Vyhledávání

Flóra, příšery a skepticismus

Střídají se mi nálady. A střídají se mi plodné a neplodné týdny (vlastně i dny). A neděle. A taky se mi střídají dny, kdy se mám dobře, nečekají mě žádné povinnosti, můžu si válet šunky a věnovat se sladkému nicnedělání, a dny, kdy se z toho všeho můžu podělat. Nejradši bych se vším sekla. Ale zase na druhou stranu, proč se zbavit toho jáseztohoposeru pocitu a nepřekonávat každý den nejrůznější překážky a nástrahy. Prostě proč to dělat jednoduše, když to jde i složitě.

Aby toho střídání nebylo málo, střídají se mi i okamžiky, kdy si všímám věcí kolem sebe, a okamžiky, kdy se kolem sebe vůbec nedívám. Snažím se s sebou nosit pořád foťák. Jen tak, pro jistotu. Jednou na něco pěkného narazíte, řeknete si, že je škoda, že s sebou nemáte foťák, a pak na ten výjev, který se vám zrovna v dané chvíli naskytl, zapomenete. Někdy se jedná o detaily, ale i těch detailů je škoda. 

???????????????????????????????

Tuhle fotku jsem pořídila na Flóře letos na jaře. Kytičky jsou kytičky, ale čeho je moc... Znáte to. Ta příšera na betonovém pilíři mě strašně zaujala. I její kolegyně, které si vysedávaly kolem. Zajímalo by mě, jestli tam posedávají a tlachají dodnes. Vzhledem k tomu, že se Flóra přestavuje, tak tomu moc nevěřím. Ale já byla vždycky skeptická. 

Asi jste od tohoto článku čekali víc. Já taky. Jenže teď už jste si ho přečetli a já vás tak okradla o minutu života. Každopádně jestli se chcete pobavit a vynahradit si to, mrkněte se na článek Kniha tváří: Skrytá hrozba od Járy Krbce. Najdete ho ve Víkendovém čtení, konkrétně v sekci Nekorektní okénko. Pobavíte se. Fakt.