Vyhledávání

FOTOSERIÁL: OLOMOUC Z KOLA – DÍL DRUHÝ

Držím se zásadně při vodě. A ‚polňačkách‘. Nějak jsem v tom našla zálibu. Trochu si googlím a zjišťuju, že když budu bezprostředně následovat Mlýnský potok proti proudu, i s tou největší ztrátou smyslu pro orientaci je nevyhnutelné, abych dojela do Planých louček. Tedy přírodní rezervace hned za Olomoucí. Laicky z mapy vyčtu, že oblast leží napravo od poděbradské plovárny. Tehdy ovšem ještě nejsem tak úplně v obraze a fakt, že Poděbrady jsou prakticky její součástí, objevuju až postupně. 

DSC_0900

Výchozím bodem jsou Bezručovy sady, kde se hned napojím na Mlýnský potok. Klasicky předem nevím, kam přesně chci dojet, pročež se držím prozatímního cíle neodklonit se od jeho břehů.  Občas se musím s nějakými překážkami vypořádat nebo se vracet zpátky a zkoušet to na druhé straně, ale daří se! První větší zrada přichází v místě, kde se potok kříží s ulicí Lazeckou. Všude ploty až do vody, takže se kolem ní nedá pohybovat. Mít tak loď, proletí mi hlavou. To by byla nádhera. Hned vidím námět pro další ‚krásy Olomouce‘. Pak mi zrak padne na obří ceduli s nápisem „burčák“. Z tmavých útrob rohového domku vidím vykukovat paní. Jdu se zeptat na cestu. Až na městskou image jsem něco jako turista, přeci. Dozvídám se, že vydám-li se kousek po hlavní cestě a první odbočkou se dám doleva, ocitnu se na cestě mezi zahradami. Ta mě nasměruje. S díky chci vyrazit dál, ale paní mě zve dovnitř. „Pojďte se podívat! Máme to tady jak v tradiční české kuchyni!“ láká mě slovy, načež zafunguje i linoucí se vůně domácího burčáku. Odkládám kolo a vůni následuju. Kdo půjdete okolo, určitě se stavte! 

DSC_0908

To už mi zase vesele vlají vlasy, když postupně míjím lanové centrum, koně i kajakáře. Neustále mám tendence si to výletování dělat dobrodružnější, a tak nějak automaticky vybírám alternativy k asfaltové cyklostezce v podobě všelijakých náhodných chodníčků a někdy až pofidérně vyhlížejících opuštěných míst.  

DSC_0054

DSC_0923

Teď však není zbytí a najíždím na cyklostezku. Za chvíli se otevírá nádherné volné prostranství s výhledem na Svatý kopeček i baziliku. Mezi travnatými loukami vede  část in-line okruhu Hejčínské louky. Zastavuji, protože se chci kochat čerstvě objeveným jabloňovým sadem. Fascinují mě uličky mezi řadami stromů, jsem nenapravitelný romantik. Taky mám prý hipsterské kolo. Doteď nevím, jak s touto informací naložit. 

DSC_0053

Klasický povrch cyklostezky za chvíli končí, se začínajícím lesem jej vystřídají spíše polní cestičky. Už z dáli mě vítá cedule s naučnou stezkou. Ocitám se v Přírodní rezervaci Plané loučky spadající pod Chráněnou krajinnou oblast Litovelské Pomoraví. Oblast tvoří domov nejrůznějším ohroženým druhům rostlin i vzácným živočichům, čemuž se sami můžete jednoduše přesvědčit. Jsem v přírodních krásách olomouckého okolí trochu nováček,  jak jste si již asi všimli.  A tak se svým líným Já nechápavě vedu vnitřní monolog o loňské nečinnosti v této oblasti mého života. Je to totiž překvapivě příjemná nádhera.  

DSC_0926

V hlavě mi vyskakuje obrázek z Google maps, kde se Mlýnský potok různě kroutí, klikatí a tvoří se na něm množství tůní. Doufala jsem totiž, že se přesně tam budu moct podívat. Chvíli zde okouním a snažím se přijít na to, která cesta by mohla být ta správná. Mezitím mě ještě stihne zaujmout jez. Je smrtelně nebezpečný, jak mi hned sdělí výstražná cedule. Čímž mi jaksi dává prostor pro vizualizaci vlastních všemožných scénářů, které se o toto označení jezu zřejmě zasloužily.

DSC_0931

Nenacházím žádnou jinou možnou cestu než tu, která se mi prvoplánově nabízí, a tak teda vyrážím po zelené turistické značce. Brzy vychází najevo, že se vlastně ocitám přímo před přehradou Poděbrady. Chtěla jsem se jí vyhnout, to se ale očividně moc nepovedlo. 

DSC_0039

Tak se tedy vydávám na průzkum jejích zákoutí. První a nejsilnější poznatek se mi nabídne hned po pár minutách. Je to ráj rybářů. Větší koncentraci těchto maskáčových mužíků s pruty jsem na jednom místě dlouho neviděla. Naposledy asi když se nás 10 dětí pokoušelo u moře chytat ryby ze skály na pytlačku. (Vidíte tu paralelu?) Jenomže tady cítíte tu serióznost celé situace, že ano. Zbytky starých návnad ovšem oku lahodící příliš nejsou. Konečně nacházím místo, kde žádný rybář není. Alespoň zdánlivě. Má naivita vezme posléze za své, jsou totiž vybaveni umem bravurně se maskovat. Chvíli si však s pseudo pocitem samoty lebedím a pozoruju vodní plochu. 

DSC_0945

DSC_0955

DSC_0958

Pomalu se po travnatých březích přehrady přesouvám dál. Ta cesta je (naprosto překvapivě) poněkud neprůjezdná.  

DSC_0973

DSC_0975

Slézám z kola a jdu kousek pěšky. Objevuju krásně odvedenou "dřevorubeckou" práci. Bobří práci. Následující dvě hodiny se pak nemůžu zbavit jisté písně. (Ano, je to onen známý kousek Když jde malý bobr spát.)

DSC_0965

Překážek přibývá, navíc se začíná zvedat trochu studený vítr, a tak se vracím ke svému vozidlu. Zamířím na protější břeh, blíž k plážovým místům. Když projíždím okolo jednoho z nich, všimnu si dvou plavců. „Teplá?“ volám na ně se smíchem. „No jasně!“ odpovídá ten, co je právě ve vodě a hned mě láká taky. Dáváme se do řeči, Pavel z „fildy“ se sem jezdí takhle otužovat dvakrát týdně celý rok. Dostane se mi poučení, že nad deset stupňů je to otužování, pod deset zimní plavání. Pro mě, coby oddanou milovnici parných veder a teplých moří je takové zimní plavání mírným bláznovstvím. V rámci utužování zdravého kořínku ale možná začnu uvažovat nad studenou sprchou. 

DSC_0009

DSC_0022

Loučím se a jedu si ještě objet další skrytá místa, která Poděbrady nabízí. Některá zákoutí mě až překvapí svou zelenomodrou barvou vody.  V létě je přehrada na koupání naprosto ideální. Vlastně tedy nejen v létě.

DSC_0026

Po zpáteční cestě potkávám o dost více cyklistů i pěších. Časem si začnu všímat, že  mě někteří podrobují zkoumavému pohledu. Jsem asi trochu cyklista exot. To, že jsem do lesů vyjela v saku, mělo částečně své opodstatnění v aktivitách předcházejících tomuto cyklo výletu.  Nicméně, do elasťáků mě asi stejně nikdo nedostane. A já si to tak nějak užívám.

Tímto chci poděkovat spolubydlící Marušce, která mi své kolo věnovala a vyvolala tak bezbřehou radost v jedné dětské duši. 

10719076_10153282474528912_1674450610_nfoto: Eva Pětvalská 

 

 

foto: Veronika Krejčí