočím, aby se mi naskytl překvapující a trochu uklidňující pohled. Václav je vždycky na blízku.

DSC_0123

Všímám si, že paralelně s polní cestou vede na druhé straně potoka železnice a taky další, asfaltová, cyklostezka. A na ní doposud nevídané množství cyklistů. Vzdávám se své „polňačky“ a vyrážím okusit mainstream. Zapadnout mezi nadšence upnutých elasťáků, funkčního oblečení a klasické cyklo výbavy se se svým equipmentem ani  nesnažím. 

DSC_0136

Cyklostezky se držím do první odbočky, pak se odkláním z hlavní cyklo třídy a svištím z kopce zpět do Černovíru. Dole pak z tváře sloupávám nánosy mušek. Odtud pro změnu levý břeh Moravy až zpět do centra. Tato od města odkloněná strana je o něco bohatší na příjemná zákoutí i posezení. Rozhodně tedy výletní trasu do Černovíru (a příště i dál) kolem řeky s radostí doporučím! 

DSC_0169

DSC_0174